Milano podruhé a Poslední večeře, která se nekonala

Náměstí Piazzale Loreto vypadá po ráno poměrně klidně. Kdyby však kalendář ukazoval 10. srpen nebo 29. duben, bylo by zde asi rušněji.

Na okraji náměstí se nachází památník od sochaře Giannina Castiglioniho, který připomíná smutnou událost. Dne 10. srpna 1944 tady popravili patnáct vězněných antifašistických aktivistů.

Pro mnohé je však náměstí Piazzale Loreto známé kvůli jiné osobě. Dodnes se vedou spory o tom, jak přesně vypadal konec italského „otce fašismu“ Benita Mussoliniho. Koncem dubna 1945 ho spolu s milenkou Clarou Petacciovou antifašisté zastřelili a jejich těla poté odvezli do Milána, kde je 29. dubna na zmíněném náměstí pověsili za nohy hlavou dolů na nosníky rozbombardované čerpací stanice Esso. Dav ho tady lynčoval, a tak šel Benito Mussolini do rakve zbitý k nepoznání. Mrtvá těla visící z konstrukce vybombardované benzinové stanice v Miláně je jediná jistá věc na okolnostech smrti italského diktátora Benita Mussoliniho. Na internetu lze objevit i autentickou fotografii, ale na místě samém jsem nezjistil, kde stála zmíněná benzínová stanice.

Stylová móda, vyhlášený design, zajímavá architektura, italská opera, lahodná káva či špičkový fotbal. Něco z toho se určitě lidem vybaví, když se řekne Milano. Ale v poslední době je potřeba k tomu přidat velké množství přistěhovalců, kteří spí a vykonávají potřebu na ulici. A občas nepříjemně otravují kolemjdoucí.

Románská bazilika svatého Ambrože je jedním z nejstarších milánských kostelů, a tudíž tisíciletý svědek událostí ve městě.

Jedná se také o uctívané pohřebiště svatého Ambrože, římskokatolického biskupa, obratného politika i prvního církevního učitele.

Na památku padlých během 1. světové války se většinou stavěli skromné pomníky. Milano netroškařilo a vybudovalo monumentální chrám Tempio della Vittoria.

Úžasná italská káva a moje báječná žena, co si více může člověk přát při návštěvě Itálie.

Říká se, že když člověk navštíví Milano, měl by si „dát“ Poslední večeři. Nápad to určitě není špatný, ale „povečeřet“ za 100 eur po dobu půl hodiny a zůstat při tom o hladu a žízni? Děkujeme, nemusíme všechno.

Když Leonardo da Vinci vytvořil v letech 1494–1498 v refektáři kostela Santa Maria delle Grazie téměř devítimetrovou malbu poslední večeře Ježíše Krista, asi netušil, co se kolem tohoto obrázku bude dít za „pár“ století později.

Ty davy před zmíněným kostelem nám nevyhovují, tak jsme vyhledali přátelštější prostředí. Ženuška zůstává věrná Aperolu Spritz, já však dávám na radu obsluhy a ochutnávám Negroni. Tento aperitiv, který patří mezi nejoblíbenější koktejly na světě, se skládá z ginu, sladkého vermutu a campari. Nečekaně silné, ale chuťově vyvážené a úžasné.

Hlad je sice převlečená žízeň, ale ke zmíněným koktejlům je potřeba občas něco zakousnout. Tentokrát volíme italskou klasiku, pizzu.

Kdyby snad někdo litoval, že nespatřil slavnou fresku od Leonarda da Vinci, ať navštíví Chiesa di San Maurizio Maggiore al Monastero neboli kostel svatého Mořice.

Tento renesanční svatostánek ze 16. století vypadá zvenku skromně, ale jakmile vcházíme dovnitř, zjišťujeme, že se jedná bezesporu o skrytý milánský umělecký klenot.

Téměř každý centimetr stěn i stropu kostela pokrývají dechberoucí fresky. Díla zobrazují a zvěčňují členy mocných klanů Sforzy a Bentivoglia, kteří si tuto výzdobu kaple objednali. Fresky vytvořili především da Vinciho současník Bernardino Luini a umělci z jeho dílny.

Gelato - Fatto con amore. Zda tady opravdu dělají zmrzlinu s láskou, jsme museli samozřejmě prověřit.

Castello Sforzesco je velmi rozsáhlý a impozantní hrad, který nechal postavit v polovině 15. století milánský vévoda Francesco Sforza.

Hrad nestojí na nepohodlném kopci, jak je člověk od nás zvyklý. Není se, co divit. Milano se nachází v nížině, v širokém údolí řeky Pád. Největší převýšení jsme ve městě absolvovali při výstupu z metra.

Spíše než hrad, připomíná Castello Sforzesco vojenskou pevnost. Tomuto účelu také objekt v 16. a 17. století sloužil.

V které komnatě se to stalo poprvé, se dnes už nedozvíme. Když milánský vévoda Ludovico Sforza spatřil šestnáctiletou Cecilii Galerani, tak mu tato krásná, inteligentní a nadaná dívka učarovala. Brzy se stala jeho milenkou a nechal pro ni zařídit na svém hradě nějakou tu komnatu. Pouze absence jejího vznešeného původu zabránila tomu, aby se stala jeho chotí. Jejich milostný poměr pokračoval i po vévodově svatbě s Beatrice d´Este a Cecilia mu porodila v květnu 1491 syna. Poté musela formálně opustit palác Sforzů. Vévoda ovšem narozeného chlapce uznal za svého a dostatečně ho zabezpečil. S jeho maminkou se vévoda nadále nejenom vídal a ta mu brzy porodila další dítě.

Zmíněná Cecilia je známá nejenom jako okouzlující vévodova milenka, ale především jako „Dáma s hranostajem“. Autorem obrazu by měl být Leonardo da Vinci, ale podobně jako u většiny jeho dalších maleb je to trochu sporné. Obraz je nepodepsán a nedatován. Jeho vznik se předpokládá v letech 1488 až 1490. Ale historii samotného obrazu není možné vystopovat dále než od konce 18. století. „Dáma s hranostajem“ je od roku 1946 v Polsku a nyní je vystavena v Muzeu Czartoryských v Krakově.

Další z mnoha kostelů, které se nacházejí ve městě Milano, se jmenuje Chiesa Santa Maria del Carmine. Je orientován svým vstupem na stejnojmenné náměstí. Nad centrálním portálem, který je zdobený mozaikovou lunetou s Madonou, je velké, bohatě zdobené rozetové okno.

Také interiér kostela je zajímavý a opět jiný než ty, které jsme doposud viděli.

Dodržování pitného režimu se nesmí podceňovat.

Na ulici Via Brera nás zaujal vstup do zajímavé budovy. Následně se dočítáme, že se jedná o Národní knihovnu Braidense, která patří mezi největší italské státní veřejné knihovny. Ve svých útrobách ukrývá více než 1.500.000 svazků.

Aperitiv. Nápoj před jídlem s něčím malým k zakousnutí. Nejrůznější dobrůtky a pochutiny povyšují občas na uměleckou formu. A když si dá člověk těch drinků více, tak je po večeři.

Přísné kontrole kolejí a pražců se nevyhnula ani stanice Moscova milánského metra.

*

Předchozí povídání: https://blog.idnes.cz/pavelliprt/milano-poprve-a-buongiorno-aperol-spritz.Bg24050864

Pokračování: https://blog.idnes.cz/pavelliprt/milano-potreti-a-mesto-ktere-nikdy-nevyjde-z-mody.Bg24050873