Obrázky z Holandska 5 (Amsterodam)

První dny našeho holandského pobytu nehýřily pěkným počasím, ale den, určený k návštěvě Amsterodamu, byl jako na objednávku. Jízda po dálnici probíhala v pohodě, zdolali jsme bez problémů i nájezd do centra města. Horší to bylo se zaparkováním u Rijksmuzea (státní galarie). Velké parkoviště před ním bylo zcela zaplněné a k mému úžasu uprostřed tohoto nadmíru frekventovaného parkoviště byl tenisový kurt, na kterém se vesele proháněli tenisté. Vystoupila jsem a začala fotografovat, zatímco manžel byl nucen několikrát objet parking, než mu jeden ze zaparkovaných řidičů nonšalantně uvolnil své místo.

AMSTERODAM

hlavní a korunovační město Nizozemí, má víc než 760 tisíc obyvatel. Původně vznikl ve 13. století z rybářské vesnice. Jeho největší rozkvět spadá do 16. a 17. století s rozvojem zámořského obchodu. Byl po Rotterdamu nejdůležitějším přístavem a stal se centrem evropského peněžnictví. K rozvoji města přispěla i náboženská tolerantnost, která sem přivedla pronásledované nekatolíky z mnoha evropských zemí.

„Amsterodam je město, kde lidé žijí na kůlech jako ptáci,“ výstižně napsal renezanční myslitel Erasmus Rotterdamský (1469– 536), a měl pravdu. Všechno zde vyrostlo na na tisících, milionech kůlů, zaražených ¨hluboko do země.  Nosné podloží začíná až 12 metrů hluboko. Všechny stavby stojí na kůlech – dřív ze silných kmenů stromů, dnes  na betonových pilotech. Královský palác na náměstí stojí např. na 13 589 kůlech. Po celém Holandsku uvidíte vysoké štíhlé domy „pakhuisy,“ ale ty v Amsterodamu jsou nejkrásnější. Odlišují se  různými štíty, které v řadách vedle sebe spolu s malebnými grachty vytvářejí malebnou  scenérii. Jeden takový dům nedaleko Západního chrámu s Rembrandtovým náhrobkem naPrinsengrachtu jsme navštívili.V době německé okupace ho vlastnila rodina židovského obchodníka Otty Franka. Frankova rodina bydlela v jiném domě, ale tento jim sloužil jako sklad koření a léčivých bylin, s kterými obchodovali. Protože skladování bylin vyžaduje přítmí, byla spodní část domu stále zatemněna - kromě kanceláře účetních a sekretářek. To přivedlo Ottu Franka na myšlenku zřídit zde úkryt pro rodinu. V době, kdy nacisté začali vyhlazovat 140 000 holandských židů, rodina zinscenovala vystěhování na venkov a ukryla se v zadním traktu domu. Zásobování potravinami jim zajišťovali lidé z kanceláří. Pětadvacet měsíců čekali čtyři muži a čtyři ženy na osvobození země, nakonec byl jejich úkryt vyzrazen a všichni byli odvezeni do koncentračních táborů. Po jejich odchodu se v domě našel deník jedné z ukrývaných,

třináctileté dívky Anny Frankové, v němž podrobně popisuje dny strachu a úzkosti, které tam prožívala.  Z celé rodiny přežil nacistické věznění jen otec Otto Frank, který  deník své dcery později zveřejnil. V domě Anny Frankové  dává spousta fotografií a čísel  představu o  ideologii - nacismu,  která má na svědomí 55 milionů obětí druhé světové války. A přesto se i dnes bohužel najdou lidé, kteří tuto zhoubnou ideologii vyznávají... Uprostřed náměstí Grote Dam se tyčí obelisk, národní památník vybudovaný Holanďany obětem druhé světové války. Na schůdcích, které ho obklopují, seděli mladí lidé, turisté i domácí. Drželi se kolem ramen, debatovali a smáli se. Bylo právě poledne a z dálky, snad z věže Západního kostela, se nesly něžné zvuky zvonkohry. Na takové chvíle se nezapomíná.  

Pokračování