Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Ano, madam! Ovšemže můžete mít penis! (a bohů ubývá)

Říkají si lesní lidé – a žijí na olejové plantáži. Tedy: na plantáži olejových palem, ve kterou se už před časem proměnil Pulau Carey (Careyho ostrov) v malajsijském státě Selangor.

Kmen Mah Meri patří k nějakým patnácti až pětadvaceti kmenům označovaným jako Orang Asli, původní obyvatelé Malajsie. V poloostrovní Malajsii je to jediný kmen proslulý svým řezbářským uměním: jejich votivní masky a sošky uvidíte v muzeích i na tržnicích. Jsou nádherné – vyřezané z polotvrdého dřeva, které se strukturou i barvou podobá mahagonu. Některé sošky jsou rudočerné, jiné v barvě červeného vina, ještě jiné tak trochu do zrzava: jejich barva závisí na stáří kmene, ze kterého je vyřezali. Zobrazují masky a démony, o kterých vám prodavač na tržnici nejspíš prozradí, že jsou to "tribální" masky a "tribální" démoni, a hned dodá, že vám, když některou hned teď koupíte, poskytne slevu.

Řezbáři z kmene Mah Meri své práci rozumějí a jejich sošky si kupuje kdekdo. Démoni, které dodávají na trh, působí vskutku příšerně, postavy elegantně a přirozeně.

Tedy až na jednu drobnost: jsou bezpohlavní. I novodobá dětská panna má na patřičných místech víc sexuálních atributů než tyhle krásně vyřezané, údajně votivní sošky. Viděla jsem předtím v životě ledacos, ale bezpohlavní votivní sošku nikdy. Naopak: tady v jihovýchodní Asii mají snad všichni výtvarní umělci z řad animistů pověst velkých sprosťáků, protože nejen že svá díla sexuálními atributy vybavují – dělají je nerealisticky veliké.

Tady nic.

Přesvědčila jsem dva kamarády, Petra a Alexe, a vydali jsme se na Pulau Carey zjistit, jak to s těmi pindíky vlastně je.

Vesnička Sungai Bumbun – nejvýznamnější sídlo kmene Mah Meri, je ztracená v hájku olejových palem, na plantáži jménem Zlatá naděje. Mah Meri (zbývá jich na světě kolem dvou tisíc) přebývají na pozemku vlastněném nadnárodní společnosti Sime Darby. Jim samotným nepatří vůbec nic, a nebýt několika velmi vágních zákonů "na ochranu původních obyvatel" a pár dobročinných spolků "za povznesení a pokrok původních obyvatel", mohli by být z pozemku kdykoli vykázáni. Les jim zůstal jen ve jméně. Dokonce i když chtějí na říčním břehu porazit strom, z jehož dřeva vyřezávají – nyireh batu (latinsky Xylocarpus moluccensis), potřebují na to povolení. Pravda, nyireh batu je čím dál vzácnější a pokusy získat víc půdy na jeho vysazování (jedna z věcí, o které se snaží dobročinné spolky) zatím ztroskotávají.

Není divu, že nyireh batu ubývá: nejen že není dostatek půdy, na které by mohly růst. Vesničané, přestože je jich rok od roku méně, potřebují dřeva víc a víc. Dřevořezbářství totiž představuje jednu z mála možností, jak se uživit, pokud nechtějí pracovat jako dělníci na plantážích nebo v nedaleké fabrice.

Díky Alexově skvělé malajštině jsme se dali do řeči s chlapíkem jménem Gali. Je mu prý čtyřicet, sedí v krytém přístěnku, který mu slouží jako dílna, a vyrábí zrovna hrůznou masku na zakázku jakési – snad – Američanky. Ptáme se, podle čeho si ji vybrala.

"No přece z knížky."

"Z knížky? Z jaké knížky?" A Gali vytáhne ohmatanou knihu s názvem Mah Meri z Malajsie, jejich umění a kultura. Autorem knihy je jakýsi Roland Werner a vydalo ji v roce 1997 Nakladatelství Malajsijské university.

