Naše tři svatby

Říká se, a je to pravda, že sňatky, tedy úředně, nebo i církevně uzavřené, nejsou dnes v módě. Nevím jak vy, já jsem staromódní. Žít v manželství považuji za větší jistotu, to my jsme měli s manželem hned svatby tři.

Jo, to když jsme se s manželem v té době „kamenné“ spolu  seznámili – ve Velkém  kině  při filmu Richard třetí s Laurencem Olivierem v hlavní roli, to mi bylo 21 a jemu 23 let.  Náhodou jsme seděli vedle sebe a po skončení filmu mi nabídl doprovod. No, i když jsem to měla do dívčího internátu, kde jsem tehdy jako přespolní bydlila, pár kroků, neodmítla jsem. Začal mi vyprávět, že zrovna čte knížku Sestřenice Běta, a to mě asi zaujalo... Slovo dalo slovo, domluvili jsme se spolu na další schůzce.

A tak to pokračovalo... Jednou  mi vytkl, že se spolu málo vidíme - že na každý víkend jezdím domů - a já mu tenkrát  jen tak z legrace navrhla, že může tedy  klidně jet se mnou do N…  On  to ale vzal vážně – příští sobotu na mne čekal vyfešákovaný na otrokovickém nádraží - a pak se  z toho už nedalo vycouvat... 

My jsme byly doma totiž tři holky – a maminka nám tehdy kategoricky pravila:  „Zvažte si dobře koho jednou přivedete  domů, protože toho, koho si přivedete, toho si také vezmete... Nejsem zvědavá, aby se o vás po dědině šířily řeči, že chodíte hned s tím, hned zase s oným... Každé slušné děvče má dbát na svou pověst.“ A já, jako hodná dcera, jsem si vzala její  slova k srdci - a navíc,  proti mému chlapci neměla žádné námitky, líbil se jí.  A tak jsme s Rostislavem začali spolu chodit – jak se u nás na dědině říkalo „na vážno“ - a po sedmi  měsících naší známosti byla  svatba.

S tou svatbou to ale nebylo vůbec jednoduché…  Můj nastávající  měl o tři roky starší sestru, ta se měla 28. března vdávat - a on  mě přemlouval, abych jí šla za družičku. Já jsem ji, ani jeho rodiče neznala, a tak jsem se zdráhala. Ale co se nestalo… Asi dva měsíce před tou svatbou jsem zjistila – a bylo to pořádné leknutí, že se musím vdávat  i  já… A teď bylo na nás dvou, abychom to oznámili našim rodičům.

První se odhodlal on, už kvůli té sestřině svatbě... Později se mi svěřil, že když to svojí matce oznámil, zrovna žehlila prádlo - a ta zpráva ji tak vyvedla z míry,  že úplně zapomněla na tu zapnutou žehličku, a ta ji v kuchyni propálila  žehlící prkno. Nakonec to ale  jeho rodičové vzali s klidem – prý namísto jedné svatby budou tedy svatby dvě… Když jsem to já řekla doma, tatínek mlčel, maminka se rozplakala, ale také s tím souhlasili.  Později se dohodli, že na moji svatbu do Zlína přijedou jen oni dva, a pro naše příbuzné v N… na Slovácku  uspořádají za týden u nás doma  ještě jednu svatbu, samozřejmě už bez obřadu.

A tak se také  stalo. Jednu svatbu jsme tedy měli  s obřadem na zlínské radnici a s hostinou na hotelu Moskva,  a tu druhou v N… na naší chalupě. A ta  byla opravdu veselá… A bylo na ní vše, co k ní patřilo. Slepice na smetaně, koláče, cukroví, víno i slivovice. Dokonce i svatební kytice ze zahrádky a větvičky rozmarýnu na klopách svatebčanů. Tu naši další svatební noc jsme už sice nestrávili v hotelovém pokoji, ale u nás na půdě - ale "legrace" tam bylo také dost...  Asi v pět hodin ráno za námi po žebříku vylezla naše veselá  jarošovská teta Fanka a snažila se z nás silou mocí stáhnout duchnu. Nepovedlo se jí to... Drželi jsme jí s R… pevně - každý na své straně za dva rožky…

A naše třetí svatba?  Diamantová? To byl pěkný překvapovák. Chtěli jsme s manželem její jubileum, 28. březen, před naším potomstvem zatajit  - a tak jsme  ji oslavili sami dva o týden dřív - slavnostnějším obědem v  hospůdce ve Valašském šenku ve Vizovicích.  Ale oni se nedali odbýt, překvapili nás – a pořádně… Tajně se na to připravili a  přišli k nám domů - s kyticemi, s dortem, koláčky, zákusky, chlebíčky i s šampaňským... A všichni - děti i vnuci se svými  partnery, i  s pravnoučátky. Bylo nás rovných dvacet.  A bylo  veselo - koukněte se na ty fotografie.

Přeji vám také jen všechno  dobré…