Uzeniny? Prý ani náhodou...

Náš známý, který kdysi pracoval jako údržbář strojů v jednom masokombinátu na jižní Moravě, nás občas při  různých setkáních „obveseloval“ zážitky ze svého pracoviště. 

On byl  tak trochu  šprýmař a „baron Prášil“ zároveň  - úplně všemu, co kdy  řekl, se ale stoprocentně věřit nedalo…

„Víte, pracovat v Masně není enom tak pro každýho. Na to musí mět člověk opravdu silný –  žalúdek. A o tom, že byste se tam pořádně nadlábli masa, zapomeňte… To vám teda řeknu - my, co  tam dennodenně  pracujeme - a vidíme jak to tam chodí, bysme si tam, teda kromě zrovna uvařené polívky, nic jiného nedali… Už ty krvavé flágy masa, co se tam hongají na těch hákách, vám berú  chuť… Doma, když si kus vepřového  plecka, nebo pěkně  prorostlé  krkovičky  pořádně upeču v trúbě, dám na to hodně cibule, česneku a kmínu - tož to je jiný kafé…“

„Ale ze všeho nejhorší  sú  ty všelijaký buřty, párky, klobásky, jelita a jitrnice. Víte, já mám na starosti údržbu  strojního zařízení – teda  i  teho  mlýnku, kde se to všecko maso pomele, než se vytlači těma trubkama do  střev.  A představte si -  néni to tak dávno,  co mně v tem šneku zůstala  hadra od oleja… No, dopadlo to naštěstí dobře - pomlela se tak na jemno,  že žádný nic nepoznal...  No, to vám ale řeknu - něco takovýho, jako je klobása, buřt, nebo párek, bych si od té doby do huby nevzal…“

„Jo, a to eště néni všecko…To kdybyste viděli, kolik se okolo té Masny potuluje různé havěti… Víte, ty kosti z búrání masa, než se odvezú do kafilérie (nebo někde inde), sú po nějaký čas uložený na hromadě před Masnú...  A to  jdu takhle  kdysi po ránu  do práce - a co nevidím?  Na  vrchu té hromady sedí velký, pořádně  vypasený potkán,  a dva  menší pobíhajú kolem té hromady... To vám teda řeknu - někteří z  našich chlapů si už pořídili zbrojní průkaz, aby ty potvory mohli likvidovat. Sám vrátný už na to nestačí...“ 

Na závěr přidám ještě jeden zážitek z jeho pozdějšího vyprávění:            

„Podřimuji si takhle  kterúsi  nedělu po obědě na pohovce v obýváku, vtom přiběhne naša Kačka  a volá: „Tato, vstávej, hoří ti Masna!“ „Neotravuj, nedělej si ze mně srandu - a nech mně spát.“ „Tati, probuď se - tobě ale  opravdu hoří Masna!“ Podívám se  z okna - a opravdu...  Po dědině je už  plno dýmu, který se táhne od Masny,  hasiči s  húkačkama se  tam i sjíždějú ze všech stran. Ve mžiku jsem byl na nohách a letím tam, že budu pomáhat...  Ale marná snaha... Hasiči hasili, hasili,  ale  Masnu nezachránili…“

„ Ale, mezi náma -  žádná velká škoda to nebyla… Provoz tam byl zastaralý,  jak se dnes  říká neudržitelný, výrobu  po požáru  přemístili  do inýho, modernějšího  masokombinátu v okresu… Včíl už jezdím autobusem do práce tam...“  

( A to je konec vyprávění... Ale nelekejte se, vážení přátelé. To, co nám tenkrát náš známý vyprávěl, se stalo hodně dávno - ještě za totality - dnes už se to  přece stát nemůže...)