Čučíme na ni s otevřenou hubou – a Gali, kterého naše reakce nepřekvapila, vysvětluje, že nebýt téhle knihy, nemohl by být řezbářem. Jeho tatínek nebyl řezbář, jeho dědeček taky ne a on sám nezná nikoho, kdo by dokázal poradit jemu nebo ostatním řezbářům, jak přesně tradiční sošky vypadaly. Tady jsou všechny vyfocené. Je to pohodlíčko.

Prolistovala jsem celou knihu a našla v ní jeden – jeden – útvar, který se při troše představivosti podobal penisu. Zato tam byla řada fotek sošek nastavených tak, že jim do rozkroku prostě nebylo vidět. Nejstarší dílo v knize vyfocené – strašidelná maska -- byla z padesátých let a úrovní rukodělné práce se ani náhodou neblížila těm dnešním: byla hranatá, narychlo vyřezaná, nenaleštěná, obyčejná. Možná že skutečně původní.

Nemůžu to nijak dokázat, ale myslím, že vím, co se stalo: malajsijská vláda, známá svou úzkoprsostí ve věcech sexu, umění kmene Mah Meri zcenzurovala. Sošky už dávno nejsou votivní a tribální jsou jen v tom smyslu, že je vyrábějí kmenoví řezbáři. Gali, když chce toho či onoho "boha" pojmenovat, musí si jeho jméno najít v knize. Bývaly doby, říká nám, kdy byla bohů spousta. Tu dobu ale pamatoval jen jeho dědeček. Teď je bohů čím dál míň a míň, ztrácejí jména, odcházejí pryč. Není vyloučené, že zůstal už jen jeden.

Poprosila jsem Alexe, ať se na to zeptá přímo. Měly jejich sošky v minulosti... ehm... penisy? Nebo... ehm... to druhé? Gali se culí, stydí se, říká, že o tom nic neví. A co kdybychom si sošku objednali? Ne přímo z knížky, ale podobnou... takovou, co by měla... ehm... všechno na svém místě?

Gali se zaradoval, začal listovat svou řezbářskou biblí a volal, že vyrobí cokoli, stačí, když mu to namalujem. Spočítá si, kolik času ho to bude stát, a na ceně se dohodneme.

Prozradím to hned: nestanu se majitelkou jediné sošky vyrobené řezbářem kmene Mah Meri, která má zároveň pořádný utahovák. Nebyla by tak drahá, vzhledem k tomu, že by trvalo dobře měsíc ji vyrobit: deset, možná patnáct tisíc korun. Ale mám pocit, že s domorodým uměním tohohle kmene už s odpuštěním vyj---valo tolik různých lidí, institucí i korporací, že doopravdy nepotřebují, abych se do toho vložila i já. Věnovali jsme Galimu trochu peněz "za ztracený čas" a vydali se zpátky do Kuala Lumpur.

Petr se rozjel bláznivou rychlostí po silničce mezi pravidelnými řadami olejových palem, na kterých doslova rostlo a zrálo bohatství nadnárodní společnosti jménem Sime Darby a mně bylo trochu smutno.

Možná se jediný bůh, co zatím z ostrova neodešel, jmenuje Profit.

 

Autor: Iva Pekárková | středa 23.3.2011 8:35 | karma článku: 33,55 | přečteno: 5881x
  • Další články autora

Iva Pekárková

Zeman není *****! A není! A není! A není!

Neodvažuju se z toho slova v nadpisu použít ani jediné písmenko. Kdo neví, které mám na mysli, může se juknout do mého blogu pojmenovaného Nové poznatky o Kundě

6.3.2016 v 15:39 | Karma: 34,28 | Přečteno: 3245x | Diskuse| Ostatní

Iva Pekárková

10. Špinavá cizinko, čisti!

