Bůh nelituje

Z biblickéh textu víme, že "Bůh není ... syn člověka, aby litoval." Myšleno je lítování slibů, které člověku obecně nebo svému lidu dal. Na druhou stranu ale také víme, že ne každý má z Božích slibů užitek. Jak tedy na to ?

Nu 23:13-24

„Bůh není … syn člověka, aby litoval.“ Litoval někdy Pán Bůh, že stvořil člověka ? Ano. Čteme o tom v knize Genesis. „Hospodin litoval, že na zemi učinil člověka, a trápil se ve svém srdci.“ Genesis 6:6 A.my víme, co následovalo. Zůstala na živu jen jedna rodina – 8 lidí z celého lidstva.

A litoval někdy Pán Bůh, že si vybral Izrael jako svůj národ – jako svůj lid ? Ano. Během putování pouští visel život celého vysvobozeného společenství doslova na vlásku. Hospodin řekl Mojžíšovi: „Nyní mě nech, abych vzplanul hněvem proti nim a skoncoval s nimi. Tebe však učiním velkým národem.“ Exodus 32:10 Kolikrát musel Mojžíš zakleknout k modlitbě a prosit, bojovat za svůj lid !? A přesto Hospodin nezrušil ani jedno ze svých zaslíbení, které svému vyvolenému lidu dal. Nevzal své slovo zpátky. Ne všichni se sice naplnění Božího slova dožili. Do země zaslíbené vešli jen dva muži z těch, kteří vyšli z Egypta. Víte kteří to byli ? Nebudu vás napínat – Jozue a Káleb. Přesto, že Pán Bůh svá zaslíbení, své jednou dané slovo nezruší, ne každý se dožije, ne každý zakusí splnění tohoto slova. A na Jozuovi a Kálebovi vidíme jasně podmínky, které Pán Bůh má. Co tedy musíme udělat ? Co musíme splnit, abychom vešli do země zaslíbené ?

Přitom Boží slovo je velice pestré a široké. V Bibli najdeme řadu zaslíbení, nepřeberné množství Božích slibů. Vzpomeňme na slib Marii: „Dí jí Ježíš: Všakť jsem řekl, že budeš-li věřiti, uzříš slávu Boží.“ Jan 11:40 Nebo slib pro učedníky: „Amen, amen, pravím vám: Kdo věří ve mne, i on bude činit skutky, které činím já, a bude činit ještě větší skutky než tyto, neboť já jdu k Otci.“ Jan 14:12 Nebo pro každého upřímně věřícího: „A my všichni, spatřujíce s odhalenou tváří Pánovu slávu jako v zrcadle, jsme proměňováni v týž obraz, od slávy k slávě, jako od Pána Ducha.“ 2 Korintským 3:18 A všechna tato zaslíbení poslal a podepsal Pán Bůh sám. Na všech listinách s těmito sliby je Boží pečeť. A tou pečetí je Duch svatý, který dotvrzuje svojí mocí pravdivost každého z nich. Jak bychom tedy mohli pochybovat ? Jak bychom mohli nevěřit ? Když se chopíme těchto nabídek. Když uvěříme a spolehneme se na Boží slovo. Co myslíte? V jakém světle se ukáže Boží slovo, Boží slib, když se o něj opřeme. Bude pevné ? Nebo se ukáže jako prázdné ? Co nebo kdo stojí za Božími sliby ? Je-li to Pán Bůh sám, nemusíme se ničeho obávat.

Vždyť pokud my sami se svojí nestálostí a nespolehlivostí splníme alespoň některé své sliby. Jak by všemohoucí a milující Hospodin nesplnil všechna svá zaslíbení. Jak by mohl nedostát svým slibům ? Vždyť naplněním slova dosvědčuje svému lidu, že On - jeho Bůh - je skutečně Hospodin. Hospodin, který stojí za každým svým slovem. Hospodin, který nelituje svých slibů. A to bez ohledu na to, jak se zrovna jeho lid chová. Boží sliby, Pán Bůh sám je zcela nezávislý na svém lidu. Vždyť si ho může vytvořit z jediného člověka. Vždyť si ho může vytvořit z kamení a prachu.

