Dnes jsem si přečetl z proroka Izajáše: „Já, Hospodin … tvořím zlé.“ Musím se přiznat, že se mi toto slovo v mé mysli vzpříčilo. Jako kdyby mi v krku uvízla rybí kost. Říkal jsem si: Jak by milující Bůh mohl vytvořit něco zlého ?
Izajáš 45:5-8 "Já jsem Hospodin a jiného není, kromě mě není Boha. Přepásám tě, ačkoliv mě neznáš,
6 aby poznali od východu slunce i ti od jeho západu, že není nikoho mimo mě: Já jsem Hospodin a jiného není.
7 Formuji světlo a tvořím tmu, činím pokoj a tvořím zlé; já, Hospodin, činím toto všechno.
8 Vydejte, nebesa, krůpěje shůry a z oblaků ať plyne spravedlnost. Ať se otevře země a nese ovoce spásy a zároveň dá vyrůst spravedlnosti. Já, Hospodin, jsem to stvořil."
Dnes jsem si přečetl z proroka Izajáše: „Já, Hospodin … tvořím zlé.“ Musím se přiznat, že se mi toto slovo v mé mysli vzpříčilo. Jako kdyby mi v krku uvízla rybí kost. Říkal jsem si: „Jak by milující Bůh mohl vytvořit něco zlého ? Ale na druhou stranu vím, že nic není mimo kompetence našeho Stvořitele. A to byl první krůček k pochopení a přijetí této skutečnosti.
Díky tomu jsem mohl přikročit k druhé otázce: „Proč ?“ Proč by Hospodin potřeboval nebo musel přikročit ke zlému činu ? Copak ho k tomu vedlo ? A co bylo cílem zla, které tvořil ? To jsou dvě otázky v jedné. Nejprve k té první podotázce. Co bylo Božím motivem k tomu zlu ? V okolních verších je to dostatečně popsáno. Jeho vyvolený lid. Izrael – Boží lid – jednal bláhově. Ze špalku, který sloužil jako palivo do krbu. Ze stejného kusu dřeva vytvořil modlu. Modlu, které se klaněl. Modlu, od které očekával vysvobození od nepřátel. Jak však může člověk očekávat něco od věci, z níž zbyde jen prach a popel ? Vždyť lidské tělo míří k tomu samému. Přece z každého z nás nakonec zbyde jen prach a popel. A tak jak bláznivě to vypadá ! Prach a popel se obrací ke stejnému prachu a popelu. Čím se mohou vzájemně obohatit ? Co si mohou dát, aby překročily svá omezení? Jak by se mohly spolu dotknout věčnosti ? Ani po jednom nic nezůstane. Není v nich život, který by přetrval na věčnost.
Takže to je odpověď na první podotázku – co vedlo Hospodina k tomu, že vytvořil zlo. A odpověď zní: „Bláznivé jednání člověka.“ Člověk může občas udělat chybu. Skutečný problém však nastane, když zabředne do problému tak hluboko, že se z něj nemůže sám dostat. Vytvoří se v něm závislost podobné té drogové. Jeho mysl se nastaví jedním směrem. Jeho oči přestanou vidět realitu. A jeho uši přestanou slyšet Boží hlas. Pak musí přijít rána, která člověka probudí z letargie. Pán Bůh tak nakonec řekne: „Dost. Tahle už to dál, Pavle, nejde. A když to s tebou nešlo po dobrém, musí to jít po zlém.“ Možná, že se někomu vybaví metoda: „Cukr a bič.“ Tato metoda se dá použít různým způsobem. A také slouží k různým cílům.
A to je právě obsahem druhé podotázky: Co bylo cílem zla, které Hospodin vytvořil ? Hospodinův cíl je velmi jednoduchý. A také logický. Protože co bylo příčinou, že člověk zabřednul do modloslužebnictví ? Na začátku totiž uviděl něco tak lákavého, že prostě neodolal. Vztáhnul svoji ruku a utrhnul pomyslné jablko. Jak si kousnul, tak nepřestal, až ho snědl celé. A hned chtěl další a další. Tak se dostával stále dál a dál od svého Stvořitele. Až byl tak daleko, že ho neviděl a neslyšel. Co v takové situaci tedy pomůže člověku ? Co mu pomůže znovu prohlédnout ? Co uzdraví jeho uši, aby znovu slyšely ? No přece návrat. Návrat tam, odkud již před dávnými časy odešel. Návrat do Boží blízkosti. A právě to je Hospodinovým cílem, když tvoří zlo. Aby se k němu člověk vrátil. Aby se ocitnul v jeho přítomnosti. Aby uviděl svého Učinitele. Aby prohlédl lži, které ho dosud obklopovaly. Aby konečně pochopil, že On je Hospodin a kromě něho není žádný Bůh.
Z toho všeho usuzuji, že zlo má jepičí život. Je tu jen tak dlouho, až splní svůj účel. Není tu jako rovnováha k dobru – jing a jang. Má sice svůj účel. Patří do palety Božích nástrojů. Ale je Bohu podřízeno. Je pod úrovní dobra. Naproti tomu dobro zůstane trvale přítomno. Protože Bůh je dobrý. A i když používá zlo jako prostředek k návratu člověka, jeho úmysly s člověkem zůstávají dobré.
Teď jsem se dotknul prastarého hesla: „Účel světí prostředky.“ Jak často bylo v minulosti a jak často je i dnes zneužíváno ! Člověk, který má moc, prohlásí o svém cíli, že je dobrý. Ale je tomu skutečně tak ? Naproti tomu pokud něco takového prohlásí Bůh, může to někdo zpochybnit ? No může pochybnosti vyslovit, ale bude mít dost podpůrných argumentů ? Vzpomeňme na to, jak v takové situaci dopadl Jób. V Boží přítomnosti mu došla slova. A to je něco, s čím můžeme počítat. V Boží přítomnosti nenajde žádný člověk dost argumentů, aby zpochybnil Boží dobré úmysly. A to navzdory tomu, když Pán Bůh sáhne ke zlu jako k prostředku k návratu člověka. Boží dobré úmysly jsou jako skála, na kterou se můžeme postavit. O kterou se můžeme opřít. Se kterou můžeme počítat v každé situaci. Co říká žalmista: „Byť mi se dostalo jíti přes údolí stínu smrti, nebuduť se báti zlého, nebo ty se mnou jsi.“ Žalmy 23:4 Ani smrtelné nebezpečí nepohne Božím dobrým úmyslem. A nemusí ani pohnout naší důvěrou. Důvěrou, že to s námi Pán Bůh myslí dobře. A to přesto, že okolí tvrdí něco jiného. A to přesto, když se Pán Bůh dotkne našich kostí. Navzdory Covidu, žlučníkovému kamenu nebo rakovině.
Vzpomínám na služebníky Sidracha, Mizacha a Abdenága, kterým hrozilo upálení v peci. A co říkají ? „… náš Bůh, jehož uctíváme, nás může vysvobodit z rozpálené ohnivé pece. I ze tvé ruky, králi, nás vysvobodí. Ale i kdyby ne, známo buď tobě, králi, že tvé bohy uctívat nebudeme.“ Daniel 3:17-18 Jinými slovy: Nic zlého nepohne naší důvěrou v Boží dobré úmysly. A to bych nám všem přál. Ať nic zlého nepohne naší důvěrou, že to s námi Pán Bůh myslí dobře. A pokud nás potká něco zlého, abychom o tom prohlásili: „To zlé nás má jen vrátit zpátky k našemu Pánu.“ Vždyť to je jeho touha. Abychom všichni přebývali v jeho přítomnosti. Amen
