V posledních letech v české veřejnosti významně narůstá pocit, že hlavním problémem Evropy je multikulturní společnost a že „na multi-kulti jednou Evropa dojede.“ Věc, kterou před deseti a více lety člověk slýchal jen z krajně pravicových kruhů, se od té doby prakticky normalizovala.
Tak si někdy člověk říká, co je asi tak opakem multikulturní společnosti? Co má tu multikulturní společnost nahradit?
Zřejmě společnost monokulturní.
Jenže se stačí zadívat do historie, aby si člověk uvědomil, jaká je to hloupost. Copak vůbec v dějinách existovaly nějaké početnější společnosti, které by vůbec bylo možné s čistým svědomím nazvat monokulturními?
Spíše vidíme opak, vidíme, že různé kultury se vždy prolínaly, lidé různých kultur žili vždy vedle sebe či dokonce spolu.
Monokulturní společnost je prostě utopie. Navíc je to nebezpečná utopie, neboť cesta za dosažením takové společnosti nemůže být nenásilná. Naopak by to byla cesta potoky lidské krve.
Přesto se domnívám, že multikulturalismus tak, jak jej známe ze současné Evropy, má své problémy a problematické důsledky.
V zásadě vidím dva problémy.
Tím prvním je to, že sociální vyloučení a rasismus, tedy dva vzájemně úzce propojené problémy, prezentuje jako problémy čistě kulturní.
Na jedné straně vidí do velké míry sociální vyloučení jako důsledek kultury určité menšiny a na straně druhé vidí rasismus čistě jako důsledek netolerance.
V zásadě jde o druh pokrytectví, které zavírá oči jak před rasismem, tak před ekonomickými nerovnostmi.
Když se člověk zajímá například o černošské hnutí za rovnoprávnost v USA, slovo tolerance neuslyší z úst nikoho. Toto hnutí požadovalo rovnost jak před zákonem, tak rovné šance pro každého bez ohledu na barvu pleti. Chtěli pro své děti stejnou příležitost získat vzdělání, chtěli pro sebe stejnou příležitost získat práci a obživu.
O toleranci nepadlo ani jediné slovo. Právě naopak, odmítali nadále tolerovat kulturní rozdíly vzniklé segregací a koncentrací chudoby.
Druhý problém vidím v kulturním relativismu. A nemyslím tím v žádném případě to, že naše kultura je nějakým způsobem objektivně nadřazena jiným kulturám.
Kultura v sobě obsahuje řadu prvků, některé pozitivní či neškodné a některé odsouzeníhodné a nepatřící do dnešní doby.
To se týká úplně každé kultury, kultury menšin, stejně jako kultury většiny.
Dnešní multikulturalismus má tendenci takové negativní, řekl bych v nadsázce předpotopní, jevy v různých kulturách bagatelizovat.
Lidé většinou tuto disproporci intuitivně vnímají a stávají se snadnou kořistí agitace a kulturního vlivu organizovaných rasistů, kteří využívají přirozené lenosti člověka přemýšlet.
Mám za to, že multikulturní společnost, kterou je dnes prakticky každá společnost na světě a prakticky vždy v historii byla, budovat na lepším základě, než je pouhá tolerance spojená s pokrytectvím.
Takovou bází ale podle mě může být jedině lidská solidarita.