Jasně že jsme neměli pracovní povolení. Vím jen o jednom Bulharovi, který, i když získal glejt k pobytu v Rakousku, zůstal v lágru, makal

26.2.2016 v 8:28 | Karma: 38,44 | Přečteno: 5999x | Diskuse| Ostatní

Iva Pekárková

9. Cože? Oni nás tu nechtějí? Jak to? (O zlých a blbých Rakušácích)

(Tohle je další blog ze série o emigraci započaté na podzim.) – Strávila jsem v lágru Traiskirchen dobře dva měsíce, než mi to začalo vrtat hlavou:

24.2.2016 v 8:27 | Karma: 33,27 | Přečteno: 3912x | Diskuse| Ostatní

Iva Pekárková

Nechce se ti pracovat, černej? Chyť se bílý ženský.

Afričani nejezdí na dovolenou. Teda – možná je tohle příliš kategorické prohlášení. Stačí, když řeknu, že

17.2.2016 v 16:27 | Karma: 37,46 | Přečteno: 4439x | Diskuse| Ostatní

Iva Pekárková

Onanuješ? Onanujeme? Onanujete? (Alláh a samohana)

„Ne, ne, já se neptám, jestli vy osobně pravidelně... ehm, toto. Jen mě zajímá, co vaše náboženství praví o masturbaci. Je povolená? Je zakázaná? Co o ní imámové říkají?“

27.1.2016 v 8:24 | Karma: 33,62 | Přečteno: 6442x | Diskuse| Ostatní
  • Nejčtenější

Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici

25. dubna 2024  12:40,  aktualizováno  14:38

Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...

Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů

29. dubna 2024  6:21,  aktualizováno  13:19

Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...

Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město

24. dubna 2024  11:40,  aktualizováno  15:50

Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...

NATO by Rusy porazilo, Putin má jedinou naději, řekl polský ministr zahraničí

26. dubna 2024  12:04

Rusko by se mělo bát Severoatlantické aliance, protože ho v případě střetu s ní čeká „nevyhnutelná...

Pokleknete a budete prosit. Generál slíbil zničit NATO do roku 2030

24. dubna 2024  21:21

Velitel čečenských sil bojujících na Ukrajině a věrný obdivovatel ruského prezidenta Vladimira...

Silný vítr komplikuje dopravu. Z Havlíčkova Brodu nejezdí vlaky na dvou tratích

1. května 2024  17:13,  aktualizováno  19:32

Silný vítr potrápil hlavně řidiče na Pardubicku. Z důvodu pádu několika stromů museli policisté...

OBRAZEM: Prahou prošel majálesový průvod. Masky kritizovaly Beka a bydlení

1. května 2024  19:05

Součástí oslav 1. máje byl ve středu studentský majálesový průvod, který vyrazil z pražské Kampy a...

„Mami, ve zdech je příšera,“ tvrdila holčička. Dům ovládlo 60 tisíc včel

1. května 2024  18:21

V domě rodiny Classových v Severní Karolíně číhalo po několik měsíců opravdu nečekané překvapení....

V O2 areně prochází voda magnetickou rezonancí. Zlepší led pro MS v hokeji

1. května 2024  16:57

Organizátoři se připravují na mistrovství světa v ledním hokeji, nedávno instalovali unikátní...

  • Počet článků 313
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 7499x
Autorka knih, tlumočnice, barmanka, taxikářka na obou stranách silnice. Poslední vydané knížky: Levhartice (román), Beton (soubor povídek), Péra a perutě (můj první román v novém vydání), Postřehy z Londonistánu (blogokniha), Pečená zebra (román o černobílých vztazích v Česku). Na jařeo vyšlo nové vydání Slonů v soumraku (román o nerovné lásce starší Angličanky a mladého Senegalce). Na září se chystá fungl nové doplněné vydání tlusté blogoknihy -- Multikulti pindy jedný český mindy. Zrovna se pouštím do pokusu napsat novou knížku. Můžete mě kontaktovat na ivapekarkova@gmail.com