Makůvky

Další z mých  dětských vzpomínek, které mi utkvěly v hlavě, je i tato  kratičká, poněkud  kuriózní   příhoda, která se udála kdysi  na  konci  léta, o prázdninách. .   

Rodiče měli malé hospodářství s několika měřicemi půdy. Po vzniku tamějšího JZD a združstevnění, zůstal  jim   jen  záhumenek, úzké dlouhé pole poblíž dědiny s příznačným názvem Záhumenica. Osázeno bylo vším možným, z části bramborami, řepou, kukuřicí… Po celé jeho délce byly ovocné stromy, nějaké třešně, meruňka, dva ořešáky a hruška – máslovka. V brčálové zelení řepného chrástu trčely shluky makovic.

Kdysi na konci léta poslala mě maminka k večeru na "zelené," na řepný chrást pro králíky a slepice.  Nalámala jsem ho pěknou hromádku,  svázala do nůše, naložila na trakař, a než pojedu domů -  napadlo mě, že si natrhám pár sladkých hrušek, které právě dozrávaly.

A  jak si tak v pohodě sedím v koruně stromu co nevidím? S vrchu po prašné cestě mezi záhumenky si to šine, s větší nůší na zádech než je sama,  korpulentní tetina v jupce a šoráních přepásaných proužkovanou zástěrou. U našeho pole se zastavila, objemnou nůši shodila na zem, rozhlédla se na všechny strany – a fúk do řepy. Myslila jsem si, že tam chce   vykonat malou potřebu, tak jsem byla zticha. Ale nebylo tomu tak… Tetička nelenila, bryskně si podvázala oba cípy zástěry, dala se do lámání našich makovic  a nepřestala, dokud jich neměla plnou zástěru. Pak si nahodila nůši na záda – a tak, obtížena zepředu  i zezadu, odebrala se kolébavým krokem směrem k domovu.  V záhybu cesty se mi ztratila z očí...

A já,  po celou tu dobu sedíc v koruně stromu, byla jsem z toho  "na větvi" - tedy celá pryč...  I ty máslovky mi přestaly chutnat… Doma i ve škole  nás učili, že  máme dospělé slušně  zdravit, neodmlouvat jim, vážit si jich – a teď tohle...  Ach jo...  Tu  dotyčnou tetičku jsem stále na ulici  potkávala  a  zdravila ji – a o té  „makůvkové  příhodě"  jsem  nikdy nikomu neřekla.  Ani rodičům... Zůstalo to  mým, poněkud trapným tajemstvím...

Tetička je už dávno na pravdě boží – a o mrtvých se má mluvit jen dobře... Snad se jí tenkrát ty makové buchty povedly.