Nebojte se.

Čeho nebo koho se bát nemáme ? A naopak koho se bát máme ? Jaké nebezpečí nás ohrožuje z pohledu věčnosti ? Takové jsou dnešní otázky.

„Matouš 10:23-31  Když vás budou pronásledovat v jednom městě, prchněte do jiného; amen, pravím vám, že nebudete hotovi se všemi izraelskými městy, než přijde Syn člověka.

24  Žák není nad učitele ani sluha nad svého pána.

25  Stačí, aby žák byl jako jeho učitel a sluha jako jeho pán. Když hospodáře nazvali Belzebulem, čím spíše jeho čeleď!

26  Nebojte se jich tedy; neboť není nic zahaleného, co nebude jednou odhaleno, a nic skrytého, co nebude poznáno.

27  Co vám říkám ve tmě, povězte na světle; a co slyšíte v soukromí, hlásejte se střech.

28  A nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, ale duši zabít nemohou; bojte se toho, který může duši i tělo zahubit v pekle.

29  Neprodávají se dva vrabci za haléř? A ani jeden z nich nepadne na zem bez dopuštění vašeho Otce.

30  U vás pak jsou spočteny i všechny vlasy na hlavě.

31  Nebojte se tedy; máte větší cenu než mnoho vrabců.“

Diskutoval jsem s jedním mužem o minulém téma na blogu. Otázka zněla proč v životě potkáváme těžké a nepříjemné věci ? A tento muž mi položil otázku: Co řeknete člověku, který 30 let žije v neustálých bolestech. Měl jsem zřejmě odpovědět, jaký smysl má takový druh utrpení ? Musel jsem popravdě odpovědět, že nevím. Každé lidské poznání je omezeno hranicemi, tak to ani nemohu vědět. Ale to vím jistě, že nic, co se člověku stane, není samoúčelné. Všechno má svůj smysl. A proč to vím ? Protože věřím. Věřím, že Hospodin je Stvořitelem nebe i země. Věřím, že po stvoření Bůh zemi neopustil. Jak by také mohl. Vždyť je to jeho dílo. Lidé – my jsme jeho dílo. Jak už jsem minule připomínal – On nás má rád. A svoji lásku dokázal tím, že poslal Svého Syna na jistou smrt. A kvůli čemu ? Kvůli nepatrné chybičce. Jedné malé neposlušnosti. Která však měla nedozírné následky.

A nemohl Pán Bůh prostě přimhouřit oko? Podívat se stranou ? Přehlédnout to ? Nemohl. On je totiž spravedlivý. Spravedlnost je jeho podstata. Jako Král králů, vládce vesmíru i duchovního nebe nemohl porušit zákon, který sám stanovil: Odplata za hřích je smrt. Trest obvykle bývá stanoven podle velikosti prohřešku. V duchovní oblasti to neplatí. Každý i ten nejmenší poklesek má úplně stejné následky. Někdo musí zemřít.

Není to příliš tvrdé ? Tak se to zdálo Petrovi, když říká: "Bůh tě chraň, Pane, to se ti nesmí stát!" Matouš 16:22 A co mu Pán odpovídá, to všichni znáte: "Odstup ode mě, satane! Svádíš mě, protože nemyslíš na Boží věci, ale na lidské."

Duchovní věci jsou na hraně. Buď a nebo. Nelze uzavírat kompromis. Nemůžeme se spoléhat na to, že se nakonec nějak dohodneme. To není možné. Před časem jsem mluvil o obracení. Máme jenom jedno čelo. Nemůžeme být obráceni současně dopředu i dozadu. Naše tvář, naše oči hledí vždy pouze jedním směrem.

Tak se pomalu blížím k tématu dnešního slova. Nazval jsem ho „Nebojte se.“ A čeho se nemáme bát ? K učedníkům – k apoštolům se totiž blížilo období pronásledování. A tak je jejich Pán a Mistr povzbuzuje. Protože je zcela přirozené, když pronásledovali Učitele, budou pronásledovat i jeho žáky. Mnozí z Ježíšových žáků pak svůj život skutečně položili. Můžeme se ptát po smyslu takových obětí. O co vlastně šlo ? K čemu ty další oběti na životech ? Nestačila jen ta jedna ?

Je to tak, že v lidském těle, v té hliněné schránce, je skryt vzácný poklad. Poklad, za který byla zaplacena nejvyšší cena v historii. A tím pokladem je lidská duše.

Tak si hned vzpomenu na pohádky. Autoři zpracovávají téma zaprodání duše za peníze, úspěch nebo postavení. Na konci však hlavní postavy příběhu zjišťují, že to nestálo za to. Všechny poklady světa nestojí za to, aby člověk ztratil svou duši. A proč ? Protože tyto poklady mají omezenou dobu spotřeby. Nic z toho si člověk sebou nevezme. Naproti tomu duše je věčná. Její cena je nespočítatelně vyšší než majetek Billa Gatese.

Když vidíme tyto skutečnosti, snadněji porozumíme výzvě v druhé polovině 28. verše v textu, který jsme četli na začátku: „bojte se toho, který může duši i tělo zahubit v pekle.“ Kdo má takovou moc a proč to dělá ?

