Jak uslyšet Pána Boha

Když jsem v sobotu četl: „Kéž neslyším už hlas Hospodina, svého Boha …," tak jsem si uvědomil, jak mi připadá Hospodinovo slovo vzácné. A teď mám na mysli přesně to, co Izraelci odmítli na hoře Choréb. Mám na mysli slovo, ...

Deuteronomium 18:9-22

které vysloví sám Hospodin. A vysloví ho nahlas, takže ho mohou slyšet všichni přítomní. Jako třeba Petr, Jakub a Jan na hoře proměnění.

Jen si to představte. Co kdyby právě teď a tady promluvil nahlas Hospodin! Nebylo by to úžasné? Jak bychom reagovali? Pro mne by to byl splněný sen. Slyšet a rozumět tomu, co Hospodin říká svému lidu.

Ale jak bychom zareagovali jako lidé, kteří nic takového nečekají? Dostali bychom strach a žádali bychom o totéž, jako Izraelci: „Kéž neslyším už hlas Hospodina, svého Boha." Věřím, že Hospodin by takovou prosbu respektoval nyní jako tehdy.

Mě osobně by to však bylo líto. Bylo by mi líto, kdyby k nám Hospodin přestal mluvit. Kdybych už neslyšel jeho hlas. Navíc jeho hlas znamená také jeho přítomnost. Jakou radost prožíval třeba Abram, když mu Hospodin se dvěma anděli přinesl zvěst o narození syna Izáka. Protože Hospodin by také rád řekl něco dobrého svému lidu. Něco dobrého, co by přineslo požehnání. Něco, co by přineslo radost.

Když mluvíme o radosti, je tu ještě jeden moment, který mě zaujal. 15. verš 16. kapitoly končí těmito slovy: „Oddej se proto radosti.“ Je to výzva pro slavnost stánků. A důvodem k této radosti mělo být: „Vždyť Hospodin, tvůj Bůh, ti požehná na veškeré tvé úrodě a při všem, co budeš dělat.“

A já jsem si přitom položil otázku: Dokázal bych se zrovna dnes oddat radosti? Protože právě dnes jsem totiž dal prostor ve svém srdci nějaké obtížné věci, kterou teď zrovna řeším. A přitom jsem ze své mysli odsunul stranou všechno požehnání, kterým mě po celý únor Hospodin obklopoval.

Myslím, že právě s takovým průběhem lidského života Hospodin počítal. Proto výzva „Oddej se radosti“ je vlastně příkazem. Takže ať už se cítí člověk jakkoli. Ať už musí řešit cokoli, má se na Boží pokyn oddat radosti. A to proč? Protože sám Hospodin dává člověku tisíc důvodů k tomu, aby člověk projevil svou radost.

Pokud si tedy všimnete člověka, který se uprostřed svého trápení raduje, není to zřejmě přetvářka. Je to proto, že si tento člověk nenechal Hospodinovo požehnání zakrýt svými problémy. To neznamená, že tyto problémy přehlédl – vytěsnil. Ale nedovolil, aby tyto problémy ovládly jeho mysl. A právě naopak nechal svoji mysl naplnit radostí od Hospodina.

Když se spolu vrátíme k Hospodinovu slovu. Znovu musím říci, že mi tehdejší odmítnutí Izraele přišlo líto. Místo toho, aby pozvali Hospodina ještě více do svého středu, tak ho žádají, aby od nich odstoupil. Jak jinak zní předchozí zápas Mojžíše o to, aby s nimi naopak Hospodin zůstal. Vždyť bez Hospodina nevědí ani kam jít. A já tady vidím souvislost s prohlášením apoštola Petra: „Pane, ke komu bychom šli. Ty máš slova věčného života.“ Jan 6:68

A my víme, že právě slova Pána Ježíše někteří posluchači předtím odmítli a už s ním nechodili. Už neslyšeli Slova Božího Syna. Už s ním netrávili svůj čas. Už se totiž dobrovolně rozhodli, že se vzdálí od Boží blízkosti. Neřekli to sice stejným způsobem jako starozákonní Izraelité. Ale dali jasně najevo, že už nechtějí „slyšet hlas Hospodina, svého Boha …“

Teď se spolu posuneme do současnosti. K ní jsem totiž všemi těmi předchozími úvahami mířil. Protože právě při četbě našeho textu jsem si položil otázku: Co bych řekl Hospodinu já sám? Také bych Hospodina požádal, aby ke mně už nemluvil? Také bych toužil po prostředníkovi, který by mi Boží slovo vyřídil? Čeho se vlastně ti Izraelci tolik báli? A mám se toho bát také?

Žijeme v novozákonní době. Díky Božímu milosrdenství můžeme počítat s Hospodinovou schovívavostí a dlouhým očekáváním. Takže to není tak, že by za každým selháním okamžitě následoval konečný trest. Nemáme tedy stejný důvod k obavám z toho, že by nás pohltila zem podobně jako starozákonního Dátana.

Přesto se může stát, že nebudeme stát o to, aby k nám Hospodin promlouval. A důvodem k takové žádosti asi nebude panická hrůza ze smrti. Obávám se, že jedním z důvodů může být lhostejnost. Nebo dalším důvodem může být přesycenost informacemi. Možná, že by proto nebylo úplně od věci přesunout oblast půstu z jídla na informace. Oddělit se od informačních zdrojů a dát prostor Hospodinu, aby k nám mohl promluvit.

A tak se spolu dostáváme k otázce: Jak k nám chce Hospodin hovořit dnes a tady? Protože já jsem přesvědčen, že Hospodin chce hovořit s každým z nás. Věříte tomu? Já tomu věřím.

Známe přece dobře biblické slovo: „Jestliže dnes uslyšíte jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce ve vzdoru!“ Židům 3:15 Jinými slovy: Neuzavírejte se před Hospodinem. Nedělejte, že Ho nevidíte a neslyšíte. Nedělejte, jakoby nebyl.

Jak má tedy člověk jednat, aby slyšel to, co mu Hospodin chce říci? První podmínku jsem již zmínil. Musí si na Hospodina udělat čas. Čas, kdy nebude dělat nic jiného. Protože Hospodinovo slovo není možné poslouchat jako podcast při mytí auta nebo během míchání polévky. Hospodin totiž vyžaduje, aby se člověk plně soustředil.

A mám za to, že druhou podmínkou je odhodlání Hospodinovo slovo také poslechnout. Tak je to zmíněno o slově Hospodinově, které vyřídil kněz: „Budeš jednat podle znění zákona, o němž tě poučí, a podle práva, které ti vysvětlí. Neuchýlíš se napravo ani nalevo od toho, co ti oni oznámí.“ Deuteronomium 17:11

Protože proč by nám totiž Hospodin svěřoval své slovo, kdybychom toto slovo nebrali vážně. Takže bych si spolu s vámi chtěl odnést z dnešního shromáždění dvě věci, které jsem zmínil. A to proto, aby mi neuniklo ani slovo z toho, co by mi chtěl Hospodin říci.

První věc: Chci si na Hospodina oddělovat čas, kdy se Hospodinu budu plně věnovat

Druhá věc: Chci přistupovat k Hospodinovu slovu s plnou vážností a poslušností.

A mohu jen spolu s vámi poprosit: K tomu všemu mi dopomáhej Pán Bůh sám. Amen.