Muž by neměl mlčet

Jak my muži řešíme situaci, když se máme vyjádřit k nějaké ožehavé věci? Já při tom zatvrzele mlčím. A proč to dělám? Možná to dělám s nadějí, že se věc nakonec sama nějak vyřeší. A mě to pak nebude nic stát. Vždyť jsem k tomu ...

Numeri 30:11-17

... mlčel. A tak za to nenesu odpovědnost.

Odpovědnost. To bude asi to jádro pudla. A když tedy mlčím, zbavím se tak tím své odpovědnosti? Boží slovo to říká naprosto jasně: Mlčení znamená souhlas. Tichý souhlas. Kolik zla se napáchalo s tichým souhlasem jinak velmi slušných mužů a také žen!

Jak to tedy má být správně? Jak jednat, aby člověk mlčením neprojevil souhlas s něčím špatným. S něčím protizákonným?

Tyto otázky mi vnitřně souvisejí s předcházejícím biblickým textem. V něm Hospodin přikazuje: „Budete mít třásně, abyste si při pohledu na ně připomínali všechna Hospodinova přikázání a plnili je, abyste se neřídili vlastním srdcem a vlastníma očima, jako se jimi řídí smilníci, …“ Numeri 15:39

„ … abyste se neřídili vlastním srdcem a vlastníma očima …“ To je pokyn, který mnou doslova otřásl. Hned jsem si v té chvíli připomněl: Copak nemám Hospodina milovat celým srdcem a svého bližního jako sebe sama? To ano, ale nesmím přitom dovolit, aby mne moje srdce ovládalo. Nemohu svému srdci dovolit, aby určovalo to, co je dobré. A tím spíše to nesmím dovolit ani svým očím.

Protože jak by to asi dopadlo, kdybych sáhl po všem, co se líbí mým očím? A jaký by byl můj život, kdybych uskutečnil nebo i jen řekl všechno, k čemu mě bude ponoukat mé srdce? Vždyť: „Nejlstivější jest srdce nade všecko, a nejpřevrácenější.“ Jeremjáš 17:9

Proto i při přemýšlení o správné reakci je potřeba zvolit správné kritérium. Protože někdy je opravdu lepší mlčet. Řekl bych skoro v duchu knihy Kazatel: Je čas mluvit, ale také čas mlčet. Jako příklad mou uvést známý příběh ženy, kterou přivedli před Pána Ježíše. Řekli mu, čím se provinila a pak na něj doráželi, aby se k tomu vyjádřil. A On celou dobu „jenom“ mlčel. Až nakonec dozrál čas a tak zaznělo jednoduché, ale úderné: „Kdo z vás je bez hříchu, první hoď na ní kamenem!“ Jan 8:7

A tak není přece jen lepší vždycky mlčet? Současně s touto otázkou jsem si vzpomněl na známý novozákonní příběh, ve kterém tomu tak rozhodně nebylo. Mám na mysli vyhnání penězoměnců a prodavačů z chrámu. Tam dokonce současně s jasným vyjádřením názoru probíhal neméně razantní čin. „Pryč s tím odtud! Nedělejte z domu mého Otce tržiště!“ Jan 2:16

Podle čeho se tedy máme řídit? Srdce nás nabádá, abychom v kritické chvíli něco udělali nebo alespoň řekli. Opatrnost nás vede k tomu, abychom slovy přísloví: „Nehasili, co nás nepálí.“

Pro Hospodina je tím správným kritériem slovo. A to především Boží slovo. Citoval jsem: „… připomínali všechna Hospodinova přikázání a plnili je, …“ Pokud se tedy dostane hnutí mého srdce nebo pohled mých očí do rozporu s Božím slovem, je naprosto jasné, co bych měl zvolit. Jak bych měl jednat, jestli bych měl něco říci nebo naopak mlčet.

