Výlet na "západ", do Rakouska

Dnes konči dětem prázdniny a mnohým našim občanům dovolená. Objevila jsem článek o mém výletu do "západní" ciziny. Možná, že vás některé bude zajímat, jak jsme tehdy těsně po "sametové" cestovali. Článek nebyl nikdy zveřejněn.  

"Končila nám celozávodní dovolená, kterou jsme prožili prozaicky. Hlídáním vnuků, prací na zahrádce apod. Přesně tak, jako většině z vás. Přemýšlela jsem jestli by se přece jen ještě  nedalo něco podniknout. Byl to manžel co přišel s nápadem. „A co  nabídky  některé z našich cestovních  kanceláří?“  A tak se stalo, že jsme v poslední chvíli zakoupili zájezd do Rakouska, jehož cena nebyla  „hóch“, byl celkově levný.

A již tu byla horká poslední červencová neděle a my jsme nastupovali do rozpálené Karosy spolu s ostatními výletníky. Většina z nich, jak se později ukázalo, byla povoláním kantorského. Cílem jejich  společné třídenní poznávací přírodovědné expedice, byla města Salzburg, Linec a okolí. Po cestě strávené v neklimatizovaném autobuse, která se podobala horké lázni, jsme dorazili do nevelkého jihočeského města Týn nad Vltavou, kde jsme se ubytovali.  Odtud jsme  po dva dny vyjížděli  na kulturně přírodovědnou expedici do sousedního Rakouska

(Ubytování v Týně nad Vltavou  bylo čistě  z úsporných důvodů,  bylo krátce po „sametové“ a nikdo z tehdejších účastníků zájezdu neměl dost  financí na  ubytování v rakouských hotelích a ubytovnách).

Budíček  jsme měli již kolem čtvrté  hodiny ranní,  abychom byli včas  na hraničním přechodu v Horním Dvořišti, kde se předpokládal v pozdější době větší nával. A to se nám dařilo, přijížděli jsme k hranicím  jako jedni z prvních. Po krátkém odbavení jsme pokračovali zemí, ke kterou nás tolik váže historie.

První den jsme navštívili Salzburg, hlavní město Horních Rakous, rodiště geniálního hudebního skladatele Wolfganga  Amadea  Mozarta. Cestou autobusem jsme pozorovali míjející krajinu zahalenou po ránu  v ranním oparu. Mlha  stoupající z luk a strnišť, dávala tušit, že dnešní den nebude již tak horký jako byl ten včerejší. Devátá rozhodla. Obloha byla zatažená, slunce sice občas vykouklo z mraků, ale ty napovídaly, že bude dobré mít deštník stále po ruce.

Krajina z autobusu vypadala skvěle. Svěží zelené orosené louky, tmavé lesíky a různě barevně  odstínované pásy polí  střídala městečka s čistými vydlážděnými ulicemi a štíhlými věžemi kostelů. Líbily se mi i úhledné domky a hotýlky s okny plnými rozkvetlých  pelargonií.

Do Salzburgu jsme dorazili již kolem osmé hodiny ranní a  hned jsme se vydali na prohlídku města. Jeden z prvních výšlapů směřoval na  Kapucínskou horu, na jeden ze tří vršků tyčící se nad městem. Odtud se nám naskytl nádherný pohled s výšky na město. Na různě členité střechy domů, na věže kostelů, na rušné ulice,  i jeho ozdobu,  jako stříbrnou stuhu klikatící  se řeku Salzach. Panoramu města doplňovala malebná silueta hradu, tyčícího se na protějším kopci.

Následovala procházka k zámku Mirabel, obklopeného překrásnou zámeckou zahradou s fontánami a množstvím soch.

Další procházka  městem nás přivedla k jeho největší katedrále, Salzburgskému Dómu, tyčícímu se na náměstí. Zde jsme si vyslechli několik houslových skladeb slavných  rakouských  skladatelů v přednesu mladého hudebníka, asi studenta konzervatoře, který si tak zřejmě doplňoval kapesné na své prázdninové výlety. Krabička s drobnými u jeho nohou byla výmluvná... Takto koncertujících mladých hudebníků jsme pak v ulicích zaznamenali víc, protož v Salzburgu právě probíhal Festival hudebních slavností.