Před řadou desítek let jsem z kazatelny slyšel vysvětlení, že to satan má takovou moc. Ale je tomu tak ? Vždyť Pán Ježíš, jak věříme a vyznáváme, sestoupil do pekel, hovořil tam s dušemi zemřelými při potopě, a potom vystoupil na nebesa, kde sedí na pravici svého Otce.

Nedávno jsem slyšel karetní obrat: „Vyšší bere.“ Souviselo to s tím, kdo rozhoduje a kdo poslouchá. Proto také rozhodnutí o naší duši má v rukou náš Stvořitel. Protože On má v rukou ty nejvyšší esa. Nakonec bude záležet pouze na Jeho rozhodnutí.

Nejsme snad vícekrát v Božím slově vybízeni k tomu, že počátek moudrosti je bázeň ? Nejde o panickou hrůzu, která podlamuje kolena. Jde o úctu, obavu zklamat, o bázeň zarmoutit.

Znovu připomínám myšlenku z minulého kázání. Svoji úctu věnujeme Někomu, kdo nás má rád. On naši důvěru nezklame. V této důvěře spočineme u jeho nohou jako Marta. Ale také spočineme v jeho náruči, jako ovce, kterou konečně našel. Celé nebe se pak raduje z takového nálezu a setkání.

A jsme-li v jeho náruči, nemusíme se už bát o svoji duši. Můžeme utrpět zranění, můžeme podlehnou viru, můžeme být dlouhodobě nemocní, můžeme přitom trpět bolestmi. Všechny tyto věci však mají omezenou dobu svého působení. Naše tělo strádá, ale naše duše je v bezpečí. Boží ruce se o ni postarají.

Netuším, jaký smysl má bolest v tomto světě. A že jí je dost a dost. Každý den přicházejí zprávy o neštěstí, vraždách a utrpení. Ale spolu s apoštolem Pavle se pevně držím Božího slova: „38  Jsem si jist, že smrt ani život, andělé ani démoni, věci přítomné ani budoucí, žádná moc, 39  výšina ani hlubina ani nic jiného v celém stvoření nás nemůže oddělit od Boží lásky v Kristu Ježíši, našem Pánu!“ Římanům 8:39

A kde je skryta ta zmiňovaná láska v trápení, které prožíváme? Nebylo by nám lépe bez něho ? Určitě ano. Radost a štěstí bylo Božím úmyslem při stvoření světa. Pán Bůh měl pro člověka připraveno to nejlepší. Ale jak víme, připravil člověku také možnost volby. Co by to bylo za svobodu, kdybychom si nemohli zvolit svoji cestu ?

Tak mi znovu zaznívají v mysli slova Jozue: Vyvolte sobě dnes … Já a můj dům budeme sloužit Hospodinu.“ Správné rozhodnutí. Tak to měli Adam a Eva ve svých rukou. A rozhodli se špatně. A vypadalo to, že už není naděje. Zdálo se, že spolu s nimi zahynulo celé lidstvo. Ale není tomu tak. Aby každý člověk mohl znovu zvolit, připravil Pán Bůh restart – nový začátek. Nový začátek, který se netýká tolik našeho těla, jako bezprostředně týká naší duše.

Díky Bohu můžeme znovu přijít na rozcestí a rozhodnout se, jako cestou se dáme. Stáří našeho těla nebo okolnosti, ve kterých se nacházíme v tom nehrají žádnou roli. Tak to vidíme u jednoho z lotrů, kteří viseli na křížích vedle Pána Ježíše. I tento ničema slyší odpověď na svoji prosbu: „Ježíši, pamatuj na mne, až přijdeš do svého království.“ A Ježíš odpovídá: „Amen, pravím ti, dnes budeš se mnou v ráji.“

Tak nikdo nemusí čekat až na konec svého života, aby se rozhodl. Vždyť o co by přišel třeba celník Matouš nebo rybář Petr, kdyby na povolání řekli „Ne ?“ Myslím, že by bylo škoda, abychom svůj život prožili marně. Vždyť stojí za to prožít svůj život naplno !“

Ale jak má prožít život naplno člověk, který je upoután na vozíček ? Tak mi hned bleskne v mysli vzpomínka na Joni Eareckson. Víte, že jako mladá skočila do vody a zlomila si páteř. Od té doby byla upoutána na lůžko a později na vozíček. Měl jsem tu příležitost ji osobně vidět, když byla v Praze a sloužila slovem v evangelickém kostele U Salvátora. Radostnějšího člověka jsem dosud neviděl. Její fyzický handicap nijak neomezoval její úžasnou duchovní službu. Myslím, že její příběh je dobrým povzbuzením pro každého, kdo prožívá něco podobného. Věřím, že žádný handicap není tak velký, aby zabránil Pánu Bohu použít každého člověka jako svého služebníka. Prosím, aby se Pán Bůh přiznal k mé víře a pozvedl každého, kdo těžce snáší své utrpení. Prosím, aby každému člověku vložil do srdce naději. A k naději aby přidal radost. A z čeho se můžeme všichni radovat ? Pán Ježíš napomíná své učedníky po návratu z misijní cesty: „Ale neradujte se z toho, že se vám podrobují duchové; radujte se, že vaše jména jsou zapsána v nebesích." Lukáš 10:20“ Amen.