Nemám kde spát a z čeho žít…

Dvě krátké příhody z posledních dnů... Příhody spolu nijak zvlášť nesouvisí - snad jen v tom, že se týkají mne - jsou to moje  osobní zážitky... 

Dnes po ránu jsem měla  smůlu...  Doma, na neosvětlené chodbičce jsem zavadila o  obrázek, ten sletěl se zdi,  a dole na koberci se sklo rozlétlo po podlaze na tisíc kousků.  Rám se na štěstí neporušil,  takže škoda bude  nevelká,obrázek  se musí jen  znovu   zasklít a pověsit. Horší  to bylo s úklidem - po „havárii“ posbírat z koberce  velké  množství  skleněných střípků a úlomků… No, zvládla jsem to,  i  když se  mi  při  tom zapíchl jeden  špičatý  úlomek  do prstu a já  musela použít akutol na zastavení krve.  Ach jo, za nešikovnost se  bohužel platí… 

                                                               *** 

Včerejší den se mi  vydařil líp, i když mírný zádrhel  vinou mé nepozornosti také nastal. Podle termínu  jsem měla zajít do  blízké  obvodní knihovny vrátit půjčené knihy, ale popletla jsem si termín otvírací doby, vydala jsem se tam ráno, i když ta byla otevřená až odpoledne.  Nevadí, řekla jsem si, procházka po obědě mi neuškodí, využiji tento čas  jinak. Poblíž knihovny se nachází prodejna supermarketu, udělám si tam nákup…

Po celou dobu mého „putování“   mezi regály  se tam  ozývalo z rozhlasu:  „Vážení zákazníci,  naše prodejna přijme větší počet zaměstnanců. Přijímáme pracovníky nastálo, ale i   brigádníky na zkrácenou pracovní dobu. Jako bonus nabízíme potenciálním zájemcům o práci v našem podniku i některé výhody, například  zlevněné stravenky " - a tak podobně... "Případní zájemci  hlaste se v kanceláři prodejny…“

"No vida,"  řekla jsem si,  „ už máme po krizi a nezaměstnanosti, podniky lákají  lidi do práce i prostřednictvím poskytování různých výhod… A to je dobře.“

S touto myšlenkou jsem se vydala s nákupem domů.  Na  chodníku  kolem  vozovky mi náhle zastoupil cestu asi  tak pětadvacetiletý pohledný  mladík v tmavé bundě, s baťůžkem na zádech. Myslila  jsem, že se mě  chce na něco zeptat,  ale on spustil: „Představte si, paní, právě jsem  byl na sociálce  a  tam mi nedali žádné peníze… Nemám kde spát -  a  z čeho  žít…“

Zatvářila jsem se nechápavě, nevěda proč mi to říká, ale pak jsem  mu odpověděla:„Vážený  mladý muži, tam za rohem, asi  tak sto kroků odtud,  je supermarket,  a  tam jsem si zrovna vyslechla,  že shánějí nové pracovníky. Kdo projeví zájem, poskytnou mu  i  různé výhody,  například  zlevněné stravenky a podobně.  Zajděte si  tam, čekají na vás…

“Jestli si vzal mladík  moji radu k srdci,  nevím…  Možná… Pokud ovšem není  pro něj somrování přijatelnější než skutečná práce.“     

                                                                    ***

Poznámka:  Ach jo,   musím se přiznat,  že jsem  vás uvedla v omyl. Tou otázkou mladíka jsem byla tak  konsternována, že jsem jen udiveně zakroutila hlavou. Mrzí mě to, ale  člověk je tvor útlocitný  a není vždy,  a všude - v každé chvíli - schopen pádné odpovědi.  Říct jsem mu to ale fakt měla... Už i pro jeho dobro. :-(