Ovšem bible pokračuje dál. Protože co říká o slibech – slovech člověka? „Jestliže něco slíbila nebo se k něčemu přísežně zavázala žena v domě svého muže … budou platit všechny její sliby, i každý závazek, který na sebe vzala, bude platný.“ A jistě bychom našli něco velmi podobného i o slibech a závazcích muže. Třeba v Numeri 30:3.

Takže nejen Boží slovo je závazné, platné a hodné respektu. Také slovo muže nebo ženy a případně slovo mužů či žen. Pokud se na něčem shodne třeba společenství křesťanů, vezmou tím na sebe závazek před Hospodinem a je to v Hospodinových očích závazek platný, který je třeba respektovat a plnit. A to i když je to k vlastní újmě. Numeri 30:7 Tou újmou může být nějaká hmotná ztráta nebo jenom prostě něco nepůjde tak, jak by si to člověk zrovna přál. Protože společenství se na něčem dohodlo – k něčemu se zavázalo. A to je třeba respektovat. Vždyť i Hospodin takový typ závazku také respektuje a považuje to za platné.

A tak se díky těmto úvahám dostáváme k odpovědi na otázku, kdy by člověk neměl mlčet. A troufám si napsat, že je jedno, zda před tímto rozhodnutím je muž nebo žena. Člověk by tedy neměl mlčet  případě, že se dostane do situace, kdy dochází k porušení závazku. A tím závazkem může být slib, dohoda společenství nebo jasný Boží pokyn – biblický text.

Vím, že právě poslední případ je slovo do pranice. To jsem poznal v okamžiku, kdy jsem se dostal do sporu s jedním překladatelem bible. Tento překladatel totiž popřel platnost biblického textu, který sám před lety přeložil. V tomto případě jsem mu jasně dal najevo svůj pohled a odvolal jsem se pak na Boží pohled a případný Boží zásah.

Kromě toho z vlastní zkušeností vím, že říci nahlas svůj názor nebo napsat to do e-mailu, se nesetká vždy s kladným ohlasem. Ale vzpomeňme přitom na proroka Jeremjáše. Nechal napsat prorocká slova, která dostal od Hospodina. Tento text se dostal k tehdejšímu králi Sidkijáši. Jeremjáš 38:5 A ten milého proroka nechal uvrhnout do studně sice bez vody, ale plného bláta. Jeremjáš 38:6

Takže ti, kteří ve správné chvíli a ze správného důvodu nemlčí, to nebudou mít nikdy lehké. A nebudou ani oblíbení. Když to teď tedy spolu znovu uvážíme, nebylo by výhodnější raději mlčet? Výhodnější určitě ano. Ale mohl by člověk potom sám se sebou v klidu a pokoji žít?

Prorok Jonáš něco podobného řešil útěkem od Boží tváře. A víte jak to s ním dopadlo. Nakonec stejně šel Boží slovo vyřídit. Tím chci říci, že ani Hospodinu nebude jedno, když budeme mlčet, zatímco bychom se měli zastat práva a spravedlnosti.

K takovému jednání však potřebujeme hodně odvahy. A také jistotu, že vlastní situaci dobře rozumíme a skutečně máme právě teď promluvit. A to navzdory tomu, co zrovna prožíváme ve svém srdci a jak se na to dívají naše oči. Na úhlu pohledu, ani na touze srdce totiž nezáleží.

Na čem tedy opravdu záleží? Záleží na tom, co prospívá. Není to příliš pragmatické kritérium? Správné je to, co přináší prospěch. Ale důležité je komu to přináší prospěch? Pokud to přináší prospěch druhým. Pokud mě vede touha prospět svým nejbližším, tak i na první pohled příliš pragmatické kritérium prospěchu je dobré. Protože nejde o prospěch vlastní.

Takže dělejme a mluvme to, co přináší prospěch druhým. Tak neuděláme chybu. Ale právě naopak se nebudeme bát říci správné slovo ve správný čas. K tomu nám dopomáhej Pán Bůh sám. Amen.