Pojďme ještě hlouběji do Božího myšlení. Podtrhnul jsem část jednoho verše: „Bůh není … syn člověka, aby litoval.“ Nenaskočila vám nějaká asociace ? Mám na mysli to, když Hospodin zmínil syna člověka s malým „s“. Už jste si vzpomněli ? Copak to slyšeli učedníci z úst Pána Ježíše ? Nehovořil o sobě jako o Synu člověka ? Tentokrát ale s velkým „S“. Možná mi namítnete, že to je hra se slovíčky nebo dokonce s jedním písmenkem. Ale jestliže Bůh na sebe vzal lidskou podobu. A když se tak stal Synem člověka. Nezačal potom litovat svých zaslíbení, která už jednou vyslovil ?

A my víme, že tomu tak nebylo. Sám Syn člověka zápasí v getsemanské zahradě. A probojovává věrnost Božímu slibu. „Můj Otče, je-li to možné, ať mne mine tento kalich. Avšak ne jak já chci, ale jak chceš ty.“ Matouš 26:39 Jinými slovy. „Pokud je to možné, tak odvolej svůj slib, Bože.“ Ale ! „Podvolím se tvé vůli.“ V této chvíli visel na vlásku život všech lidí na zemi. A to nejen současných, ale také těch minulých a budoucích. Jenom díky věrnosti Božího Syna mohou všichni lidé sáhnout po tom největším Božím zaslíbení.

Pojďme se spolu vrátit do situace, když se učedníci vraceli z misijní cesty. Jak byli plni nadšení. Jeden přes druhého křičeli. „To bylo naprosto úžasné. Kolik lidí bylo uzdraveno ! Kolik zlých duchů jsme vyhnali ! Jak všechno bylo krásně připraveno pro naši cestu !“ Ale co slyší z úst svého Mistra ? „Ale z toho se neradujte, že se vám poddávají duchové; radujte se, že vaše jména jsou zapsána v nebesích.“ Lukáš 10:20 To největší zaslíbení je, že vaše – že naše jména jsou zapsaná v nebesích. Možná, že nám to tak nepřipadá. Možná, že mnohem efektnější by bylo, kdyby všichni nemocní kolem nás byly uzdraveni. Jak úžasné by bylo, kdyby se stačilo dotknout našeho oděvu a člověk by byl uzdraven. Nebo kdyby na někoho dolehl náš stín a také by byl uzdraven. To by bylo něco! To by se k nám lidé hrnuli! Ale co takové zázraky budou platné, až se bude rozhodovat o našem věčném životě ?

Možná si v té souvislosti vzpomenete na podobenství o tom, že dobrý strom se pozná po dobrém ovoci. Co tam mnozí říkají ? „Pane, Pane, což jsme tvým jménem neprorokovali a tvým jménem nevyháněli démony a tvým jménem neučinili mnoho mocných činů?“ A odpověď zní: „Nikdy jsem vás neznal. Odejděte ode mne, činitelé nepravosti.“ Matouš 7:22-23

Když nás Pán Ježíš na jiném místě vybízí: „Hledejte nejprve království Boží,“ (Matouš 6:33) má na mysli právě tohle. Stůjte o to. Udělejte všechno pro to, aby vaše jména byla a zůstala zapsaná v nebesích. Protože to je to podstatné. Až dojde na lámání chleba. Co bude tím Božím kritériem a zároveň podmínkou ? Podmínkou, abychom na vlastní kůži prožili, jak náš Bůh splní své největší zaslíbení. Jestli naše, jestli moje, jestli tvoje jméno je na seznamu. A jestli tam je, Bůh právě pro tebe a pro mne splní to své největší zaslíbení. „Služebníku dobrý a věrný, … vejdi v radost Pána svého.“ Matouš 25:21 To je to, oč tu běží. Kéž bychom tedy byli u toho. Kéž bychom nezůstali stranou dění. Amen.