Jak porozumět všemu?

Přísloví 28:5 "Lidé zlí nerozumějí právu, kdežto ti, kdo hledají Hospodina, rozumějí všemu.“ „... ti, kdo Hledají Hospodina, rozumějí všemu.“ Kdo by nechtěl rozumět všemu? Toto přísloví mi souzní s jiným biblickým textem: ...

... „Blahoslavený je muž, který … oblíbil si Hospodinův zákon, nad jeho zákonem rozjímá ve dne i v noci. … a vše, co dělá, se daří.“ Žalmy 1:1-3 Protože jak by se mu mohlo všechno dařit, kdyby tomu všem sám nerozuměl?

Jak je něco takového možné? Copak může nějaký jedinec rozumět všemu? Víme o polyhistorech – lidé velikého a všestranného vzdělání, kteří obsahují mnoho různých oborů lidského vědění. Posledním z nich byl zřejmě Jan Ámos Komenský. Ale dobře známe poučku, že poznáním jenom rozšiřujeme hranice mezi známým a neznámým. Jinak řečeno, čím více víme, tím větší je oblast, kterou neznáme.

Takže se znovu vracím k otázce: Jak je možné rozumět všemu? Napsal to Šalomoun. A ten věděl, o čem mluví. Nikdo ho v jeho době nezaskočil žádnou otázkou, na kterou by neznal odpověď. Ale je to možné i dnes? Víme, jak je současné poznání rozdrobené mezi nespočetný zástup vědců. Každý z nich se věnuje úzké oblasti vědní disciplíny. Jak by si někdo mohl dovolit stoupnout mezi vědce a tvrdit: Já rozumím všemu. Nebyla by to troufalost a zároveň bláhovost?

Dovolím si teď posunout základní otázku: Jak je možné rozumět všemu? Na otázku: Existuje někdo, kdo opravdu všemu rozumí? Protože v případě kladné odpovědi by tu byl někdo, koho bychom se mohli zeptat opravdu na všechno.

Odpověď není nijak složitá. Vychází z principu příčiny a následku. Můžeme totiž postupovat obráceně. Když vidíme následek, můžeme se ptát po příčině. Jestliže vidíme, slyšíme a můžeme se dotýkat následku, můžeme se ptát, kde se tu vzal?

Nenechme se přitom obalamutit tvrzením, že se tu následek objevil pouhou náhodou a shodou okolností. Copak prokazatelná složitost organismů, genetických klíčů a pestrost nebeský těles sama nesvědčí o jeho původci. Že totiž není možné, aby za následkem v podobě složité struktury života na zemi a celého vesmíru nestojí někdo opravdu moudrý?

Pokud dáme této myšlence o moudrém Tvůrci za pravdu, může dostat otázka: Jak je možné rozumět všemu? úplně jiný význam. Vlastně by se změnila v otázku: Jak můžeme nalézt Tvůrce všeho stvoření? Protože kdo jiný by tomu všemu opravdu rozuměl než ten, kdo to všecko vymyslel, naprojektoval a také uskutečnil?

Pokud tomu tak skutečně bylo, umíte si představit, jaké prostředky k tomu musely být použity. Jedním slovem obrovské. A to nepředstavitelně obří! Kam se na to hrabe rozpočet všech zemí světa.

Ale když se vrátím k původní otázce, která se nám již trochu změnila. Už totiž víme, že cestou k porozumění všemu je hledání Tvůrce. Stvořitele viditelného i neviditelného světa. U Něho nalezneme odpovědi. Ale také metody. U Něho nalezneme moudrost. Tak to píše třeba Šalomoun: „ti, kdo hledají Hospodina, rozumějí všemu.“

Není to trochu mimo? Když chci vymyslet nový raketový pohon, tak se mám zabývat biblí? Copak tam asi naleznu? Ti z vás, kdo podobně jako já bibli čtou pravidelně, tak odpověď znají. Přemýšlením o biblickém textu nalezneme a poznáme Hospodina. Právě toho, kdo stojí za všemi těmi fyzikálními principy uplatněnými při tvorbě nám známého světa: Zem, sluneční soustava, galaxie, černé díry, antihmota. Ale také atomy, elektrony, kvasary. Prostě za vším tím z makro i mikro světa.

Vidíte? Všechno vědění a poznání se skrývá u jediné bytosti. U Hospodina. Už je mi totiž nějakou dobu jasné, že pokud by se nade mnou Hospodin nesmiloval, nevěděl bych nic. A to ne z filozofického hlediska. Moje poznání je totiž plně závislé na tom, že se mi rozbřeskne. Na záblescích poznání, které ozáří moji mysl a já danou věc pochopím – dojde mi. Moje poznání se pohybuje po kvantech – po jasně ohraničených množstvích. Na rozdíl od jiných, kteří poznávají kontinuálně – dedukcí.

Oba způsoby poznání mají své výhody a nevýhody. Ale ten můj způsob mi usnadňuje přijmout moji závislost na Hospodinově milosti. Kdyby se On nade mnou nesmiloval, nevyřešil bych nic. Přesně v duchu slova Pána Ježíše: „Beze mne nemůžete činit nic.“ Jan 15:5 Zde se hovoří o činech. Ale já si to dovolím přenést na poznání.

V té souvislosti si vzpomínám na slova jednoho kazatele našeho křesťanského sboru. Šlo zhruba o to, že pokud člověk dostane duchovní dar ke své službě, tak se to podobá tomu, jako kdyby přesedl z koloběžky na kolo. A já to mohu potvrdit z vlastní zkušenosti. S duchovním darem se příprava těchto úvah zkrátila z několika dní na pár hodin.

Z toho mi plyne, že se vědec může snažit prolomit hranici svého dosavadního poznání. A může se o něco podobného snažit každý z nás a to ve svém oboru, kterým se živí nebo který ho zajímá. Ale bez Hospodina to bude podobné lopocení jako kdyby se snažil přesunout metrák písku kávovou lžičkou.

Nevěříte? Co kdyby jste to alespoň jednou zkusili? Já jsem to vyzkoušel. A mohu vám všem potvrdit, že to funguje. S Hospodinem jdou věci mnohem rychleji. Je tomu podobně jako s ovocem, které přináší přijaté Boží slovo – někomu přinese 30ti násobný, jinému 60ti násobný a zase jinému 100 násobný užitek. Marek 4:8

Asi všichni chápeme, že přicházet k Hospodinu s pouhou touhou po stonásobném zisku by nám moc nepřineslo. Nicméně Boží zaslíbení platí. Otázka je, v jakém případě – pro koho platí? První, co mě napadne, je, že platí pro upřímného člověka. A umím si představit, že pokud někdo ještě Hospodina nezná a přijde k němu s prosbou o pomoc v nějakém konkrétním případě – v nějaké konkrétní věci, tak se od Něho nevrátí s prázdnou. Záleží však na tom, jak bude tento člověk pokračovat?

Pokud se spokojí s málem. Pokud se spokojí s pouhou ochutnávkou Boží moudrosti a poznání, tak vše skončí a cesta za hranice člověka zůstane uzavřena.

Je tu ale druhá možnost. A já bych ji doporučoval. Totiž že se člověk nespokojí s málem, ale bude chtít všechno, co pro něj Hospodin připravil. A jak dobré jsou ty další věci může každý posoudit podle té první ochutnávky.

Já sám jsem již ochutnal a chci víc. Přeji vám, abyste se také nezastavili na cestě za své hranice a chtěli stále víc a víc. Vždyť právě taková touha je každému člověku vlastní. Amen.