Předvelikonoční rušno

Minulou neděli jsem byla svědkem něčeho, co jsem ještě nikdy neviděla. Na protější vysoké borovici uspořádali dva mladí hrdličáci souboj o hrdliččí samičku. A byla to skutečná pranice.

Zatím co ona na vedlejší větvi v klidu přihlížela, ti dva do sebe naráželi jako dva rozzuření kohouti - až peří lítalo. Nakonec to jeden z nich vzdal, roztáhl křídla a odletěl nahoru na Lesní čtvrť -  a ten druhý se začal aktivně věnovat své urputně vybojované družce.  Doufám, že z jejich pravé hrdliččí lásky vznikne nové  jadrné hrdliččí potomstvo.  

Začátek následujícího týdne  byl i  pro mne rušný. Začalo to hned pondělkem, kdy jsem se rozhodla převléci peřiny a oprat prádlo… Nejraději peru  když jsem sama doma - a tak se stalo, manžel odjel hned po ránu na pracovní cestu.

Zapnu pračku, naši starší Whirlpoolku, nějak to v ní podivně hrklo, pak to v ní začalo kvedlat,  pro jistotu jsem ji raději rychle zastavila. Po otevření víka jsem zjistila, že je zaseknutý buben, vůbec se s ním nedalo hnout. Zavolala jsem mobilem manželovi  (on vzhledem ke své profesi pračkám rozumí), a ten mi sdělil ať vytáhnu kabel ze zásuvky,  že  až přijede, pokusí se  ji opravit. Anebo, jestli prý souhlasím,  konečně se poohlédneme po nové  pračce, tuto máme již patnáct roků, je už dost zrezivělá  a  občas zlobí. Souhlasila jsem... (Myslila jsem na to již dávno).

Krátce po tom rozhovoru jdu do schránky vybrat poštu - a nestojte, hned první reklamní noviny  mají přes půl stránky akční nabídku  pračky Whirlpool -  tedy stejné značky jako  máme doma, se slevou,  a poměrně slušnou cenou.  No nekup to… Je tam ale podmínka, zakoupena musí být do zítřka  6. dubna, a dnes je už 5. dubna. Zavolala jsem tedy do prodejny  a  zamluvila ji. (Manžel mi pak sice sdělil, že to byl známý komerční fígl, který zabírá na takové důvěřivé osoby jako jsem já -  ale s tím nic nenadělám, taková jsem -  a asi se již nezměním). 

Po  jeho  příjezdu jsme navštívili  obchod s elektronikou, dotyčnou pračku si prohlédli, zaplatili ji a domluvili  termín dovozu. V pátek dopoledně nám ji přivezli a zároveň si odvezli tu naši starou, zrezivělou, zlobivou a rozkvedlanou. Po uvolnění bubnu manžel objevil, že se pod ním tísní  dva  zmuchlané kapesníky a jedna rozcupovaná pánská fusekle. V té staré  pračce k nim bohužel  nebyl přístup... Pak jsem  namočené prádlo  konečně doprala…

Ve středu se u nás zastavil vnuk s dcerkou, dvaapůlletou  Nikolkou. Potěšila nás - začíná se vyjadřovat nejen jednoslovně,  ale už i ve větách… A také ráda telefonuje.  Při odchodu vzala u dveří do ručky telefonní  sluchátko a tázavě se na mne podívala.            

"No, zavolej Nikolko, třeba mamince“ pravím jí.  "Není doma, cvičí...“  "A kdo je u vás doma?“ „Tobi.“  "Tak zavolej kocourkovi Tobimu“…  "Tak jo... Haló, Tobi!"  "Je tam?"   "jo“.  "A co ti říká"?  "Mňau“…  

Šikovná  dcérka, vida,  už se domluví nejen s lidmi, ale i se zvířátky. :-)

Tož tak. Velikonoce se blíží, v sobotu jsme měli doma velký jarní úklid, okna, záclony, balkon,   záhonky před domem. Obětaví dobrovolníci uklízejí nepořádek nejen doma, ale i venku, v přírodě. Díky jim...   Jaro je již opravdu tady.  Příroda  ožívá, raduje se – a my s ní... Jen kdyby toho  trápení, které se na nás ustavičně hrne z novin, rozhlasu  a  obrazovek nebylo...

 Lidi, mějte rozum…