Jak se Miloslav Ludvík mýlí ve své kritice Prague Pride

Dva dny před každoročním pochodem homosexuálů a s nimi sympatizující veřejnosti se můj stranický kolega Miloslav Ludvík pustil do kritiky Prague Pride. 

V kontextu toho, že v naší straně (ČSSD) se ve vysokých pozicích objevují i lidé jako inženýrka Nytrová, jejíž vyjádření o homosexualitě jsou jako vystřižené z fašistických brožurek, je jeden rád, že Miloslav Ludvík alespoň není homofob.

Přesto jeho článek odráží velkou porci neznalosti a nepochopení, když Prague Pride kritizuje za nevkus a vulgární zobrazování sexuality. Podle něj Prague Pride vlastně zhoršuje vnímání homosexuálů většinovou společností.

Primárně je třeba říci, že průzkumy veřejného mínění jeho pocit – a skutečně se jedná o pouhý pocit - nijak nepotvrzují. Česká veřejnost je k homosexualitě čím dál tím tolerantnější, a tento trend pokračoval i v posledních 6 letech, kdy se Prague Pride každoročně koná. Takže fakta jeho tezi zcela vyvracejí.

Jedna věc je ovšem z článku pana Ludvíka naprosto zřejmá: Prague Pride se nikdy nezúčastnil a zná jej jen z medií.

Kdyby se na pochod přišel podívat - a z Prahy to opravdu nemá daleko – všiml by si, že to, co popisuje jako vulgaritu, tvoří jen velmi malou část průvodu, zatímco drtivá většina účastníků splňuje i jeho přísné normy, jak má homosexuál vypadat či jak se má chovat.

Extravagantní část účastníků pochodu je ale mediálně nejzajímavější, takže se v médiích objevuje mnohem více než kdokoliv jiný. To chápe i velká část české veřejnosti, je smutné, že to nechápe sociálně demokratický politik.

Jakkoliv je tolerance k homosexuálům v Česku poměrně velká i v porovnání s mnoha jinými zeměmi světa, prakticky každý homosexuál v Česku má za sebou několikaletou zkušenost se skrýváním vlastní sexuální orientace.

A právě tato zkušenost vede k tomu, že jeden den v roce mají někteří homosexuálové potřebu svou sexualitu okázale vystavit. Pro homosexuály je to osvobozující zážitek, a to i pro mnohé z těch, kteří na pochodu svou sexualitu nijak na odiv nedávají. To by měl být schopen pochopit každý, kdo disponuje trochou empatie.

Čím méně budou mít homosexuálové v naší společnosti potřebu svou sexuální orientaci skrývat, tím méně bude těch, kteří budou mít potřebu ji okázale vystavovat. Nutno dodat, že jen jednou za rok při příležitosti k tomu příhodné. S „penisem na hlavě“ opravdu mimo Prague Pride nechodí ani ti největší exhibicionisté.

Konec konců má pan Ludvík nereálná očekávání. Myslí si, že je možné, aby při tak velkém shromáždění lidí všichni odpovídali jeho gustu. To se jaksi v životě neděje nikdy a nikde, kde se sejde velký počet lidí, protože lidé jsou prostě různí.

Třeba i v naší straně, která má téměř 140 let tradice snahy o emancipaci člověka a lidský pokrok se najdou exoti typu paní Nytrové. Rozdíl je ten, že strana má stanovy, které umožňují takové lidi vyloučit. Když se s tím nedokáže vypořádat strana, která má jasně definované členství, stanovy a právě onu tradici, jak to podle pana Ludvíka má řešit veřejné shromáždění, kam může přijít kdokoliv?

Pochopení tak jednoduchých věcí by podle mého názoru mělo patřit do abecedy každého sociálně demokratického politika.