Před odjezdem z města jsme se zastavili v rodném domě W. A. Mozarta, který slouží jako Mozartmuzeum. Viděli  jsme tam mnoho   partitur jeho skladeb i  jiných památek na tohoto geniálního skladatele.

Náš výlet Horním Rakouskem pak vedl známou turistickou trasou,  oblastí jezer v alpském pohoří. Projeli jsme kolem jezer Wolfgangsee, Mondsee i Traumsee. Náš největší  obdiv však patřil  jezeru Hallstattersee. K tomuto velkému jezeru,  jsme se dostali dlouhatánským tunelem, po jehož projetí se se nám naskytl nádherný pohled.  Na obrovskou  plochu jezera vklíněnou  mezi mohutnými horskými masivy, jejichž vrcholky se vypínaly až k oblakům. Nejvyšší z nich, hora Dachstein (3000 m.)  je prý viditelná i z druhé strany pohoří. Z této vyhlídky jsme pak sestoupili po příkré kamenné cestičce až dolů k jezeru. Stojí tam dva malebné starobylé kostelíky, které jsou  obklopeny  obchody a obchůdky s drobnými dárky, pohledy a suvenýry, ale jsou tam i hotely a privátní  ubytovny pro turisty".     

Naše další zastávka byla v kouzelném městě, ve významných rakouských lázních, Bad Ischl. Nejproslulejší stavbou je zde Kaiserville, někdejší rekreační sídlo rakouských císařů. V nedaleké Lehárville, jak již  název napovídá, zase svého času přebýval známý rakouský hudební skladatel Franz Lehár. Je tam  i jeho muzeum.

Na programu dalšího dne  zájezdu byla návštěva města Lince. Na náměstí tohoto  velkého průmyslového města se tyčí velkolepá katedrála, známá  bohatou barokní výzdobou interiéru. Lincem  protéká řeka Dunaj, směřující do vnitrozemí. Podle ní jsme autobusem pokračovali za dalším poznáváním Rakouska. Zastavili jsme v lázeňském městě Gmudtu a Melku. Tam jsme obdivovali velkolepý architektonický komplex  klášterních budov (s kostelem),  vypínajících se až téměř teatrálně nad městem .

Naše poslední zastávka patřila městu Krems. Proměnili jsme tam naše  poslední  drahocenné šilinky za pár drobností, suvenýrů a cukrovinek. Dopřáli jsme si také  pravou vídeňskou kávu a  pořádný  zmrzlinový pohár  se šlehačkou a  malinami.

Naše další cesta již pokračovala poklidnou krajinou Dolnorakouskou připomínající nám  naši jižní Moravu. Řadová výstavba vesnických rodinných domků se střídala s většími selskými usedlostmi,  poli a vinohrady. Vinné sklepy měli však rakouští vinaři skromnější než mají ti naši.  Kdyby u nich nepostávaly různé Mercedesy, Volkswageny a Peguety,  připadala bych si již  jako doma. Však česká hranice se již blížila. Přejeli jsme ji v Mikulově  - a pak „hurá“ do prvního motorestu na ten správný moravský gulášek. S vychlazeným velkopopovickým Kozlem nám chutnal znamenitě. A pak již směr Zlín - a rovnou domů.

A na závěr rada výletníkům. „ Nebuďte smutní a nenechte se odradit kupní „sílou“ české koruny. Odpusťte si běhání po obchodech a věnujte se jako správní turisté poznávání krás přírody, krajů, měst - a života  v nich. Vždyť  všechno je pro nás nové,  i taková blízká země jako je Rakousko, byla nám po dlouhá léta odpírána , a utajena. A až se zase vrátíte domů možná uvidíte vše jinýma očima. Že i u nás je hezky, stačí jen přiložit ruce k dílu. A k vaší cestě „cestě do Evropy“ si  hlavně přibalte dobrou náladu, a tu si nenechte od žádného škarohlída vzít. Šťastnou cestu, vážení/".   

Tolik můj článek o cestování do Rakouska asi v létě roku  1992. Od té doby se u nás hodně změnilo, a určitě k lepšímu. Máme ale dnes bohužel zase  jiné problémy, které nás zneklidňují. A ty se netýkají ani tak cestování, ale možná těch závažnějších. Jsem ale optimistka, věřím, že je překonáme.

Zlín, 31. srpna 2023. .