Zamyšlení nad včerejší "oslavou" 17. listopadu 1989

Nechtěla jsem se již k ničemu politickému  vyjadřovat, ale po včerejších oslavách  17. listopadu 1989 v Praze mi to nedá. A omlouvám se za neotevřen diskuze, na dlouhé polemiky dnes nemám čas. Děkuji vám za pochopení 

Vážení, z toho včerejšího naivního, nebo spíš naplánovaného nadšení těch, co tehdy ještě nežili, anebo v listopadu v roce 1989 stáli za bukem a čekali jako to vše dopadne - a dnes hýří nadšením, nebo prolévají krokodýli slzy nad jakýmsi "masakrem" na Národní třídě, kde ve skutečnosti o žádný maskar nešlo, ale jen o strach  a jistě bolestivé rány gumovým obuškem, jak se ve včerejším  prezidentském duelu V. Klause a  M. Zemana na Prima News vyjádřil M. Zeman, a jak se tam lidé málem klaněli  a dojímali nad  novodobými politickými modlami, jakou  je například  současná hlava státu, mi to nedá. 

Žijeme opravdu v Kocourkově, anebo spíš v absurdistánu?  Kdyby dnes žil prezident Václav  Havel, mohl by o tom napsat absurdní drama. Jestli nebyl náš národ nikdy pomatený, dnes je již dokonale. Na hlavní aktéry tehdejšího politického převratu (kromě V. Havla), jako byli Václav Klaus, tehdy zakladatel Občanského fóra a strany ODS,  Miloš Zeman a další, se vůbec nevzpomene - zato  novodobí "revolucionáři" ze současné vlády, jako je např. ministr vnitra V.R. a jiní,  pronášejí u pamětní desky na Národní třídě emotivní projevy. Je smutné, že pro tehdejší skutečné aktéry událostí sametové revoluce nemají poděkování - ani kytičku. Kde to dnes proboha žijeme? Národe, probuď se! 

Sebrali nám symboly, míní Klaus. Politika je fanaticky zelená, souhlasí se Zemanem - iDNES.cz