Krok víry

Kdo bez pozvání vešel ke králi Achašveróšovi, měl být podle zákona usmrcen. Proč by měla královna Ester podstoupit takové riziko? Mordokaj takový důvod zmínil: „Nedomnívej se, že v domě králově vyvázneš životem, …“ Okamžitě ...

Ester 4:5-14

Ester 5:1-3

... mi vytanul na mysli novozákonní text: „Kdo by usiloval svůj život zachovat, ztratí jej, …“ Lukáš 17:33 Takže pokud člověk na něčem lpí, nakonec o to stejně přijde. Přitom, jak víme, pud sebezáchovy je jedním z těch nejsilnějších. Proto k překonání této zábrany potřebujeme také pořádný kus odvahy.

To, co nám může v takové chvíli pomoci, je možnost se o někoho opřít. Potřebujeme někomu tak důvěřovat, že pak díky tomu uděláme krok víry, i když nevíme, jak to celé dopadne. Královna Ester požádala modlitební a postní tým, aby volal k Hospodinu. Protože kdo jiný by mohl naklonit krále Achašveróše, aby vztáhl své žezlo ke královně Ester, až se před něho nezvána postaví?

V podobné situaci byl také Abraham, když stoupal na horu Mórija spolu s Izákem, kterého měl na té hoře obětovat. Genesis 22:2 Co si přitom mohl myslet, naznačuje apoštol Pavel: Abraham „Počítal s tím, že Bůh je mocen vzkřísit i mrtvé.“ Židům 11:19 Měl to tedy ještě o něco těžší, než Ester. Neviděl totiž žádnou možnost pro záchranu svého syna. Jeho syn bude muset zemřít. Ale Hospodin je schopen ho znovu přivést k životu.

Jak podobné úvahám Boha Otce, který si byl ještě více než Abraham jist, že jeho prvorozený Syn – Ježíš Kristus bude muset zemřít. To proto, aby splnil záměr svého nebeského Otce. Totiž: „… aby každý, kdo v něho věří, měl život věčný.“ Jan 3:15

A tak v takových chvílích můžeme spolu se žalmistou prožívat: „Byť se mi dostalo jíti přes údolí stínu smrti, nebudu se bát zlého, neboť ty se mnou jsi.“ Žalmy 23:4

Řekl bych, že podobné prosby a prohlášení v duchu posílala královna Ester, když vcházela na vnitřní nádvoří králova domu a stanula naproti otevřeným dveřím. Když se s králem uviděli, tak oba dobře věděli, že teď bude muset padnout rozhodnutí. Král k ní buď vztáhne své žezlo, nebo ji nechá odvést a popravit.

V té souvislosti jsem si uvědomil, že před naší rodinou je podobné rozhodnutí. Máme cestovat letadlem na dovolenou, když to jednomu z nás může přinést rapidní zhoršení zdravotního stavu? Jak jsem o tom přemýšlel, tak mi došlo, že opravdu nevíme dne ani hodiny. Protože například co se stalo jednomu našemu příbuznému: Ráno byl svěží a plný života. A večer si ho Pán Bůh odvolal.

A proto si upřímně myslím, že nemá význam za každou cenu ochraňovat to, co je pro nás vzácné. Protože lpět na něčem, je vlastně nerozumné. Vždyť o cokoli můžeme každou chvíli přijít. A nemusí to být zrovna život. Například já jsem v jednu chvíli objímal svou ženu na zastávce tramvaje a vzápětí jsem nahmatal, že během tohoto okamžiku štěstí mi někdo ukradl mobilní telefon.

Navíc v poslední době na nás – Evropany – začíná doléhat podobná starost jako na židovský národ v době královny Ester. Denně přicházejí zprávy o tom, že na frontě v Ukrajině umírají lidé na obou stranách. A nikdo neví, kde se tato fronta zastaví. Může tak přijít chvíle, kdy se i my, Češi, budeme muset každý rozhodnout: Stojí mi to riziko za to, abych udělal něco pro záchranu mého národa?

Jak by se potom každému z nás hodila podobná podpora, kterou měl Abraham nebo Ester! Protože půjde o krok do neznáma. Protože půjde o život. A zároveň půjde o existenci celého národa. Jako v případě Židů v království Perském a Médském.

Oč jednodušší v takové situaci je, když člověk není sám. Protože koho by jinak mohl požádat o modlitební a postní podporu? Jsem vděčný za to, že v našem sboru máme virtuální modlitební tým. Stačí jedna SMSka a tento tým se dá do duchovního boje, který díky Pánu Bohu velmi často končí vítězstvím.

Proto bych sebe i vás rád povzbudil. Pojďme nelpět na svém životě a ani na žádné věci. Stejně jsme to všechno dostali z Boží ruky a jenom to spravujeme. A naopak buďme ochotni pozdvihnout své životy a vše, co k tomu patří jako oběť Hospodinu. To, co nám tento Hospodin svěřil do opatrování a užívání, svěřme zase jemu samotnému do ochrany. Vždyť sami nezmůžeme nic. Ani tu ochranu.

A já upřímně věřím, že k takovému činu. K takové důvěře, se Hospodin přizná. Jeho pravice je dost silná, aby nám způsobila cestu každou nesnází. Neznamená to, že o nic v životě nepřijdeme. Ale znamená to, že nepřijdeme o to hlavní. A tím je místo v Boží blízkosti. Vždyť nás o tom ujišťuje Boží Syn: „ V domě mého Otce jsou mnohé příbytky …“ Amen.