Vůně lipového květu (1) Moje dědina
Ale i když tehdy na dědině televizorů, ani počítačů nebylo a namísto vysedávání před obrazovkou se více četlo, měli jsme od jara do zimy o zábavu postaráno. Jen co se po Velikonocích trochu oteplilo, shodili jsme punčocháče a chodili naboso. A v létě úplně bosky. Vždyť prosluněný prach na cestě tak příjemně hřál... Občas jsme sice šlápli do něčeho ještě teplejšího, to nám ale nevadilo, byly to jen proslulé koňské „kobližky“ nebo kravěnce. Horší už byl skopnutý palec. Ten jsme si začerstva zasypávali rozehřátým prachem, aby se brzy zahojil. A kupodivu to někdy zabíralo…
Od rána do večera jsme byli na ulici, pobíhali jsme mezi kvetoucími keři a stromy, ale o tom co je to pylová alergie, kterou dnes trpí tolik dětí, jsme neměli ani potuchy. Domovu jsme se pokud možno vyhýbali, protože tam nás čekalo jen plno úkolů: „Máš napsanou úlohu? Skoč k Řihákovi pro kvasnice a zastav se zrovna u Crlíka pro chleba, zajdi s kýblem do „dědiny“ pro vodu, vezmi si tašku a běž natrhat kopřivy pro kuřátka, pozametej dvůr “ - a tak podobně. Ty domácí povinnosti nás sice později neminuly, a za naši nepovolenou domácí absenci nás čekalo pokárání, občas i pořádný lepanec, ale ten kousek času, utržený jen tak pro naši zábavu, nám opravdu stál za to…
A naše dětské hry? Děvčata si spolu na ulici hrála s barevnými, gumovými míči „školku“, skákala přes švihadla, kluci zase šprtali do důlků různobarevné hliněné kuličky, na hřišti se honili za odřeným kopačákem, anebo stříleli vlastnoručně vyrobeným prakem. (Někdy se povedlo i do okna - to pak byla mela...). Strefovat se na ptáčky však bylo přísně zakázáno, trestalo se to i dvojkou z chování. A pokud někdo z hochů přinesl prak do školy, byl mu třídním učitelem okamžitě zabaven.
Za deštivého počasí se změnila prašná cesta mezi chalupami v rozblácenou čvachtanici plnou kaluží a výmolů. Před budovou naší trojtřídky pak stávala žákovská služba, která nám kontrolovala podrážky bot, aby se dovnitř nenanosilo bláto. Proto, abychom se příliš nezamazali, kradli jsme se cestou do školy jako zloději těsně kolem podrovnávek chalup, po úzkých chodníčcích z červeně natřených cihel. To ale zase nerady viděly tetičky, jak nás zmerčily, už nás hnaly…
Brzy z jara jsme z nařízení pana řídícího sbírali chrousty... (Těch bylo tehdy hrozně moc). Denně jich každý z nás musil donést nejmíň dvacet, což se bedlivě sledovalo. Za chladných ranních rozbřesků jsme je setřásali z ovocných stromů a úlovek nosili do školy. Před školní budovou nám je žákovská služba počítala a házela do velkých dřevěných škopků s vodou. Předháněli jsme se kdo jich nasbírá víc, ale bezpečně vedli ti, co měli vinohrady s ovocnými stromy - meruňkami, broskvemi a jabloněmi…
S postupem jara jsme měli za úkol sbírat léčivé byliny - podběl, jitrocel, řebříček, heřmánek (patáčky), kopřivu – hluchavku. Značná pozornost školy byla rovněž věnována sběru lipového květu – lipáčí a květu černého bezu, „koziček“. Sušili jsme je na rozložených plachtách na školní půdě. To se nám líbilo, vypadalo to tam tajemně… V tu dobu byla vůní sušených bylinek, a hlavně „koziček a „lipáčí“, provoněna celá naše škola.
Pokračování ...
Mirka Pantlíková
Premiéra filmu Svatá
Včera večer byla na ČT 1 uvedena premiéra filmu Svatá v hlavní roli s Jiřinou Bohdalovou. Film ve mně vyvolal rozporu plné pocity, a proto jsem se k němu rozhodla napsat tento komentář.
Mirka Pantlíková
Vzpomínka na brněnský majálesový průvod 1955
Na studentská léta, která jsem strávila v brněnské Vyšší škole uměleckého průmyslu, která se později až do dnešních dnů dočkala několikerého přejmenování“, se nedá zapomenout.
Mirka Pantlíková
Znáte Baťovo město Zlín?
Ve druhé polovině 30. let minulého století se firma Baťa stala světovým koncernem, který již pod vedením bratra zakladatele fy Baťa, Tomáše Bati (1876 -1932) ) J. Ant. Bati, zaměstnávala na 32 tisíc pracovníků.
Mirka Pantlíková
Moje vzpomínka na ten den...
Dne 12. dubna 2024 uplynulo 63 let ode dne, kdy vyletěl do vesmíru první člověk, sovětský pilot kosmonaut Jurij Alexejevič Gagarin. Bylo mu 27 let. Tehdy to byla veliká událost, která mžikem obletěla celý svět.
Mirka Pantlíková
Můj nešťastný pátek v UNI Hobby
Dnes je Velký pátek, jeden z největších křesťanských svátků, den utrpení Ježíš Krista. V ten den, jak praví Bible Kralická, vzal všechny hříchy na sebe a obětoval se za nás, hříšníky. To je čin v dnešní době naprosto neslýchaný...
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Drahé a rezavé, řeší Ukrajinci zbraně z Česka. Ani nezaplatili, brání se firma
Premium České zbrojařské firmy patří dlouhou dobu mezi klíčové dodavatele pro ukrajinskou armádu i tamní...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Poslanci kývli na možnost odpuštění penále z odvodů na zdravotní pojištění
Přímý přenos Poslanci schválili možnost odpuštění penále z odvodů na zdravotní pojištění. Pomoci to má těm,...
Carlson má pořad v ruské televizi. V prvním díle řešil klíšťata jako biozbraň USA
Konzervativní americký moderátor Tucker Carlson spustil vlastní pořad na ruské státní televizi...
Na sestru vzal nohy od stolu, líčil muž řádění pacienta. Za jeho smrt soudí policisty
Trojice sanitářů z Psychiatrické nemocnice v Bohnicích se v úterý u Obvodního soudu pro Prahu 8...
Děda chtěl vnučku do péče kvůli týrání. Zmanipuloval ji k výmyslům, soudí ho
Bouchla mě sušákem na prádlo, kopla do břicha, je zlá, křičí, tahá mě za vlasy, sráží na zem. Takto...
- Počet článků 334
- Celková karma 21,08
- Průměrná čtenost 719x
mpantlikova@seznam.cz