Letošní první máj

Prožila jsem již mnoho  prvních májů, ale takový smutný jako  letos, nikdy v životě. Aspoň že nám ty fialové šeříky pod oknem rozkvetly.

Jako venkovské dítě bych První máj málem nezaznamenala, kdyby nebyla od rána slyšet z našeho černého „bakeliťáku“ na poličce v kuchyni spousta  bujarých budovatelských  písniček a ryčných pochodů, alarmujících občany do prvomájových průvodů.  Na moje vesnické  spoluobčany ale ta agitace příliš  nepůsobila.  Pokud  svátek prvního máje nepřipadl zrovna  na neděli, kterou jako správní křesťané uctívali  jako den klidu, většina z nich, sedláků, zemědělců a kovozemědělců vyrazila na pole, humna a záhumenky - a s motykami, rýči, kosami a hráběmi "oslavila" nastávající Svátek práce prací.

Nám, dětem, imponovalo, že svítí  sluníčko, že nemusíme do školy a můžeme si s jinými dětmi po celý den hrát  na ulici před domem.  A také to, že jsou rozkvetlé  ovocné stromy, meruňky a broskve růžově,  jabloně a trnky bíle, a že keře šeříků jsou  plné květů. Jejich bílé a fialové kytice jsme nosily domů, aby potěšily maminku a provoněly náš byt. Nejvíc jsme se radovaly,  že přijeli "komedianti"  a  na našem fotbalovém  hřišti stojí řetízkový  kolotoč s houpačkami.

Později, jako studentka brněnské  školy (ŠUŘ), jsem zažívala  veselé prvomájové oslavy v této moravské metropoli. Samozřejmě že se tam konaly i prvomájové  průvody,  kterých jsme  se nikdy nezúčastňovala, naše škola to naštěstí po nás nevyžadovala. Zato jsem bývala v prvomájové odpoledne svědkem vystoupení různých hudebních skupin,  cimbálových muzik, folklorních a  tanečních souborů,  které  účinkovaly na náměstích  a v městských parcích. (A také prvních studentských májových lásek). .

Z počátku bývaly  prvomájové oslavy a atrakce spontánní, ale později se omrzely – byly poněkud vynucené a nudné. Vzpomínám také na jediný, první, a také náš poslední studentský  majáles, který se konal v roce 1955 v Brně. Uspořádala ho tehdy naše škola - studenti UMPPRUM, spolu s posluchači fakulty brněnské Architektury. Na jeho organizaci se podíleli i naši profesoři a učitelé. Dali nám tehdy  za úkol  vyrobit  kašírované masky – karikatury všech pedagogických pracovníků školy, což jsme nadšeně akceptovali. Do průvodu jsme si  také vyrobili  různí hesla a transparenty, s kterými  jsme, „omaskovaní,“ obveselovali přihlížející davy lidí na chodníku. Ta hesla byla  vůči politikům i tehdejší vládě kritická,což mělo mezi přihlížejícími nebývalý  ohlas.  Bohužel  značný ohlas to mělo i u těch politických činitelů, a to nepříznivý...  Důsledkem toho bylo, že  studentský majáles  byl pro příště zakázán, a už  se bohužel nikdy neopakoval.

Po skončení školy, a po nástupu do zaměstnání. jsem se  měla,  jako ostatní, prvomájových průvodů zúčastňovat – vyžadovali to ale zejména ve větších podnicích, v  těch menších se na to tolik nedbalo. 

Ve velkém  podniku, kde jsem pracovala později, v továrně na zpracování plastů   bývaly prvomájové akce pečlivě připravované a organizované. A také přísně sledované - kdo se jich ze zaměstnanců pravidelně zúčastňuje - a kdo je ignoruje. Vše se zapisovalo, nebylo jednoduché se jim vyhnout. A tak jsme si s kolegyní vypracovaly metodu "jednou ty a podruhé zase já." Domluvily jsme se, že se budeme střídat. Jednou  půjde do průvodu ona a omluví mě že jsem nemocná,  podruhé omluvím  zase já ji. A tak jsme to společně zvládly. Obě jsme dojížděly ze Zlína - a  jezdit do  N... ve volný den se nám  opravdu  nechtělo.  

V tomto velkém podniku  se prvomájový průvod připravoval několik měsíců dopředu. Naplánovalo  se i profesionální vyrobení hesel, ale hlavně se v dílnách vyrobila  spousta plastových nafukovacích mávátek,  (na způsob nafukovacích plastových hraček, která se tam vyráběly).  Těch nafukovacích  bílých, žlutých,  oranžových sluníček, červených hvězdiček a květinek  musilo být tolik,  aby se dostalo na všechny účastníky průvodu. Nikdo ze zaměstnanců proti tomu neprotestoval, protože  těm, co byli z venkova přišly ty dřevěné hůlky od nafukovacích  mávátek vhod, posloužily jim pak  doma k  přivazování  keříků  rajčat.

Těm dobrovolníkům,  kteří se  uvolili, že půjdou v čele průvodu a ponesou vlajky a velké transparenty, bylo po prvomájové akci vyplacena  odměna 50 Kč, takže se vždy nějací zájemci  našli. Vzhledem k tomu, kolik se na přípravu prvomájových akci vynaložilo peněz a energie, výsledek byl neadekvátní,  ba přímo směšný. Průvod se po ránu  seřadil na nádvoří fabriky, kolem deváté vyrazil z brány, přešel po mostě  přes řeku Moravu a  skončil na náměstí, které je od té tovární brány vzdálené asi tak 400 metrů… Na náměstí pronesl nějaký politický činitel  z tribuny krátký projev, pak z amplionů  zazněla internacionála,a tím celá prvomájová  manifestace skončila  a lidé se rozešli. Odpoledne se v parku  konaly různé atrakce pro děti, ve stáncích se prodávalo občerstvení – prostě tak, jak už to při takových akcích bývá. Mně to nikdy nechybělo,  na prvního máje jsme pravidelně jezdili na nějaký výlet. Nejdříve s dětmi nebo s malými vnuky,  později s manželem  sami.

Po roce 1989 jsme se  již  žádných prvomájových  akcí   nezúčastňovali,  i když  před tím jen sporadicky. 

Naše první máje bývaly rozličné,  ale ten letošní – korovinarový,  je opravdu unikum.  Ani hudba, ani průvody, ani demonstrace, ani  jiné „zajímavé“ atrakce - případně nepřístojnosti...  NUDA. Prostě, každý si musí ten  letošní  první máj užít podle sebe, možná doma se svými nejbližšími. Mně to nevadí, prvomájových oslav, zejména těch organizovaných, kterým jsem úspěšně vyhýbala, jsem si užila  za ta léta až dost..

Dnes, na prvního máje, mě po ránu potěšil májový deštík, který zavlažil moje čerstvě zasazené pelargonie, po poledni zase hřejivé sluníčko, které rozjasnilo od rána zataženou oblohu. A večer si udělám také pěkný - udělejte si ho i vy.  Přála bych si, aby se nám  během těch následujících květnových dnů podařilo vypudit toho nepříjemného, protivného vetřelce - koronavira,  která nám všem již delší dobu otravuje život, a kazí náladu.  Už je opravdu načase.

Přeji vám krásný prvomájový den – s láskou -   a polibkem pod rozkvetlým stromem.