Skvělý řemeslník je opravdu něco jako bůh...

Inspirace k napsání nějakého článku  také občas přicházejí  přímo shůry - od boha,  i když tato inspirace  mi  přišla  diky  blogu  velmi dobrého znalce řemeslníků,  pana Davida Vlka.... 

Krátce po "sametové" jsme dostali nabídku  koupit městský byt, ve kterém jsme po dlouhá léta bydlili jako nájemníci. Nabídku jsme akceptovali (tehdy výhodně) a jako první jsme se rozhodli předělat koupelnu, která již nutně potřebovala renovaci. Bylo to na začátku devadesátých let, v době, kdy ještě ty výborné stavební firmy  a koupelnová studia neexistovaly. Řemeslníků bylo nedostatek, obrátili jsme se tedy na ty hochy - co byli zaměstnáni jako  opraváři a obkladači u tehdejší bytové správy, která tehdy "opečovávala" naše nájemní městské byty. Byla to chyba... 

Záhy přišli dva řemeslníci  v montérkách s naditými instalatérskými brašnami a hned  na manželovi - "šéfe, o co kráčí?" Svěřili jsme jim klíče od bytu a oni se dali do práce. Za pár dní překopali koupelnu, do rohu  umístili novou vanu a začali s obklady stěn...  Další den přijdeme z práce - a ta narůžovělá okachlíkovaná stěna nad vanou - hotová hrůza...  Nebyla rovná, ale prostředkem očividně pořádně vypouklá... Jakmile  to  manžel spatřil, pravil:  "Hoši, to  tak nemůže zůstat, musíte to opravit."  A oni na to - "nic."  Na  druhý den přišel  domů - žádná změna,  prostředkem stěny  stále  stejné "břicho" -  vypouklina, ještě na ní přibylo pár dalších kachliček.  Rozzlobil se a řekl:   "Nezlobte se, ale v takové práci  nemůžete pokračovat...  Buď to opravíte, anebo na shledanou..." 

A co následovalo? Přijďa další den z práce -  oba  řemeslníci již čekali na chodbě,  vercajk zapakovaný v brašnách, byli na odchodu. Když se jich muž zeptal co to má znamenat, řekli, že jim přece dal dvě možnosti - buď  opravit stěnu, anebo odejít...  A oni prý zvolili tu druhou možnost... Manžel se s nimi nechtěl přít,  zaplatil jim co chtěli, a oni odešli. 

Díky jedné naší příbuzné jsme sehnali dalšího řemeslníka, který byl ochotný práci na koupelně dokončit. Ovšem s podmínkou, že tu okachlíkovanou stěnu dáme do původního stavu - sloupeme kachlíky  a  on ji provede znovu. Vzpomínám, jak jsme  oba s manželem  seděli na stoličkách  v koupelně, zuřivě odloupávali ze zdi  ty kachle a v kyblíku s vodou jednu po druhé čistili od lepidla a cementu...  Nikomu nepřeji takovou práci.. . 

Pak nastoupil ten nový řemeslník - obkladač, vyrovnal pod nimi stěnu, a znovu je  nalepil.  Ale také to nebylo bez problémů... Tento "pán řemeslník," vědom si své důležitosti, se zas nechal hýčkat a "obsluhovat," práci si zpestřoval dlouhými přestávkami, pivem  a vybranými svačinami - ale i tak jsme mu byli neskonale vděčni za to, že tu nepodařenou práci nakonec  úspěšně dokončil...

A tož tak, vážení... Není řemeslník, jako řemeslník - neřku-li ten před-sametový. Tehdy se nechali  málem i na kolenou prosit... Ale i dnes samozřejmě existují nejen dobří řemeslníci, ale i ti fušeři a hochštapleři. Važme si těch dobrých - a na ty druhé si dávejme pozor... Já, po těch špatných zkušenostech,  na dobrého řemeslníka, jakéhokoli oboru, nedám dopustit.  A za dobře odvedenou práci mi nikdy není líto peněz. Dobrý řemeslník si je zaslouží.