Hospodin se o nás pořád zajímá

„Nedopřávejte mu klidu, dokud nepostaví Jeruzalém, dokud mu nevrátí v zemi chvalozpěv.“ Hned jsem si vzpomněl na podobenství Pána Ježíše o bezbožném soudci a neodbytné vdově. Výzvy k naléhavým prosbám má své kořeny ve Starém ...

Zákoně. A nejde tu o množství slov v modlitbě, před kterými jsme na jiném místě varováni. Ale jde tu o dlouhodobý postoj vyjádřený opakovanými upřímnými prosbami. Jde o prosby vycházející z akutní nouze. Není v nich nic okázalého.

Úvodní biblický text najdeme zde:

„Izajáš 62:1,6-7,11 Kvůli Sijónu nebudu zticha, kvůli Jeruzalému si nedopřeji odpočinku, dokud jako záře nevzejde jeho spravedlnost, dokud jako pochodeň nevzplane jeho spása.

6 Na tvých hradbách, Jeruzaléme, jsem ustanovil strážce; po celý den a po celou noc ať nikdy nejsou zticha. Vy, kteří připomínáte Hospodina, nedopřávejte si klidu!

7 Nedopřávejte mu klidu, dokud nepostaví Jeruzalém, dokud mu nevrátí v zemi chvalozpěv.

11 Hle, Hospodin dává slyšet až do dálav země výzvu: „Vyřiďte dceři sijónské: Hle, přichází tvá spása!“ Hle, svoji mzdu má s sebou, u sebe svůj výdělek.

Izajáš 63:8-9 Prohlásil: „Vždyť oni jsou můj lid, synové, kteří nebudou klamat.“ Stal jsem se jim spasitelem.

9 Každým jejich soužením byl sužován a anděl stojící před jeho tváří je zachraňoval; svou láskou a shovívavostí je vykupoval, bral je na svá ramena a nosil je po všechny dny dávné.“

A když budeme pokračovat v úvaze, tak jako příklad takových proseb si můžeme vzít příběh syroféničanky, která prosila za uzdravení své dcery. A nenechala se odradit ani hanlivým přirovnáním ke psu. Pokorně přijala toto postavení a znovu velmi trefně opakovala svoji prosbu.

Myslím, že o tom to právě je: Nenechat se odradit. Tak se nenechal odradit ani slepý Bartimeus u cesty, když ho kolemjdoucí okřikovali. Tím více a silněji křičel: „Synu Davidův, smiluj se nade mnou!“ Marek 10:48 Kde Bartimeus bral odvahu a sílu k takové vytrvalosti? Mám za to, že ze své nouze a z naděje, že teď je tady někdo, kdo mu může opravdu pomoci.

A je to tady! Kdo člověku může opravdu pomoci? Vždyť jsme se už obrátili na tolik lidí, všichni toho tolik naslibovali a skutek utek. O tom by mohla vyprávět žena, která byla nemocná 40 let. Vydala na léčbu všechny své peníze a stále byla nemocná, jako na počátku. Bylo jí spíš hůře než lépe. A přesto se neváhala protlačit až k Pánu Ježíši. Potom se ho s vírou a nadějí dotkla. A pak se to stalo. Během nepatrného okamžiku byla uzdravena.

O co teda jde během úsilí oslovit Hospodina? Jde o to ho umluvit svými prosbami tak, až nakonec s podobným povzdechem jako zmiňovaný soudce raději prosebníkovi vyhoví? Myslím, že ne. Vrátil bych se k motivům syroféničanky nebo slepého u cesty. Mám na mysli jejich nouzi a důvěru. Oba neprosili Ježíše ze zvyku nebo mechanicky. Řekl bych, že bezděky naplnili výzvu, aby přiložili ke své cestě svá srdce. A to je podle mě rozhodující. Přiložit nejen své ruce, nejen své hlasivky, ale také svá srdce.

Jde o to, jestli naše prosba je upřímná a pravdivá. Možná, že si říkáte: „Jak by nebyla upřímná a pravdivá, když vyšla z nouze?“ Obávám se, že někteří lidé přistupují k Hospodinu jako k automatu. Vhodí prosbu. Dostanou to, co chtějí. A odcházejí pryč. To proto, aby dál pokračovali ve starých vyjetých kolejích. Jenomže proč asi přišla do jejich života zmiňovaná nouze? To proto, aby se obrátili k Hospodinu. Přišli ke svému Stvořiteli a podobně jako Marie z Betánie pak zůstali u něho. Tak mi potom, prosím vás, řekněte, proč by Hospodin plnil prosby lidí, kteří s ním vlastně ani nic dalšího společného mít nechtějí? Jen touží po řešení svého akutního problému a pak nazdar.

