O Švejkovi, počasí a Rozmarném létě

V českých zemích je obvyklé začínat úvahu související s prázdninovým počasím dnes již klasickým citátem z Vančurova Rozmarného léta. Neudělám to. Tedy ne hned na úvod.

Nemám totiž v úmyslu se dlouze rozepisovat a rozšířit řady odborníků na meteorologii a klima, kterých se vždy najde dostatek. Chci k letošnímu létu připojit jen vcelku stručnou poznámku.

Pro začátek bychom si mohli vyjasnit jednu věc: naše klima se vyvíjí, mění. To je jednoduše fakt. Že se tak děje i s ohledem na aktivitu člověka, je téměř jisté. Asi všichni se shodneme, že existují nástroje a způsoby, jak globální oteplování přinejmenším zpomalit. Vadí mi, že se tak mnohdy děje cestou všemožných plánů typu Green Deal, ale rozumím, že na dobrovolné bázi jakéhosi doporučení by šlo o zcela bezzubý dokument. Je jisté, že se musí změnit naše uvažování o klimatu, ovšem ne směrem aktivistickým, ale racionálním. Opatřeními proti změně klimatu chráníme sami sebe. Chceme-li se však ochránit ještě víc, přestaňme nad vším včetně počasí mudrovat, na všechno nadávat a všechno kritizovat. Vím, že je to ve Švejkově národě smělý požadavek, ale nemůžu se zbavit dojmu, že si vše jen zhoršujeme věčným spíláním příliš chladným nebo příliš teplým zimám i létům, současně s kritizováním změn klimatu i kritizováním toho, že někdo po nás chce, abychom s tím něco dělali. A tak si zkusme dát pěkně po švejkovsku v úmorných teplech nohy do lavoru a zamyslet se nad několika věcmi. Že v létě je spíš teplo a v zimě spíš chladno. Že na tom se nezmění nic. Že naopak počasí a klima jako celek se mění už po staletí a měnit se bude. Že ovlivnit to můžeme sice jen do jisté míry, ale i to se počítá.

A tak se vracím obloukem na začátek. Větou "Tento způsob léta zdá se mi býti poněkud nešťastným" jsem nezačal zejména proto, že dobře ilustruje české nadávání na počasí, ať už je vlastně jakékoliv, včetně tradovaného zvyku, že lépe (a snáz) je nadávat, než řešit. Nicméně touto větou končím jako vztyčeným prstem. Rád bych nám všem popřál klidné a hezké léto, uvědomění, že počasí nezměníme, ale s tím zpropadeným klimatem něco přece jen dělat můžeme. Každý jeden podle svých možností, všichni dohromady celkem dost. A to i přesto, že je pravda, že i když se jako Evropa přetrhneme a zbytek světa se nezapojí, bude to zlepšení jen malé. Ale bude.