Pojďme volat k Hospodinu

„Ústy nemluvňat a kojenců jsi vybudoval mocný val proti svým protivníkům …“ Když jsem četl o ústech nemluvňat a kojenců, tak jsem se v duchu zeptal: „A koho si tedy Hospodin používá ke svým bojům a úkolům?“

Žalmy 8:1-10

Jako první odpověď mi zaznívá známý výkřik proroka Izajáše: „Hle, zde jsem, pošli mne!“ Izajáš 6:8 Takže si Pán Bůh používá proroky?

Když apoštol Pavel hodnotil členy tehdejší církve, tak napsal: „Pohleďte, bratří, koho si Bůh povolává: Není mezi vámi mnoho moudrých podle lidského soudu, ani mnoho mocných, ani mnoho urozených;“ 1 Korintským 1:26

Co nebo koho si tedy Stvořitel vyvolil? Není to tak, že povolává to, co zahynulo?

Jak to bylo s tím údolím plným suchých kostí? Neobrostli nakonec masem a nebyly plné života? Ezechiel 37:1-10

Po těchto otázkách pak mohu směle napsat domněnku, že Hospodin je Bohem kontrastů. Jak to myslím? Čím slabší a méně připravený je člověk. Třeba jako nemluvně nebo duchovně mrtvý. Tak právě tím více je vidět, když se Boží moc pustí s takovým člověkem do práce.

Kolik údivu a zájmu vzbudil člověk vysvobozený od legie zlých duchů! Marek 5:2-20 Pána Ježíše v té zemi odmítli. Ale tento člověk mohl zůstat doma – mezi svými. A jeho pouhá přítomnost, která byla v ostrém kontrastu s jeho minulostí, ta samotná stačila jako úžasné a nepřehlédnutelné svědectví pro každého, kdo toho člověka znal nebo se o něm doslechl.

Čas od času k nám do sboru přijedou bratři a sestry z Teen Challenge. Jak každého zaujmou jejich příběhy! Z lidské trosky se stane plnohodnotný člověk, který pak pomáhá druhým jako lektor. Nebo založí funkční rodinu. Každý takový příběh je novým zázrakem, při kterém znovu ožívá údolí plné suchých kostí.

Buďme teď upřímní. Jak vidíme sami sebe? Jak vidím já sám sebe? Jsem úrodným údolím? Nebo údolím plným suchých kostí? Pokud ano, tak takové zjištění není důvodem k zoufalství. Je důvodem k naději.

Protože co nebo koho Hospodin vyvolil, aby skrze to nebo něho zjevil svoji moc a slávu? Skrze spravedlivého? Nebo právě skrze toho, kdo vše ztratil a nemá nic, co by Pánu Bohu nabídnul?

Připomeňme si příběh marnotratného syna. Kdy jeho otec nejvíc slavil? No právě tehdy, když se jeho syn, který byl mrtev, vrátil domů, aby ožil. Lukáš 15:12-32

A o to právě jde. Jde o to, abychom se rozhodli vrátit a znovu začali žít.

Možná, že si nepřipadáme mrtví. Rozhodující ovšem není náš pohled. Ten může být často zkreslený. Potřebujeme se na sebe podívat Božíma očima. I pro nás platí ta výzva ze Zjevení: „ Radím tobě, abys sobě koupil ode mne ... a mast k potření očí, abys prohlédl.“ Zjevení Janovo 3:18

To je ten první krok – diagnostika skutečného stavu. A tím druhým krokem je volání k Hospodinu. Nejprve musíme dostat jasný důvod, proč volat. Pokud ho díky Hospodinu, který nám otevřel oči, už máme, tak by nám nemělo nic bránit v tom, abychom k Němu hlasitě volali.

Přitom by nás nemělo nic a nikdo odradit. Mohou totiž na nás útočit vlastní myšlenky: „Má význam volat k někomu, koho nevidím? Copak jsem hoden toho, aby právě mně Hospodin pomohl? Není tedy jen spravedlivé, že na mne konečně dopadl zasloužený trest?“

Nebo nás od tohoto volání mohou odrazovat druzí, podobně jako bránili slepým, aby volali: „Smiluj se nad námi, Pane, Synu Davidův!“ A jaká byla reakce těch slepců? Začali volat tím hlasitěji, až všechny vnitřní i vnější hlasy přehlušili. Matouš 20:30-34

A to je správný postoj i v našem případě. Nedat na vnitřní a vnější hlasy, které nás od volání ke Stvořiteli nebe i země odrazují. Ale právě naopak volat tím hlasitěji, dokud je svým voláním nepřehlušíme a dokud nás Hospodin nevyslyší.

Buďme v tom stejně vytrvalí a neodbytní jako žena z podobenství o nespravedlivém soudci. Lukáš 18:2-8 Ať je Pánu Bohu naprosto jasné, že pokud nám neodpoví, tak nepřestaneme volat: „Smiluj se nade mnou, Hospodine. Smiluj se nade mnou, Ježíši, Synu Davidův.“ Volejme tak, jak je nám to blízké. Jak jsme duchovně rostli. Volejme k tomu z Boží trojice, komu plně důvěřujeme a máme k němu blízký vztah.

Přitom si buďme jisti, že nezáleží na našem duchovním stavu. Na tom, jak se zrovna cítíme, co jsme prožili nebo řekli. Na co jsme pomysleli. To vše je naprosto nepodstatné. Vždyť o Hospodinu žalmista napsal: „Ústy nemluvňat a kojenců jsi vybudoval mocný val proti svým protivníkům a zastavil nepřítele planoucího pomstou.“ A když ústy nemluvňat, tak tím spíše i skrze naše ústa.

To, co nás trápí a sráží k zemi nemá proti Hospodinu žádnou šanci. Stačí jedno slovo od Hospodina a vznikne „mocný val,“ který protivníka zastaví. A stejný Hospodin pak změní náš úděl. Podobně jako změnil úděl Jóba. Právě takovou změnu má Pán Bůh připravenou pro každého z nás, když k němu z hloubi svého srdce, mysli a duše začneme volat. Tak pojďme k Němu volat již dnes – teď a tady. Amen.