Kdo ponese to, co nás tíží?

Dnes mě oslovilo toto souvětí: „Požehnán buď Panovník, den ze dne za nás nosí břímě.“ A hned se mi vybavila souvislost s předchozím žalmem, kde jsem se dočetl: „Ano, zkoušel jsi nás, Bože, protříbil jsi nás, jako se tříbí ...

Žalmy 68:16-30

... stříbro:“ Žalmy 66:10 Rozumím tomu tak, že Hospodin dovolí, abychom občas prošli těžkou situací. Aby nás potkaly těžké věci. Tyto věci nám někdy připadají tak těžké, že jsou téměř k neunesení. A právě do takového okamžiku zaznívá dnešní žalm: „… Panovník, den ze dne za nás nosí břímě.“

Uvědomil jsem si, že původcem tohoto břímě nemusí být jen zkouška od Hospodina. Za některá břímě si můžeme my sami. Rozhodli jsme si třeba něco přivlastnit, budujeme to a nakonec se to stane naším břemenem, které sebou vláčíme. V posledku přijde okamžik rozhodnutí. Budeme dál lpět na svém vlastnictví? Víme sice, že nás to obrovsky zatěžuje, ale nedokážeme se toho vzdát. Anebo pod tíhou břemene se rozhodneme odevzdat svůj majetek Hospodinu. Dovolíme, aby si to přehodil přes rameno a tak převzal naše břímě, které nás sráželo k zemi den za dnem. Nebudeme pak svobodně a lehce kráčet dál po této zemi? Není právě taková svoboda to, po čem naše nitro neustále touží a naše duše si to den za dnem přeje? Žalmista to vajádřil takto: „Jako laň dychtí po bystré vodě, tak dychtí duše má po tobě, Bože!“ Žalmy 42:2

To druhé, co jsem si uvědomil, se týká jiného druhu zatížení. Protože majetek je ve své povaze neutrální. Záleží na tom, jak se používá a jaký k němu máme vztah. Vždyť se může stát i naším pánem! Ovšem, jak jsem již naznačil, existuje druh zatížení, které je všechno jiné jen ne neutrální. Je prostě zlé. A co pak s tím? Také nás zatěžuje. A nejen den za dnem, ale také noc za nocí. Mohl by i toto zatížení převzít Hospodin a učinit nás svobodnými? Mám pro sebe i pro vás dobrou zprávu. Ano, je to možné! Hospodin je připraven sejmout z našich ramen každou zlou věc, kterou jsme provedli, vyslovili nebo jen na ni pomysleli.

A proč si to myslím? Vycházím z Božího Slova. A to má i v dnešní době svoji váhu. Předpokládám, že již dobře známe Boží slib, který zapsal prorok Izajáš: „Pojďte, projednejme to spolu, praví Hospodin. I kdyby vaše hříchy byly jako šarlat, zbělejí jako sníh, i kdyby byly rudé jako purpur, budou bílé jako vlna.“ Izajáš 1:18 A kam se přitom to zlé poděje? Co se s tím stane? Světlo nám do toho přináší jiné Boží slovo, které hovoří o tom, že toto zlo od nás bude vzdáleno „jak je vzdálen východ od západu, tak od nás vzdaluje naše nevěrnosti.“ Žalmy 103:12 Z Nového Zákona pak víme, že je prostředek, který umí toto zlo vyčistit – umýt. Je to, jak vás asi napadlo, krev Pána Ježíš Krista. Právě díky ní může člověk, který pro svůj hřích byl již odsouzen ke druhé smrti. A díky tomu byl v Božích očích a velmi pravděpodobně i ve svých vlastních mrtev. Tak právě tento člověk, může podobně jako suché kosti ve známém údolí znovu povstat.

I v tomto případě očištěný člověk, ze kterého bylo sňato břemeno hříchu a provinění, znovu lehce kráčí dál životem. A to tak, jako by se před tím nic nestalo. Jakoby vlastně nic neudělal, nic neřekl nebo na nic zlého nepomyslel. Je to spravedlivé? Je správné, aby viník unikl spravedlivému trestu? Ono totiž v podstatě není jiné cesty. Protože nikdo z nás není úplně bez viny. A proto by žádný člověk neunikl spravedlivému trestu prostřednictvím druhé smrti.

A proto je naděje všech nás skryta v dobrém Božím úmyslu. V Božím úmyslu zachránit tolik lidí, kolik jen půjde. A tak v mém nitru roste vděčnost. Vděčnost za to, že ani se mnou a ani s vámi to Hospodin nevzdal. Vždycky je totiž ten správný čas požádat Hospodina, aby převzal to moje a také to vaše břímě. Můžeme znovu povstat a radostně vykročit dále naším životem. A to zcela lehce a nezatíženi tím, co se nám zrovna nepovedlo. Díky Pánu Bohu za to. Amen.