Zlo...začalo to tak, že lidé považovali všude na planetě zlo za produkt bohů, kterým se něco nelíbí. Proto obětovali, aby se bohové přestali zlobit. Poté, co lidi zredukovali počet bohů na jednoho, což je i ten židovský JHV a od něj převzato židovskými křesťany a muslimy všeho druhu, bylo nutno vysvětlit, proč tento Superbůh koná zlo. "Nedostatek dobra od lidí," řekne křesťan český. Mám dojem že jsou o tom tuny knih všemožných teologů. Zajímavý je docela vývoj čínské spirituality, tam se bez Super-boha obešli. Císaře označovali jako Syna Nebes, čili cosi Jako Syn Vesmíru.

Zajímavá myšlenka. Jsou zlo a dobro relativní nebo absolutní ?

Pragmatik odpoví, že dobré je to, co je dobré - výhodné pro něho samotného. Vztah ke druhým ho nezajímá. To je zřejmě příklad trestajícího otce z vašeho příkladu.

Filantrop odpoví, že dobré je to, co je dobré pro ty druhé. A je ochoten obětovat své pohodlí, aby druhým bylo lépe.

Hospodina vidím spíš jako filantropa. To, co dělá, dělá proto, aby člověku bylo lépe. A někdy holt musí sáhnout i ke zlému prostředku. Záleží na tom, jakou má dotyčný člověk šíji. Tvrdá šíje vyžaduje tvrdé prostředky.

Myslím, tedy jsem. Následně je vše v harmonickém pořádku. Lidé jsou tvořiví. Stvoří kde co. Třeba i Hospodina. Žádné rouhání. Otázka je prostá. "Co by lidé, bez Hospodina, vlastně dělali". Jak by se ovládali a vymlouvali ... ?

Rovněž, mohou vést nekonečné disputace. Omyl, stvořil je Hospodin. Je věčný. No, zase nevíme. Co je to "Věčnost"? Rozumné je sdělit, že odpověď prostě chybí. Ani, není nutná .

Hospodin, je v nás všech. Koloběhujeme. Produkujeme dobro a zlo. Rozumný člověk, své neplechy přizná. Nerozumný to svede. Byl veden - Hospodinem. Jeho vůlí. Cesty nevyzpytatelné. Člověk, nic nedělal - To on, dělal ! Říkám to pořád. Hospodin se hodí ...

Já to vidím jako otázku gnoseologickou. Jsem schopen rozpoznat, zda Stvořiteli světa existuje nezávisle na člověku ? Pokud odpovím ano, tak tento Stvořiteli také jedná zcela nezávisle. K pokusu člověka svést na Stvořitele důsledek svých lidských rozhodnutí může dojít. Ale s realitou to nebude mít nic společného.

Na druhou stranu chápu, že vnímání věcnosti je z pohledu obvyklé délky lidského života značně obtížné. Ale přesto věcnost člověka tak přitahuje! Všimněte si, jak člověk niterně touží po tom, aby po něm něco zůstalo. Aby něco přetrvalo do doby, kdy už nebude naživu.

Tato touha po věcnosti není součástí lidské přirozenosti. Byla mu dána jako bonus. Jako svědectví o tom, že existuje něco, co člověka přesahuje. A také jako důkaz, že Hospodin existuje.