Onanuješ? Onanujeme? Onanujete? (Alláh a samohana)

„Ne, ne, já se neptám, jestli vy osobně pravidelně… ehm, toto. Jen mě zajímá, co vaše náboženství praví o masturbaci. Je povolená? Je zakázaná? Co o ní imámové říkají?“

Zabývala jsem se právě činností, které můj přítel K. říká „provokování a koledování si o uříznutí hlavy“ a já jí říkám „velmi přínosný a zajímavý kulturní dialog“. Stála jsem v halal shopu v naší čtvrti a podle vzoru „když to nevím, tak se zeptám,“ jsem se pokoušela dozvědět něco víc o tom, jak to muslimové mají s onanií. Když mají zakázáno dotknout se jakékoli ženy, která není jejich manželka, dovolí jim Alláh alespoň, aby osaměle ulevili svým pudům? K. stál vedle mě, tiše se styděl, teatrálně obracel oči v sloup, jako by říkal „Ach, ti běloši!“, a nejspíš si v duchu připravoval přednášku o dobrých mravech, kterou na mě vychrlí, jakmile přijdeme domů.

Prodavači v muslimském řeznictví, samí mladí, pohlední (a dosud svobodní) Afghánci a Pákistánci, se ale nezdáli být uraženi, jen trochu v rozpacích. Drželi v rukou sekáčky na maso, ale žádný se mi s ním nestrefil do čela. Měli tam pilu na krájení flákot i s kostmi, takovou cirkulárku příšerně nebezpečného vzhledu, jakou by mi nepochybně ufikli hlavu do půl minuty, ale o nic podobného se nepokusili. Mrskali očima jeden na druhého, až konečně jeden z nich (zrovna ten, kterého před časem přinutili, aby si oholil „teroristický“ vous, jímž jim prý plašil zákazníky) vykoktal, že takové věci se nesmějí, jsou „haram“.

„Hm… stejně haram jako začít si se ženskou, co není tvá manželka?“ ptala jsem se dál.

„No, to ne…“

„Takže jinak haram? Míň?“

V tom okamžiku se prodavači začali o cosi přít v urdu, jazyce, kterému rozumím jen trošku, navíc zřejmě smíšeném s arabštinou. Pak jeden povídá: „No… ne doslova haram. Menší hřích. Ale…“

K. honem zaplatil za půl kila kozího masa na guláš a odvlekl mě pryč.

Když mravoučná přednáška skončila, zeptala jsem se na totéž i jiných zdrojů. A zjistila, že:

Onanie podle muslimské doktríny není haram (zakázaná/hřích), je makrúh (nedoporučená), a to na základě verše ze súry Stupně, 70:29-30: „a kdo pohlaví svá chrání pro manželky své či otrokyně, nebudou za to pokáráni“. Dobrý muslim by zjevně měl vlastní pohlaví chránit i sám před sebou a vlastní svrbící rukou a užívat ho pouze k přinášení radosti manželkám či otrokyním. Ovšem hodně prý záleží na tom, k jaké doktríně se přiklání. Manželství je pro každého muslima povinné („manželství je polovina víry“) a k masturbaci je možné přikročit pouze z obavy před mimomanželským sexem.

Tolik tedy učené knihy a má učená kamarádka Karíma.

No… a pak jsme se bavily po skypu s kamarádkou, která má za manžela Pákistánce. Jeho starší brácha, už dobře pětatřicetiletý, se ještě pořád neoženil – mohou za to rodiče, kteří své dvě starší děti zaopatřili řádně vybraným partnerem pro manželství, jenže pak je dohazovačství přestalo bavit, je to prý stejně otravné, ať hledáte dceři ženicha, anebo synovi nevěstu. Je jasné, že si Danish v životě dosud nezasouložil. A teď už ani neví, jestli by to zvládnul, navíc se na obzoru neobjevuje žádná manželka.

Danish se dlouho, předlouho ovládal a doufal, že mu rodiče přece jen manželku najdou, ale když začal doslova scházet před očima a navíc u něj nastaly výbuchy nekontrolovatelného vzteku, zašel si k lékaři. A ten předepsal – to byste neuhodli! Pilulky na potenci a mastičku. Co přesně za pilulky to bylo, to nevíme, jsou ručně sypané do tobolek bez označení. Ale mastička, to je úplně obyčejný krém, jaký obřezaným mužům usnadňuje masturbaci.

Masturbovat – ovšemže diskrétně! -- v bytě s tenkými stěnami, v němž se pohybuje bůhvíkolik členů rodiny, to není vůbec snadné, ale Danish to zjevně zvládá výborně. Brzy se mu vrátila chuť k jídlu i chuť do života. Lékař, který mu doporučil „nedoporučenou“ činnost, mu zjevně pomohl.

Tak teď tedy dost jasně vím, jak to mají muslimští muži s masturbováním. Pokud jde o onanii, je přístup muslimské kultury jen o něco méně zmatečný než přístup kultury křesťanské či ateistické. Ale v jedné i druhé je onanie, přezdívaná v západní společnosti „ten nejdemokratičtější zlozvyk světa“ a bezpochyby nejosamělejší forma sexu, individuální záležitostí. Ovšem, v západní společnosti není nijak těžké najít zákoutí, v nichž je naprosto běžné houfně masturbovat (napadají mě sex kluby, laciné peep shows bez kabinek a samozřejmě jakékoli ubytovací zařízení, v němž bydlí převážně muži), ale to jsou spíš odchylky od normálu. Většina lidí preferuje onanovat v soukromí (anebo před důvěrně známým sexuálním partnerem, což je vlastně jakési soukromí ve dvou).