Mám tu upřímnou naději, že toto není náš případ. A tak pro nás mám povzbuzení. Protože někdy mi připadá, že Hospodin je daleko. Možná až příliš daleko. Jak by pak mohl vnímat moji bolest a strádání? A právě k tomu Hospodin poznamenává skrze Izajáše: „Každým jejich soužením byl sužován …“ Jinými slovy: To, co právě teď prožívám. Všechno to trápení a bolest. Přesně to se mnou prožívá Hospodin.

V té souvislosti jsem si uvědomil, že právě stejně to probíhá u nás, když někoho máme rádi. Cokoli těžkého prožívá milovaná osoba, tak to nás také zasáhne. Někdy dokonce s ještě větší hloubkou, než toho druhého. A přitom naše láska je jen zlomkem Boží lásky k nám! Jak potom musí být Hospodinu, když prožívá spolu s námi každou naši bolest a trápení?

Znovu si při těchto úvahách uvědomuji, že Hospodin není neosobní Pán Bůh, který by díky vzdálenosti svého nebeského trůnu od naší země byl stále nad věcí. Právě naopak. Když si spolu vzpomeneme, jak jsou popsány Hospodinovy reakce na to, co prožíval Izraelský lid. Tak musíme uznat, že Hospodin je vášnivý. Vášnivě se zlobí a také vášnivě miluje. Jak jinak by mohl žárlit, kdykoli jeho lid dává najevo svoji přízeň a zájem o jiné bohy? Ať to je kus dřeva nebo hromada peněz. Jak jinak by Hospodin po všem tom mohl ještě volat na svůj lid: „Pojďte, projednejme to spolu, …“ Izajáš 1:18 A nakonec ústy svého prvorozeného Syna nabídnout: „Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout.“ Matouš 11:28

Pokud tohle není vášnivá láska, tak co potom?

Kdo by odolal, když se setká s takovým nefalšovaným zájmem o svoji osobu? Obávám se, že pro takový příklad nemusím chodit daleko. Všechno, co nabízí Hospodin, je pro mne velmi lákavé. Ale chtěl bych u Něho také zůstat? Klidně si všechny dary vezmu. A některé z nich přicházejí bez ohledu na to, jak se zrovna chovám. Ale jiné získám jen tehdy, pokud bude moje touha upřímná.

Přitom dobře vím, jak dokáže zranit člověk, který jen naznačí zájem, ale ve skutečnosti chce pouze získat náklonnost. To proto, aby dosáhl svého cíle, kterým může být třeba postavení ve společnosti. Tak nám to předvádějí někteří politici. Tím více to zabolí, když nám to předvede osoba, kterou máme rádi.

Oč více zabolí Hospodina, když se podobně neupřímně zachová bytost, kterou vypiplal od početí až po dospělost! Ale tím větší radost má, když se jeho láska setká s upřímnou a věrnou odezvou.

Čím si tedy můžeme být jisti? Můžeme si být jisti neutuchajícím Hospodinovým zájmem o nás samé. A to velmi osobním zájmem. Zájmem, který překračuje hranice běžného společenského kontaktu. V bibli je tento zájem přirovnáván k manželství. Hospodinův zájem o každého z nás je velmi osobní. Řekl bych dokonce, že není na světě více osobní vztah, než ten Hospodinův k nám.

Proto se nemusíme bát, ostýchat nebo obávat zklamání. To nám skutečně nehrozí. Pokud se v důvěře svěříme Hospodinu, najdeme u něho právě to, co nejvíce potřebujeme. On totiž ví o každé naší nouzi. Už je na ni předem připraven. Nic Ho nezaskočí. V podstatě jen čeká, až se na něj s tou věcí, která nás tak trápí, obrátíme.

A v takové chvíli rozhodne naše upřímnost a také vytrvalost. Víme, že pro Hospodina není nic nemožné. S manželkou s tím máme řadu osobních zkušeností. Někdy pak Hospodin pomůže okamžitě. Jindy jakoby testoval, zda o tu danou věc skutečně stojíme a zda mu nepřestaneme důvěřovat. Ale obě varianty provází jeho laskavé oko. To oko, které nad námi nepřestává bdít. Amen.