Milano potřetí a město, které nikdy nevyjde z módy

Milano a kostely. Ve městě je jich přes sto. Každou chvíli u některého zastavujeme, i když víme, že není v lidských silách vidět a vstřebat všechnu tu krásu těchto staveb.

Místo, kde se nachází dnešní Milano, bylo osídleno již za doby keltské a později se stalo součástí Římské říše. Ale Kelty ani Římany na ulici Via Montenapoleone nepotkáváme.

Já jsem o tom nepochyboval, ale návštěva Quadrilatero d’Oro della Moda, neboli „Zlatého čtyřúhelníku módy“, mi opět potvrzuje, že mám již 32 let po svém boku moudrou a rozumnou ženu.

Čtvrť kolem třídy Via Montenapoleone a ulic Della Spiga, Sant´ Andrea a Manozoni také známá jako Quadrilatero d’Oro della Moda, je to, co dělá Milán Milánem. Největší koncentraci obchodů, butiků a sídel módních návrhářů, luxusní sortiment pro bohatší peněženky.

Tato „high-class“ nákupní čtvrť je zkrátka povinnou zastávkou všech, kterým slovo MÓDA něco říká. Člověk tady najde například značky jako je Gucci, Valentino, Versace, Giorgio Armani, Dolce & Gabbana, Prada a mnoho dalších.

Moje báječná ženuška se rozhlíží, ale moje bankovní karta nebyla zablokována z důvodů přečerpání limitu. Smekám před Pavlínkou.

Milánská kavárenská scéna se moc neliší od té módní. My se o tom přesvědčujeme v nejstarší kavárně a cukrárna v Miláně, kterou v roce 1817 otevřel napoleonský voják Antonio Cova.

Dnes vlastní tento objekt francouzská skupiny Moët Hennessy Louis Vuitton.

Caffé Cova si stále udržuje svou aristokratickou atmosféru, kterou si užívají především bohatší obyvatelé Milána či turisté. Už jsme nějakou tu kavárnu navštívili při našich cestách, ale uvaděčka na toaletách, to jsme ještě nezažili.

Tiramisu se možná nenarodilo ve městě Milano, ale na severu Itálie patrně ano. Určitě i voják Cova něco podobného nabízel ve své cukrárně, když ji před 207 lety otevíral. Kde jinde tedy tuto nadýchanou dobrotu ochutnat.

Jestli opravdu „Ďábel nosí Pradu“ jsme nezjistili. Ostatně ani Meryl Streepovou či Anne Hathawayovou jsme tady nepotkali.

Casa degli Omenoni je milánský historický palác, který se nachází ve stejnojmenné ulici Via degli Omenoni. Za své jméno vděčí osmi atlantům, kteří zdobí jeho průčelí. „Omenoni“ by mělo znamenat v milánském jazyce „velcí muži“.

Milano je spojováno nejenom s módou, ale také s hudbou. Na vrcholu všeho stojí dva pojmy: La Scala a Verdi. A oba k sobě neodmyslitelně patří. Giuseppe Verdi sice nepocházel z Milána, ale poté, co sem přišel v roce 1832 studovat hudbu, rozhodl se zůstat. Slavná La Scala byla místem nejen premiérových uvedení jeho oper, ale také místem, kde si našel svou druhou manželku.

Teatro alla Scala, nejslavnější operní dům na světě, stojí na stejnojmenném náměstí. Sice se před námi schovává za lešením, ale člověk ho musí vidět.

Od svého otevření v roce 1778 hostila La Scala většinu premiér klasické italské opery.

O tom, že je Milano hlavním městem módy, se přesvědčujeme dnes již podruhé. Tentokrát v elegantní prosklené nákupní pasáži, která se jmenuje Galleria Vittorio Emanuele II.

Krytou chodbu, spojující Piazza del Duomo a Piazza della Scala, navrhl v architektonické slohu, zvaném „eklekticismus“ Giuseppe Mengoni v roce 1865. O tom, že se mu jeho dílo podařilo, se bohužel nemohl přesvědčit, jelikož tragicky zahynul pádem ze střechy galerie krátce před slavnostním otevřením.

V galerii sídlí značkové obchody, luxusní kavárny a restaurace. Ale byla by škoda se věnovat jenom nákupům. Samotná galerie je moc krásná památka. Jsou zde například zajímavé sochy, které vytvořil Pietro Magni. Nebo uprostřed stavby, na křížení chodeb, lze spatřit čtyři lunety. Znázorňují alegorii čtyř světadílů (Evropa, Amerika, Afrika a Asie).

Nejslavnější světová luxusní obchodní pasáž a nejznámější ulice z hlediska módy má však ještě jednu zajímavost. Na podlaze je v mozaice vyobrazen býk. A především návštěvnice budou mít údajně štěstí, když se na své pravé noze několikrát otočí kolem své osy na býkových genitáliích.

Peck Porta Venezia, skvostný obchůdek na ulici Via Spadari. Zvenku nenápadný, že by ho člověk přešel bez povšimnutí, ale uvnitř se skrývají gastronomické poklady. Člověk tady může něco ochutnat nebo si nakoupit domů zajímavé suroviny a ingredience.

Upoutávku na Aperol Spritz vidí člověk na každém rohu, i mimo něj.

Bazilika San Lorenzo Maggiore, jedna z nejdůležitějších staveb ranného křesťanského západu.

Svatý Ambrož vysvětil stavbu v roce 393, aby poté sloužila městu jako první katedrála. Jsou zde pochováni například nejvýznamnější příslušníci rodu Medicejských.

Před bazilikou stojí bronzový pomník císaře Konstantina připomínající jeho vydání „Ediktu milánského“ v roce 313, jímž byla křesťanům zaručena svoboda vyznání.

Šestnáct antických sloupů, které dnes tvoří sloupořadí před bazilikou, bylo původně součástí římského amfiteátru v době, kdy římské město Mediolanum bylo hlavním městem Západořímské říše. Sloupy jsou symbolicky obrácené dolů, aby tehdejší stavitelé zdůraznili konec pohanské a počátek křesťanské epochy.

Původ risotta je patrně v Miláně, proto se asi také vyhlášený pokrm, který právě ochutnáváme, jmenuje „Risotto alla Milanese“.

Další naše kroky směřují k umělé vodní nádrži Darsena, ze které vedou kanály Navigli Grande a Naviglio Pavese.

Kolem kanálů se nachází spousta barů a restaurací, které lákají na chutné občerstvení a posezení s romantickým výhledem.

Gelato ještě dneska nebylo, tak se to musí napravit.

V oblasti Navigli je ukryta i jedna vzácnost – ulička Vicolo dei Lavandai, ze které na člověka dýchne atmosféra Milána 19. století, kdy se tu scházely pradleny. Podle nich (lavandai) získala ulička své jméno.

Nejsme jediní turisté v této vyhlášené lokalitě, ale v barech sedí i dost místních.

A tržiště navštěvují převážně lidé milánští.

*

Předchozí povídání: https://blog.idnes.cz/pavelliprt/milano-podruhe-a-posledni-vecere-ktera-se-nekonala.Bg24050868

Pokračování: https://blog.idnes.cz/pavelliprt/milano-poctvrte-a-mesto-ve-kterem-inter-milan-slavil-bez-nas.Bg24050874