Intimní partie muslimů jsou nadto mnohem větší než intimní partie průměrného Evropana. Je to takzvaná awra, část těla rozkládající se od pupku ke kolenům, která nesmí být odhalena před nikým kromě manželky a samozřejmě lékaře, ani před jinými muži ne.

Z hlediska islámské doktríny je tudíž naprosto nepředstavitelné, aby muži houfně onanovali – třeba ve vířivce, jak se to podle zpráv stalo v historických lázních ve Cvikově. Je to něco tak nepřípustného, že když jsem se o tom dočetla ve zprávách, přimělo mě to zapátrat po zdroji téhle informace. Zjistila jsem, že ve vířivce podle všeho houfně onanoval jen jeden chlap. Je to odporné, samozřejmě, a ta představa se nám bude držet v mozku mnohem déle než znečištěná voda ve vířivce. Chlap by nepochybně zasloužil pár facek od slušných muslimů, křesťanů či ateistů – ale jen z hygienických důvodů. Zdá se, že svou awru před nikým neodhalil, jen si tiše cosi kutil pod plavkami a doufal, že si toho nikdo nevšimne. Naneštěstí se spletl.

A novináři, kteří ten článek překládali do češtiny, se spletli taky, hned několikrát. Lázně nezakázaly „vstup všem migrantům“. Jen o tom v zoufalství zauvažovaly. (Vůbec se jim nedivím.) Pak ale evropské hodnoty převládly nad vztekem a uprchlíci – prý řádně poučeni – do nich smějí i nadále. Případné přestupky se budou řešit individuálně, což je – za současného stavu evropské demokracie – jediné možné řešení, které nezavání principem kolektivní viny. Bylo by samozřejmě jednodušší prostě prohlásit, že po tomhle odporném incidentu už žádný přičmoudlík do vířivky nesmí, a není vyloučené, že by na tom lázně vydělaly. Vždyť kolika místním lidem se bude chtít koupat ve vodě, která nedávno byla takhle znečištěna a mohla by být znečištěna zase? Může se vám to eklovat a vůbec, ale vůbec to neznamená, že nemáte rádi demokracii.

Mé pátrání přineslo i jiné zajímavosti. Například zprávy o dalších případech, kdy byl nějaký muž přistižen při onanii v bazénu. Jeden sedmapadesátiletý nešťastník v Ohiu byl přednedávnem v plavkách zatčen a musel platit pokutu $60,000 a ještě chodit k psychiatrovi, aby ho takové „neslýchaně neřestné“ chování přešlo. (Ale správa bazénu, pokud vím, nezvažovala zakázat vstup všem Američanům, všem bělochům či aspoň všem bílým mužům nad padesát.)

Chlapík, který si ulevil ve vířivce, evidentně nic platit nemusel, nejspíš ani žádné peníze nemá. Mohl by si to odpracovat – napařit tomu či onomu provinilci tolik a tolik hodin společensky prospěšných prací je v Německu běžné, jak slýchám, a ani nemusí mít uprchlický statut. Rozhodně by si to zasloužil. Přestože je on sám nepochybně přesvědčen, že se dopustil jen menšího z možných hříchů: prováděl činnost makrúh, nedoporučenou, namísto haram, zakázanou. Tou by byl sexuální akt se ženou, jež není jeho manželkou – a vzhledem k tomu, že k podobnému „aktu“ zcela stačí jediný dotek, bylo by snadné se ho v lázních dopustit. Když si odmyslíme tu nejodpudivější stránku celé záležitosti (migrantské sperma ve vířivce), dalo by se na chlapíkův čin nahlížet docela pozitivně: z obavy před mimomanželským sexem přikročil k masturbaci, přesně tak, jak to náboženské texty doporučují…

Když teď v jednom kuse čtu o obtěžování žen v bazénech či onanování na místech k onanování neurčených, musím si vzpomenout na pražské Podolí cca 1980: tenkrát se mladí kluci skákající z můstků snažili strefit do té či oné z plovoucích dívek a žen, a když se jim to povedlo, pořádně si chmátli, zatímco je z břehu povzbuzovali skotačící kámoši. Když plavčík dobře konal svou práci, dostavil se občas na místo s holí na zachraňování topících se osob, trochu si zakřičel a rozehnal je. Když byl plavčík líný, nemohla se dívka zdržovat ani v blízkosti můstků, ani na kterémkoli místě bazénu, kde byla větší skrumáž plavců (i starší pánové si rádi chmátli). O možnosti otěhotnění „z vody“ (tedy: ze spermatu, který se ve vodě vyskytuje) jsme s děvčaty vedly dlouhé úvahy a znám dokonce jednu, která bez mrknutí okem prohlašovala, že to jí přece neudělal Pepík, určitě to chytla v bazénu…

Nebudu jistě daleko od pravdy, když prohlásím, že plavecký bazén v pražském Podolí fungoval svého času jako lázně, v nichž se ulevilo leckterému chlapci i staršímu muži – a dívky či ženy si prostě musely dávat pozor, aby se k nim moc nepřiblížily. To už se dneska neděje, rozhodně ne v takové míře. I v Praze a mnohém jiném městě existují kromě nevěstinců i sex kluby, peep shows či kabinky, kam se muž potřebný osamělého sexu může za pár šupů v klidu zavřít a odbýt si to. Pravda, díky rozvoji internetu tato zařízení ztrácejí na popularitě, ale pořád se dají najít. Možná bychom o jejich existenci měli zpravit i nadržené nešťastné uprchlíky, kteří se v cizině dosud neorientují a – tak jako čeští muži před třiceti či čtyřiceti lety -- si pletou bazén s masturbatoriem. Nedá se předpokládat, že by si, v podmínkách, v jakých jsou ubytováni, mohli v soukromí zaonanovat ve vlastní posteli.