Kdo uteče, ten vyhraje...

Pro změnu zase něco o zvířátkách. Člověk někdy žasne - a milovník zvířat se diví, co nám ti naši domácí „miláčci“ předvádějí. Jak jejich mozečky, často námi podceňované, bystře a racionálně uvažují.

Ať už jsou to pejsci, s těmi jsme si užili  dost, kočičky, nebo například i malí papouškové - andulky.  Dnes se ale zaměřím na  tvory čtyřnohé - na  ty opeřené,  s kterými mám také bohaté zkušenosti, až někdy příště.

V neděli jsme navštívili syna, který bydlí se svou rodinou na vesnici, v domě se zahradou. Po dlouhou dobu byl součástí jejich rodiny i všemi milovaný zlatý retrívr  Endy. Ten  však postupně stárl, přestával slyšet – bolely ho klouby, až  nakonec  vážně onemocněl a odebral se k žalosti nás všech  do psího nebe. 

Jako rychlou náhradu pořídila si rodina kocourka, kterého nazvali Mates. Matýsek, celý černý jako noc, se měl od začátku k světu.  A i když se dnes již  blíží dospělosti,  je  stále hravý,  učenlivý, nechybí mu ani vlastnosti, které jsou vlastní každé pořádné dravé šelmě.

A i když je drobnějšího vzrůstu, je velmi mrštný,  každou chvíli něco uloví a jako správný domestikovaný tvor se s tím přijde  pochlubit svým pánům. A tak jednou  je to myška, jindy polní hraboš, někdy ptáček... Za  takový "úlovek" bývá ale  pořádně  pokárán…

Vraťme se ale k tomu nedělnímu odpoledni. Sedíme si v klidu na verandě, popíjíme kávu  a  syn nám předvádí co již  Mates dovede... A  najednou se  kocour vytratí. „Pojďte se podívat",  volá na nás syn, "Mates tam něco má, že by chytil myš?“ Koukneme se,  a tam v rohu zahrady,  na konci živého plotu, kocour ve vyčkávací  pozici se něčím  soustředěně zabývá...  Asi  dva metry od něj sousedova strakatá  kočka  Minda ho napjatě pozoruje… Po chvíli uchopí kocourek tu „věc“ do zubů a přinese nám ji pod verandu ukázat. A ejhle, není to myška, ale „hádek“. Vlastně to není had, ale slepýš (což je podle wikipedie chráněný druh ještěrky – bez nohou).  „Ach jo, ty, ty, ty, Matesi, to nesmíš... “

Kocour si s ním ledabyle pohrává, ale tento hladký, asi 25 centimetrový tvoreček se vůbec nehýbá. Asi je po něm, uvažujeme,  ale přesto - po odlákání kocourka, ho syn opatrně odnáší až  nahoru  k plotu. Záhy Mates zpozoruje, že jeho "hračka“ zmizela a začne ji úsilovně hledat. Hledá ji všude kolem, vydá se i nazpět do rohu zahrady kde slepýše objevil, ale marně... Nakonec se vydá i nahoru k plotu, tam, kde ho syn odnesl, ale vrací se s nepořízenou. Nedá nám to a po chvíli se tam jdeme podívat i my,  ale kupodivu - slepýš nikde. Chytrý a mazaný tvoreček… Naoko dělal mrtvého – a  když nebezpečenství pominulo, vzal roha... Odplazil se  do bezpečí.  Správně, malý  hrdino, tak to má být...

Zato Mates byl za tento  úlovek po zásluze přísně pokárán…  Škoda, že nerozumí lidské řeči...