Když jsem si četl dnešní biblický text, tak jsem si uvědomil, jak v těsném sledu po sobě následují čtyři věci. Setkání s Hospodinem, poznání vlastní nečistoty, očištění a poslání k úkolu. Když o tom tak přemýšlím, tak mě něco ...
Izajáš 6:1-13
napadlo. Toto je zřejmě obecný princip. Princip, podle kterého má postupovat každý Boží služebník. Žádnou z těchto fází nelze přeskočit. Je to jako technologický postup nebo kuchařský recept. Pojďme se tedy věnovat každé z nich. Protože kdo z nás by nechtěl být dobrým služebníkem ? Kdo z nás by nestál o to, aby jeho služba za něco stála. Když už se pustíme do nějaké služby, tak přece chceme, aby přinesla užitek. Když ne stonásobný, tak alespoň šedesátinásobný.
Mohu směle prohlásit, že na začátku každé duchovní služby je setkání s Bohem. Nemůžeme se do ničeho pustit úplně sami. I z toho důvodu, abychom později nemohli tvrdit: „Vykonal jsem to svou mocnou rukou …“ Izajáš 10:13 A začíná to setkání s tím, kdo bude bdít nejen nad začátkem pozdější služby. Ale také nad jejím průběhem a také jejím koncem. O podobném téma jsme spolu uvažovali minule.
A jak k takovému setkání s Hospodinem může vůbec dojít? Musíme kvůli tomu vystoupat na nějakou horu ? Musíme vykonat dlouhou cestu na slavné poutní místo ? Musíme na sebe nějak upozornit našeho Stvořitele ? Aby si nás konečně všimnul. A konečně se s námi setkal.
Jak to popisoval Izajáš ? „V roce, kdy zemřel král Uzijáš, jsem viděl Panovníka sedícího na trůnu …“ Izajáš pro toto setkání. Pro toto vidění neudělal nic mimořádného. Žil si svůj život proroka. To Hospodin se rozhodl. To Hospodin otevřel oči proroka. To Hospodin se dal vidět svému služebníkovi. To Hospodin se rozhodl, že se s Izajášem setká.
Proto odpovědnost za to, že se setkáme s Hospodinem, neleží na nás. Vždyť o tom nerozhodujeme. Jen toto setkání dostáváme jako dar. Pán Bůh si na nás udělá čas. A ten čas si udělá právě v tu nejvhodnější chvíli. Ve chvíli, kdy má připravené slovo a čin. Tak tomu bylo i v případě Izajáše, jak za chvíli uvidíme.
Tak Hospodin se rozhodl, že se s Izajášem setká. A to v tváří v tvář. Když se Izajášovi otevřeli oči a on uviděl „Panovníka sedícího na trůnu.“ Co prvního Izajáše napadlo ? Dobře znal výstrahu: „Člověk nemůže spatřit Pána Boha, protože by zemřel.“ Exodus 19:21 Tohle pravidlo mu zřejmě v nitru rozsvítilo červené světlo. A On se zhrozil. Já se přece nemohu takto dívat na svatého Boha, a přitom zůstat na živu. Proto volá: „Běda mi, jsem zničen, protože jsem člověk nečistých rtů … a mé oči viděly Krále, Hospodina zástupů!“
To je situace ! Z lidského hlediska naprosto neřešitelná. Teď přece nutně musí následovat smrt takového opovážlivce. A jak to dopadlo ? V té souvislosti jsem si znovu uvědomil, že Pán Bůh je nad zákonem. V pravidlech pozemských králů bylo, že ani král nemůže porušit svůj vlastní zákon. Ale Hospodin ? Stvořitel světa ? Kdo požene k zodpovědnosti toho, komu patří veškerá moc na nebi i na zemi ?
Proto nás nijak neudiví, že i pro Izajáše má Pán Bůh připravené řešení. Řešení, které překlene požadavek a příkaz Božího zákona. Záměrně používám slovo překlene. A ne poruší. Protože to je právě princip, podle kterého jedná Hospodin. Požadavek svého zákona splní tím, že je překlene jiným svým slovem nebo činem.
V té souvislosti mi hned vytanulo, jakým způsobem se později vypořádal se zákonem: „Odplata za hřích je smrt.“ Římanům 6:23 Myslím, že to nemusím dopodrobna vysvětlovat.
