Podivný dlouhán s bíbrem

Aneb jak jsem se setkala s podvodníkem...  V letech  po sametové revoluci jsem si, jako mnozí z nás,  pořídila živnostenský list a začala s vlastním podnikáním… Měla jsem k tomu pádný důvod… 

Velký  podnik, ve kterém jsem byla zaměstnána,  se začal  „zeštíhlovat“ -  a tím pádem propouštět  spoustu svých zaměstnanců. Mezi prvními přišli na řadu  i  podnikoví výtvarníci – ze čtyř nás propustili rovnou tři. Mně to celkem nevadilo, pořídila jsem si počítač s grafickým programem  a jako návrhářka jsem pak pracovala doma na „volné noze“ ještě nejmíň dalších deset let.  Zakázky jsem mezi jinými získávala  i od podniku, který mě propustil. Pracovala jsem pro něj dál, ale externě. 

Někdy v tu dobu se stala tato událost: Zavolala mi přítelkyně Jana, která mi občas vypomáhala s realizací grafických zakázek: „Mirko, posílám ti zákazníka, jakéhosi podnikatele přes čokolády, měl by zájem o  nějaké reklamní záležitosti pro svoji novou firmu… Jedná se o  firemní označení podnikových automobilů, návrhy na jejich reklamní tašky,  a nějaké další drobnosti… Pokud budeš mít zájem, domluv se s ním… Ahoj.“  Byla jsem pro – proč taky ne?

Netrvalo to dlouho, někdo zazvonil,  a za dveřmi se objevila vysoká mužská postava v tmavé bundě, v černých riflích a neuvěřitelně velkých botách, traktorácích. Překvapilo mě, že  namísto obligátního podnikatelského kufříku držel v ruce jen  malou, plastovou tašku. Obličej mladého muže, orámovaného tmavým bíbrem,  působil docela příjemným dojmem. Představil se  mi  jménem -  s omluvou, že mi nemůže poskytnout navštívenku, které mu  prý bohužel  právě „došly.“ Na můj dotaz, kam zaparkoval svůj automobil, pravil, že v ulici mimo náš blok.  

V pracovně jsme začali hovořit o záležitostech požadované zakázky a přitom jsem si povšimla, že se neshodují s těmi, o kterých se  telefonicky zmiňovala přítelkyně Jana. Zákazník se pak rozhovořil a vlastní firmě. Sdělil mi, že ač  se teprve zavádí, je již prý velmi úspěšná. Je to  prý velkoobchod, komerčně zaměřený na prodej zahraničních čokoládových výrobků,  se sídlem v městě B… v jižních Čechách. Požádala jsem ho o podklady potřebné k mé práci, ale sdělil mi, že je nemá u sebe, přinese mi  je prý až za tři dny. Tím jsem rozmluvu považovala za ukončenou – ale on se neměl k odchodu.

Asi po čtvrté kávě začal vychvalovat pohostinnost Moraváků  a požádal mě o skleničku slivovice. Vyhověla jsem mu nerada, s upozorněním, že je motorizovaný, ale i ubezpečil mě, že dnes už nikam nepojede. Asi po dvou hodinách se zvedl, s tím,  že má prý před sebou ještě dlouhou cestu do jižních Čech (?) Jeho slova mě překvapila, ale nedala jsem to na sobě znát…  Venku se mezi tím setmělo a začalo hustě sněžit…

Za tři dny se k večeru  skutečně objevil. Firemní doklady u sebe zase neměl, ale řekl mi, že mu je přinese jeho kolega, se  kterým si prý u nás domluvil schůzku. Jeho chování mi  začalo být  podezřelé – a byla jsem ráda, že je doma manžel... Venku byla tma,  hustě sněžilo, náš host se neměl k odchodu, vymlouval se,  že čeká na kolegu -  ale ten nejel  a nejel… Vypil čaj  se slivovicí, nepohrdl ani večeří, seděl a seděl - a neměl se k odchodu...

Asi po dvou hodinách mu dal manžel  najevo, že je načase se rozloučit… Při odchodu mi řekl,  že přijde zítra a přinese konečně  ty firemní   podklady.  Na můj dotaz - kde bude dnes nocovat, sdělil, že v místním hotelu O.... Pak odešel do noční chumelenice,  k autu, které měl  prý zaparkováno až za vzdálenou křižovatkou… Bylo mi to divné… Ráno jsem si zjistila, že žádná firma toho jména, jak uváděl, neexistuje a  že v hotelu O... vůbec nebyl, a  nikdo toho jména  tam  nepřespal...  

U nás se již také víc neobjevil… Po podivném dlouhánovi s bíbrem jakoby se slehla zem… Možná v tu dobu  dál  cestoval s malou igelitkou po Moravě, tvrdil, že je ředitelem velkoobchodu,  a svou přítomností „obšťastňoval“ pohostinné Moraváky. A ti ho důvěřivě častovali kávou a slivovicí… Ale možná byli ostražitější než jsem byla  já  a  odkázali  ho  tam, kam patřil…  Tam, kam patří všichni podvodníci  a hochštapleři, kteří zneužívají důvěřivosti slušných lidí…  Pozor na ně i dnes…