Ještěže nedošlo na olympiádu v Praze

Ceremoniál slavnostního zahájení olympiády v Londýně stálo za to zhlédnout, ale také dala vzpomenout na marnou snahu Prahy pořádat olympijské hry. A buďme rádi.

Samotné oficiální oblečení české olympijské výpravy navázalo na Entropu českého předsednictví Evropské unii – tradici nejtrapnější země světa. Oblečení je prostředek mezilidské komunikace a každá země sdělovala světu něco o sobě. Gumáky v červencovém horku komunikovaly zásadní informaci, že úroveň české vzdělanosti je natolik vysoká, že mnozí víme, že na Britských ostrovech poměrně často prší. To se svět prostě potřeboval dozvědět.

A teď si představte, že by byly takto pojaté celé olympijské hry!

Česká politická třída musela být zhrozena z části slavnostního zahájení v Londýně, která představovala britskou historii. Zobrazení průmyslové revoluce s masami dělníků jí muselo evokovat jedině socialistický realismus. Ceremoniál dokonce oslavoval takové komunistické přežitky jako vznik odborů a státem financovaný (z daní!) a řízený Národní zdravotní systém. „Hnus!“ – museli si říkat občané odésáckého mentálního rozpoložení. Jejich srdce mohla zaplesat pouze při bloku věnovaném příchodu Alžběty II…

Průřez historií britské populární hudby a filmu evokovalo otázku, co reprezentativního by tak mohla do průřezu zařadit případná pražská olympiáda.

Místo The Who, Davida Bowieho, Sex Pistols a New Order by zazněli Olympic, Michal David a Kroky Františka Janečka, Daniel Landa či Kabát.

Filmová sekce by pak započala přehlídkou prvorepublikových filmů o tom, jak chudá dívka ke štěstí přišla po té, co se zjistilo, že pochází z rodiny pana továrníka a získala si srdce syna jiného pana továrníka, ideálně komerčního rivala.

Zakončil by ji pak průřez hořkými komediemi o utrpení intelektuála ve středních letech narážejícího na nepochopení širokých mas, stejně jako teror lokálních představitelů normalizačního režimu.

Speciální blok by pak mohl nést název „The Best of Odcházení“.

Na závěr by pak místo Arctic Monkeys mohli živě vystoupit například Chinaski a ukázat světu, jak u nás v Česku dovedeme zhudebnit nudu a prázdnotu.

Kdyby Praha skutečně měla uspořádat takový ceremoniál, nastala by takřka Shakespearovská otázka: budou si lidé celého světa rvát z očí Wichterleho kontaktní čočky nebo se pořad stane hitem pro všechny diváky nacházející vzrušení v cizí trapnosti, které dosud nabízely převážně reality show?

Naštěstí Mezinárodní olympijský výbor projevil dostatek soudnosti a Praze olympiádu nepřiklepl. O to více jsme si mohli užít zahájení olympijských her v Londýně.

Reakci na ohlasy na článek najdete zde