A jaké tedy měl Pán Bůh připravené řešení pro Izajáše ? Bylo to očištění. A to v podobném duchu jako byla výzva v první kapitole Izajáše. Mám na mysli slovo: „Pojďte, projednejme to spolu …“ Izajáš 1:18 A v Izajášově případě vzal Seraf uhlík z oltáře a dotkl se jeho úst. A přitom Seraf prohlásil: „tvá vina je odvrácena a tvůj hřích je usmířen.“
Slyšeli jste ten kámen ? To spadl z Izajášova srdce. Ve světle Hospodinovi svatosti uviděl svou vinu a svůj hřích tak jasně. To, co mělo v přítmí svědomí jen mlhavé obrysy. Právě to ve světle Hospodinově vyšlo jasně na povrch. Bylo to jako pěst na oči. S tím se prostě muselo něco udělat. A Izajáš viděl, jak na něj ta pěst užuž dopadá, aby ho rozdrtila. V poslední chvíli však na Boží pokyn zasahuje Seraf. A Izajáš je zachráněn.
A nejen zachráněn. On je také připraven. A k čemupak ? Izajáš je přizván k rozhovoru. To Hospodin se svými anděli plánují další akci. A Izajáš může být u toho. Je to podobné, jakoby vrcholoví pracovníci firmy pozvali řadového zaměstnance na poradu. Takže Izajáš byl pozván na poradu nebeského vedení. A nebyl tam pozván jen tak. Pán Bůh totiž měl naději, že se Izajáš sám přihlásí k úkolu. K úkolu, který pro něj Hospodin připravil.
Pán Bůh totiž předem věděl, že právě Izajáš je tím nejvhodnějším služebníkem. Měl totiž – dostal totiž to nejlepší vybavení pro tuto službu. Také už získal zkušenosti jako prorok. A byl prorokem – služebníkem věrným. Proto dostává šanci se přihlásit k další službě. A Izajáš takovou šanci nenechává ležet. Zvedne tu hozenou rukavici: „Potom jsem uslyšel hlas Panovníka, jak říká: Koho pošlu a kdo nám půjde? Řekl jsem: Zde jsem, pošli mne!“
Právě taková reakce mě uvádí do nadšení. Moc se mi líbí. A tak když mám za sebou řadu zaváhání. Okamžiky, kdy jsem zarytě mlčel nebo dokonce úsměškem odmítnul nabízenou šanci. Tak stejně tak v poslední době nadšeně vykřikuji: „Tady jsem, Pane, pošli, prosím tě, právě mne. Já jsem ‚ready’. A těším se na nový úkol, který jsi mi připravil. Vždyť víš. Už nemám moc času. Tak ho chci bezezbytku dobře využít.“
A tak podobně jako v případě Jonáše, který se obracel v břiše velké ryby. Takového služebníka nenechá na pospas vlnám. A nenechá ho také ležet ladem. Právě naopak. „Když si to, Izajáši, tolik přeješ, tak jdi a vyřiď mé slovo.“
A tak Izajáš ještě chvíli diskutuje. A přitom není sežehnut odmítnutím. Ale dostává vysvětlení a informace, které chce. S tím můžeme každý počítat. Pán Bůh nám vysvětlí. Dá nám porozumět věcem, které nás trápí. To proto, aby nám nic nebránilo chopit se úkolu, který nám dává.
Tak jsme dnes uvažovali o cestě služebníka. O tom, jak dostává nový úkol. Je to o setkání s Hospodinem. O poznání sebe sama a o řešení poznaných vin a hříchů. A to očištěním. Nakonec pak přichází poslání. Povolání k úkolu. K úkolu, který pro nás Pán Bůh připravil. Ale nemůže nám ho dát, pokud si neprojdeme předchozí fáze naší cesty. Protože bez přípravy to prostě nejde.
Kéž jsme upřímní sami k sobě i k Pánu Bohu. Tak v nás totiž najde zalíbení. A bude se chtít s námi setkat. Během setkání s ním pak dojde k těm úžasným věcem, o kterých jsme dnes uvažovali. Buďme tedy připraveni. Vždyť nevíme, kterou hodinu si Pán Bůh vybere k tomu, aby k nám přišel na návštěvu. Amen.
