Starosti na útěku.

„… na útěk se dají starosti a nářek.“ Kdo by si toto nepřál!? Aby od něj všechny jeho starosti a nářek utekly tak daleko, že by si na ně už vůbec nevzpomněl. Je vůbec něco takového možné? Neupadá v našich očích ...

Izajáš 35:1-10

... bezstarostný člověk do podezření, že je nezodpovědný? A proto se tváří, jako kdyby žádné starosti neměl.

Co dalšího k tomuto tématu říká Boží slovo? Pán Ježíš nás k sobě zve se slovy: „Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout.“ Matouš 11:28 Tohle pozvání není pro, s prominutím, flákače, kteří sami hodili všechny starosti za hlavu. Pozvanými jsou usilovně pracující lidé, kteří přicházejí se všemi svými povinnostmi a tedy i se starostmi. A nejen s nimi. Ale také se všemi bolestmi a tedy i s nářky. A že jich máme každý dost a dost.

Pokud přijmeme zmíněné pozvání. Pokud přijdeme se vším k Pánu Ježíši Kristu. Co se potom stane? Pán Ježíš říká, že si budeme moci konečně odpočinout. Naše starosti a nářky jsou tam ale s námi. Jak bychom potom mohli v klidu a pokoji odpočívat? A právě v tom je skryto tajemství Kristovy pomoci.

Upřímně si myslím, že probíhají dvě fáze zmíněné pomoci. V té první máme stále všechny své věci s sebou. Podobně jako učedníci, kteří měli strach ze Židů. Byli shromážděni v místnosti. V tom se uprostřed nich objevil Pán Ježíš a řekl: „Pokoj vám.“ Jan 20:19 A pak se to stalo. Boží pokoj je totiž silnější než lidský strach. A tak i když strach ze Židů nepřestal působit, v srdcích učedníků převládl Boží pokoj. Proč? Protože je silnější. Je to ten silák, který přemůže strach a ovládne pole lidského srdce. Lukáš 11:21-22

Podobně to probíhá i v našem srdci, které je plné starostí a bolestí. Obě síly tu zůstávají přítomny. Ale jedna z těchto sil je silnější. Právě ta tu druhou přemůže a tak ovládne pole našeho srdce. V našem srdci se totiž rozleje Boží pokoj. A díky tomu můžeme začít v klidu odpočívat. A to navzdory tomu, že naše starosti a bolesti stále zůstávají na svých pozicích. Ale teď jsou to takoví psi na řetězu, kteří vrčí, ale nemohou nás už kousnout.

A právě v té chvíli může začít druhá fáze. V této fázi dojde našim starostem a bolestem, že ztratily šanci ovládnout naše srdce. Proto vzdají svůj marný boj a dají se na útěk. Zkusí to zase někde jinde. Anebo zůstanou opodál. Počkají si na naši další slabší chvíli a pak znovu zaútočí.

Tyhle stálé pokusy mi připomínají viry. Ty také pořád krouží kolem nás a čekají na oslabení našeho těla, aby zaútočily. Tak mi tak v této paralele napadá: Je možné získat imunitu proti starostem a bolestem?

Co k tomu říká prorok Izajáš? „ Bude tam silnice a cesta a ta se bude nazývat cestou svatou. Nebude se po ní ubírat nečistý, bude jen pro lid Boží. Kdo půjde po této cestě, nezbloudí, i kdyby to byli pošetilci. Nebude tam lev, dravá zvěř na ni nevstoupí, vůbec se tam nevyskytne, nýbrž půjdou tudy vykoupení.“

První věc, která mě zaujala: „Kdo půjde po této cestě, nezbloudí, i kdyby to byli pošetilci.“ Pro to, aby člověk šel po té správné cestě, nepotřebuje mnoho moudrosti. I ten nejnaivnější člověk má šanci. A tedy i já :-)

Druhá věc: „Nebude tam lev, dravá zvěř na ni nevstoupí, vůbec se tam nevyskytne, nýbrž půjdou tudy vykoupení.“ Vidíte! Ta cesta bude mít zvláštní ochranu. Tak si tak představuji energetické pole, které bude bránit každé starosti a bolesti, aby zaútočila. Nic takového se nedostane do takové blízkosti člověka, aby ho zranila nebo dokonce ovládla.

Takže pokojný život. Život bez starostí a bolestí, které by člověka ovládly, není o jeho kvalitě. Je to o kvalitě cesty, po které člověk kráčí svým životem. Není tedy důležité, kdo člověk je. Ale je důležité, co člověk dělá. K čemu. K jakým věcem dá k dispozici svou mysl, svá ústa a své ruce. Čeho se prostě účastní. To je to, co Hospodin hodnotí. A co také určuje v jakém stavu je a bude jeho nitro. Jak se bude člověk cítit. A to bez ohledu na to, v jaké situaci zrovna bude.

Zatím jsme uvažovali o plánu. Coby kdyby. Ale co dělat právě teď a tady? Díky svým předchozím rozhodnutí a činům jsme tam, kde jsme. Co když jsme až po krk ponořeni ve starostech a bolestech? Dá se s tím ještě něco dělat?

Upřímně si myslím, že ano. A tuto myšlenku si připomínám pokaždé, když prohlédnu. Prohlédnu a uvidím, že starosti prolomily první obrannou linii a začínají narušovat můj vnitřní pokoj a radost. Ale co se tedy dá dělat v takové situaci?

Předchozí čtyři kapitoly proroka Izajáše hovoří o dvou protikladech. První stranou jsou lidé. Může to být silný národ, který nám nabízí svoji pomoc. Ale mohou to být také naši přátelé nebo naše rodina. Jak dopadne člověk, který se spolehne na jiného člověka? Neprovází takové rozhodnutí často zklamání?

Druhou stranou je Hospodin. Je to právě ten Hospodin, který dovolil, abychom se v druhých zklamali. Ale je to také ten Hospodin, který zklamanému člověku nabízí svoji pomoc. Který hojí zranění a přináší řešení našich starostí.

Takže pak slovy proroka Izajáše: „Poušť i suchopár se rozveselí, rozjásá se pustina a rozkvete kvítím. Bujně rozkvete, radostně bude jásat a plesat.“ Tam, kde to vypadalo na umření, rozkvete nový život. K něčemu podobnému pravidelně dochází v africké stepi, když začne období dešťů. Změna k lepšímu je prostě možná. Změna je možná, pokud se obrátíme na toho správného pomocníka. Na pomocníka, který nás nezklame. A který má dostatek moci a síly, aby proměnil naše starosti a bolesti v pokoj a radost. A na tohoto Pomocníka se chci spolu s vámi spoléhat a obracet vždy, když je nám úzko. A nejen tehdy. Amen.