Miluji nové začátky

Nakrátko jsou povýšeni a už zanikají, …“ Nezažil to už každý z nás mnohokrát? Moje poslední dvě zaměstnání jsou toho zářným příkladem. V prvním se mnou majitel firmy uzavřel nepsanou džentlmenskou dohodu, že vybuduji oddělení a...

Jób 24:22-25

Jób 21:5

Jób 23:3,10,17

... budu tam šéfem. Ani ne po půl roce mě nahradil někým mladším. Proto jsem si vyhledal jiné zaměstnání. A během vstupního pohovoru mi říkali: „To, co se vám stalo v předchozí firmě, se vám u nás nikdy nestane!“ A udělali to ještě dříve než ti předchozí.

V té souvislosti jsem si uvědomil, že doslova extrémně rychlou změnu postavení zažil Pán Ježíš. Během květné neděle volají lidé: „Hosanna Synu Davidovu! Požehnaný, který přichází ve jménu Hospodinově!“ Matouš 21:9 Aby už v pátek volali zase: Ukřižuj ho!“ Marek 15:13 A On přitom položil svůj život za mnohé, aby oni zase ten svůj život získali.

Také Jóbova změna přišla jako blesk z čistého nebe. Víme, že v jednom dni přišel o vše. A v krátké době i o své zdraví. Jak se na takovou změnu díval? Jak se na tuto změnu dívali jeho přátelé? A viděli to správně?

Hned mi přitom vytanul rozhovor mezi Hospodinem a Samuelem, když měl pomazat nového krále. Samuel se podíval na prvorozeného syna Jišaje a v duchu si řekl: „Jistě tu stojí před Hospodinem jeho pomazaný.“ Ale Hospodin ho napomenul: „Nehleď na jeho vzhled ani na jeho vysokou postavu, neboť já jsem ho zamítl. Nejde o to, nač se dívá člověk. Člověk se dívá na to, co má před očima, Hospodin však hledí na srdce.“ 1 Samuelova 16:6-7 Jakoby Samuelovi říkal: „Ty se díváš jen na povrch věcí. Jen na to, jak na první pohled vypadají. Já se ale dívám pod povrch věcí. A tak vidím, jaké ve skutečnosti jsou.“

Tato myšlenka mi připadá naprosto zásadní. A není nijak nová. Věřím, že každému z nás čas od času přišla na mysl. Vidím, hodnotím tuto událost, tento můj postoj k druhým správně? Porozuměl jsem této věci a vím, jaká ve skutečnosti je? Nebo je můj postoj takový, jaký bych si přál, aby byl? Co nebo kdo má vliv na moje uvažování a hodnocení sebe sama i druhých?

Tak se při těchto úvahách chytám stébla jako tonoucí a přimykám se Jóbovy výzvy: „Obraťte se ke mně, užasnete; dejte si na ústa ruku …“ V této jeho výzvě jsou dvě aktivity. První je: Obraťte se.

Je to tak, že když si vytvořím názor na věc, tak se toho držím jako klíště. Nevidím a neslyším, ale přemýšlím, mluvím a také jednám v duchu svého postoje. Jsem přece zásadový a plynule navazující. Nemohu přece měnit své postoje podle toho, jakým směrem zrovna fouká. To je pravda. Proto je tak důležitý začátek. Ještě než začnu důkladně přemýšlet. Je životně důležité, abych se obrátil k tomu, kdo věci dobře rozumí. A kdo také tuto věc sám připravil. Připravil ji pro mne a také pro mé bližní. To proto, aby někteří z nás byli vyzkoušeni. Jsou naše postoje pevné a opravdové? Nebo se zhroutí při prvním náporu?

A proč bych se měl k Tvůrci věcí obracet? Jednak tím dám najevo, že mě zajímá Jeho pohled. Dále na sebe prozradím, že si plně uvědomuji svoji povrchnost a neschopnost proniknout do podstaty věcí. A nakonec prohlašuji, že s důvěrou očekávám na vysvětlení od Hospodina. Pevně věřím, že takovou důvěru Pán Bůh nezklame.

