"Vejdi - a neuškoď..."

"Září, víno vaří", pravi se v jednom českém přísloví. Září je pryč, máme tu  polovinu října a sklizené hrozny se už "vaří", vlastně kvasí ve vinných sudech. Letos toho vínka asi moc nebude, ale pán Bůh zaplať aspoň za to, co je...

Brzy zjara cosi pomrzlo, v létě zase přiletěla hejna špačků a dala tomu zabrat. Chudák vinohrad, málem se z toho nezmátořil.  Ale na štěstí cosi přece jen zbylo... Ochutnali jsme burčák a co nevidět budeme koštovat o martinských hodech,  které bývají v některých dědinách na Slovácku kolem desátého listopadu, "martinské" víno... 

S tím burčákem bývá ale potíž. Kdysi jsme si ho  v jednom blatnickém sklípku koupili dva litříky do  PET láhví, cestou domů jsem jim  na radu pana vinaře neustále uvolňovala zátky, aby burčák v autě nevykypěl, nebo nedejbože láhve nevybouchly -  a přece mi doma v kuchyni jedna  z nich při otvírání vypěnila, a polovina tohoto lahodného, a věřím, že i zdravého moku,  vybublala na kuchyňskou linku. To bylo škody... S tím druhým litříkem to ale naštěstí dopadlo o něco líp... 

Na závěr mého povídání  přidám krátkou historku, kterou mi vyprávěli naši známí z jedné vesnice na Kyjovsku.  Bývalo tam zvykem brát si na pole trochu vína na zvlažení hrdla. Butylka nebo malý demižónek se postavil na konec řádku a tam se, při otočce, upilo.

Jednou se  vypravili jednotit řepu a vzali s sebou i malou,  čtyřletou Verunku. Posadili ji do chládku pod strom, obložili ji hračkami, přikázali jí aby byla hodná - a dali se do práce. Sluníčko příjemně hřálo, malá nezlobila, a práce jim šla hezky od ruky. Schylovalo se k večeru když si posbírali věci a odebrali se domů.

Ale jen co přišli do chalupy, malá začala být nějaká divná. A i když byla cestou veselá a skotačivá, najednou - že ji bolí hlavička a chce se jí spát. Ani o večerníček neprojevila zájem. Že by se o ni pokoušela nějaká nemoc? Uložili ji tedy do postýlky a ona za chvíli usnula. Až po ránu, při vybalování tašky, přišli věci na kloub. Zbytek vínka z demižónku byl pryč. Uhodili na Verunku - a ona se přiznala, že měla žízeň, a tak tu  kyselou vodičku vypila... 

Je to už dávno. Verunka je už dospělá, má vlastní děti, a přes toto mladistvé alkoholické extempore alkoholičkou se nestala. A jak se  na Slovácku říká - "vejdi a neuškoď," tak se i stalo... Jen někdy při rodinných oslavách, se dává tato pravdivá příhoda přes protesty její hlavní aktérky k dobru...