Opravdu se musíme rozhodnout?

Tak si teď živě si představuji, jak prorok Izajáš vystupuje na stupínek a pronáší tato slova v našem sboru. Jak bychom zareagovali? Vstali bychom a po vzoru novozákonních posluchačů bychom prohlásili: „To je hrozná řeč! ...

Izajáš 1:1-20

... Kdo to může poslouchat?“ Jan 6:60 A pak bychom odešli a do sboru už více nechodili. Anebo bychom se chytli nabídky k jednání. Přistoupili k Hospodinu. Vyznali svá provinění a požádali o nový a čistý začátek.

Otázka také je, proč vlastně Hospodin takové slovo vůbec poslal? Čeho tím chtěl dosáhnout? O co mu šlo? Mám za to, že mu šlo o něco podobného jako Jozuovi. Mám na mysli výzvu: „… vyvolte si dnes, komu chcete sloužit … Já a můj dům budeme sloužit Hospodinu.“ Jozue 24:15 Čili z toho mi plyne, že Hospodinu šlo o rozhodnutí jeho lidu.

Nevím jak vy, tak já nemám moc rád situace, kdy se musím rozhodnout. Naopak se mi líbí, když procházím životem a beru situaci jednu za druhou, tak jak přicházejí. Moc o nich nepřemýšlím. A pak se občas divím, jak jsem se jenom mohl ocitnout v takové situaci, ve které jsem právě teď?

Proto mám za to, že Pán Bohu se mnou občas dojde trpělivost. Zřejmě se mu nelíbí moje pasivita a řekne si: „Takhle dál už to s Pavlem nejde!“ V tu chvíli se ta moje cestička, která vypadala jako přímá a končicí na věčnosti, přestaví jako lego stavebnice a objeví se křižovatka ve tvaru T. To znamená, že se budu muset rozhodnout. Odbočím vpravo nebo vlevo?

Myslím, že právě takto s námi jedná Hospodin. Pokud mu o něco opravdu jde, tak Mu jde o člověka. Jde mu o to, aby člověk žil. Aby člověk, pokud už jednou žije, tak aby žil dobře. A právě proto zasahuje do tvaru cesty, o které jsme již uvažovali.

Zkusme si teď představit, že Hospodin uchopí do jedné ruky člověka a do druhé jeho cestu. Přitom tou cestou je vše, na co člověk pomyslel, řekl nebo udělal a vytvořil. Tak co bude mít v Božích očích větší váhu? Co má pro Hospodina větší význam? Člověk nebo jeho cesta?

Odpověď na tuto otázku najdeme ve výzvě, kterou jsme četli. Protože jakou řekněme cenu má věc, kterou s lehkým srdcem Pán Bůh odstraní a nahradí něčím jiným? Prostě na ni použije prostředky, které ji zbaví všeho toho, co před tím doslova křičelo a volalo po odplatě. Tak to bible říká třeba o prolité krvi. Žalmy 9:13

Komu je tedy určena zmíněná výzva? Je určena cestě nebo snad znečištěné zemi? Ne. Je určena právě člověku. A musím připomenout, že tato výzva patří k mým nejoblíbenějším biblickým výzvám. A pokud mi Hospodin dopřeje ještě nějakou dobu na této zemi, tak se k ní budu ještě častokrát vracet a připomínat ji: „Pojďte, projednejme to spolu, praví Hospodin.“

Člověk, který toho má již hodně za sebou. Přitom na řadu věcí nemůže být pyšný. A neudělá s nimi už vůbec nic. Tak právě tomuto bezmocnému člověku je určena tato výzva: „Projednejme to spolu.“

Všimněte si: Nezní tady to Danteho: „zanechte nadějí.“ Ale právě to Boží: „Pojďme spolu jednat.“ Protože pokud nám zbývá třeba jen ten poslední dech, tak ještě máme příležitost k jednání. Ještě můžeme pronést podobnou prosbu jako jeden z lotrů na kříži: „Ježíši, pamatuj na mne, až přijdeš do svého království.“ Lukáš 23:42 A také my můžeme slyšet odpověď Pána Ježíše Krista: „Amen, pravím ti, dnes budeš se mnou v ráji.“ Lukáš 23:43

Co bych mohl k tak mocnému příběhu ještě dodat? Nemusíme prožívat tak vyhrocenou situaci. A přesto se můžeme ocitnout na křižovatce života. Křižovatce, která může znamenat zásadní změnu v našem dalším životě. Jak se v takovém případě rozhodnout? Musíme přitom dbát na předchozí život? Musíme pokračovat ve stejných kolejích jako dosud? Nebo se odvážíme spálit své dosavadní kroky a začneme znovu na zelené louce?

Záleží na tom, co nám která varianta přinese? A právě o ovoci hovořil Hospodin ve dvou posledních verších. Protože i když si sedneme s Hospodinem a projednáme s ním svou situaci, můžeme Jeho pohled přijmout, ale můžeme ho také odmítnout.

Pak ovšem přichází na řadu zaslíbení, které k tomu či k onomu rozhodnutí a postoji zákonitě patří. Takže „Budete-li povolní a poslechnete, budete požívat dobrých darů země.“ A kdo z nás by to nechtěl!? Kdo by nechtěl dostávat od života jenom dobré? A když by ho přece jen potkalo něco nepříjemného, tak aby to Hospodin obrátil pro jeho dobro.

Ovšem platí i varianta zaslíbení pro odmítavý postoj. „Když však odmítnete a budete se zpěčovat, bude vás požírat meč.“ V dnešní době se již nebojuje meči. Ale myslím, že si každý z nás dokáže představit, co to v dnešní době znamená. Vždyť ve zprávách přichází zpráv z bojišť dost a dost.

Nemyslím, že by nás chtěl Hospodin zastrašit. Nejde o metodu cukr a bič. Jde jen o pravdu. Hospodin sice má pro každého z nás připravené dobré věci. Ale je na každém z nás, jestli je opravdu získáme.

Co tedy můžeme udělat pro to, abychom to dobré získali? Rozumím tomu tak, že nejprve dáme Hospodinu za pravdu. „To já, Hospodine, potřebuji svou cestu dát do pořádku.“ A pak se rozhodneme jít tou správnou cestou. A jaká cesta je ta správná? Je to ta cesta, kterou nám každému připravil Hospodin. A nenechá nás přitom tápat. Ale každému, kdo o to bude stát, ji ukáže a povede ho po ní. Já o to stojím, chci prohlédnout a nechat se vést Hospodinem za ruku. Co chcete, prosím, vy? Amen