Ta druhá aktivita z Jóbovy výzvy je: Dejte si na ústa ruku. Mám totiž zato, že všechny velké věci začínají tichem – mlčením. Také setkání Eliáše s Pánem Bohem předcházely sice hromy a blesky. Ale nakonec se rozhostilo ticho a do něho zazněl hlas tichý a jemný. 1 Královská 19:12

Proto před tím, než k nám promluví Hospodin, aby nám zjevil svůj pohled na věc, si musíme dát na svoje ústa ruku. Rozumím tomu tak, že to není jen gesto úžasu, ale také ryze praktická věc. Když si rukou zakryjeme ústa, děláme to obvykle proto, abychom ztlumili to, co z našich úst vychází. Pak totiž bude takové ticho, že konečně zřetelně uslyšíme to, co nám Hospodin chce říci. A to tiše a jemně.

Teď jsem si však uvědomil, že abychom uslyšeli Boží hlas, museli bychom Ho nejprve nalézt. Tak tomu rozuměl Jób, když prohlásil: „Kéž bych věděl, kde ho najdu. Vydal bych se k jeho sídlu, …“ A navíc to cítil tak, že se před ním Hospodin: „zahalil mračnem.“ Necítíme to někdy podobně? Kde je vlastně Hospodin ve chvíli, kdy Ho nejvíc potřebujeme? Jak bychom k Němu rádi přiběhli a požádali Ho o pomoc nebo o radu. Podobně jako děti přibíhají ke svým rodičům, když je potká něco zlého.

Co myslíte: Kde je Hospodin, když Ho potřebujeme? A jak se k němu dostaneme?

Na první otázku je odpověď velice jednoduchá. V bibli se dočteme: „Vždyť to slovo je ti velmi blízko, ve tvých ústech a ve tvém srdci, …“ Deuteronomium 30:14 Apoštol Pavel pak tento text citoval v Římanům 10:8. Předchází tomu úvaha, že nikdo už nemusí vystoupit na nebe nebo se plavit přes moře, aby toto slovo přinesl blíž k nám.

Tady se sice píše o slovu. Ale nebylo Slovo také na počátku? A nebylo toto Slovo Bůh? Jan 1,1 Proto můžeme spolu směle odvodit, že také Hospodin je blízko každému z nás. A tak stačí zavolat. Vyslovit jeho jméno a požádat o to, co zrovna potřebujeme. A pokud se pak ztišíme v důvěrném očekávání, tak On pak na naše slova zareaguje.

Zároveň s předchozí úvahou jsem naznačil způsob, jak se k Pánu Bohu dostaneme. Ale připomenu ještě biblický text, který to popíše jasněji. „Obraťte se ke mně, … a já se obrátím k vám, ...“ Zacharjáš 1:3 Zase – není k tomu potřeba žádný heroický výkon. K tomu, abychom získali Boží pozornost a dostali se do Jeho blízkosti, stačí pouhé naše obrácení. A já to myslím v tom přirozeném slova smyslu. Když na mne mluví blízká osoba, tak předpokládá, že ji budu vnímat. Je proto naprosto přirozené, že se k ní obrátím čelem. Že odložím to, co zrovna dělám. Přestanu přemýšlet o tom, co se mi zrovna honí myslí. A veškerou svou pozornost budu věnovat této blízké osobě.

A o to úplně samé jde v případě obrácení k Pánu Bohu. Odložím všechno a věnuji plnou pozornost Hospodinu a tomu, co mi chce říci. A jak mi to řekne? On má přece přímý přístup do mé mysli, takže to pro něj nebude žádný problém. A jak rozpoznám, že právě tato myšlenka je od Pána Boha? To je schopnost, kterou se učíme po celý život. Rozpoznávat dobré myšlenky od těch špatných. U některých je to naprosto jasné. Ale u jiných se můžeme splést. A pak je namístě rozhovor s Hospodinem. Vždyť nás ústy proroka Izajáše k takovému rozhovoru sám vybízí: „Pojďte, projednejme to spolu …“ Izajáš 1:18

Myslím, že právě to je dnešní výzva pro každého z nás: „Pojďte, projednejme to spolu …“ Obrácení k Hospodinu je předpokladem k rozhovoru s Ním. A to je zase prvním krokem k novému začátku. A nevím jak vy, ale já miluji nové začátky. Amen.