Jak jsme se zase jednou ztrapnili

  Za čtrnáct dní se nám měl ženit vnuk a my jsme pro novomanžele stále neměli žádný dárek. Rozhodli jsme se řešit to jinak, tak, je dnes obvyklé, ale  nějaký šikovný originální dáreček na památku by se k tomu přece jen hodil...

A protože podobné záležitosti v našem městě, už i kvůli parkování, řešíme neradi, rozjeli  jsme směrem na Vizovice.  Zastavili jsme až ve Vsetíně  u  řady prodejen  před hotelem Vsacan, ale kupodivu ani tam místo k zaparkování nebylo. Vystoupila jsem tedy z vozu a manžel  odjel hledat jiné parkoviště.  Když se vrátil, prošli jsme si  tu řadu obchodů, ale nic vhodného jsme tam neobjevili. Při sledování času jsem zjistila, že mi stojí hodinky a chtělo by to koupit novou baterku. Manžel mě upozornil, že jedno hodinářství je hned za rohem,  ale tam nám řekli, že baterky nevyměňují a poslali nás do hodinářství  na náměstí.

Dobrá, zajdeme tam  a  poohlédneme se  i  po  prodejně dárkového zboží, ve které bychom mohli  pořídit nějaký  ten zajímavý svatební dar... Hodinářství  jsme  našli, baterky do hodinek tam vyměňovali, prý si pro ně  máme přijít  za půl hodiny.  Dobrá, zatím někde poobědváme  a  pak se pro ně zastavíme.  Poblíž hotelu  jsme si ve vietnamské restauraci dali kuřecí špízy se smaženými brambůrkami - byly docela  chutné. A pak že si zajdeme pro  ty  hodinky... Manžel pravil, že jsou v hodinářství hned  za rohem Vsacanu, mně to bylo sice  jaksi divné, ale nepřemýšlela jsem o tom.

"A máš lístek od těch hodinek?" ptám se ho. 

 "Nemám,“ řekl, „vzala sis ho ty.“  

Šmátrám tedy v kabelce  a  konečně jsem vylovila jakýsi mrňavý zelený lísteček  s  cenou 180 Kč.

„Je  možné,“ divím se, „že baterka do obyčejných hodinek je tak drahá?“

Diví se tomu i můj muž -  a  já se na to prodavačky  při předkládání lístku  nesměle ptám...

„Ale,“ diví se zase ona,  “za prve, ten zelený  lístek není od hodinek, ale od opravy bot, a za druhé,  u nás baterky nevyměňujeme, poslala jsem vás přece do  hodinářství na  náměstí... “

Ach jo, to je ale  trapas… A  může za to samozřejmě, jako vždycky, manžel. Zapomněl, že jsme byli v jiném hodinářství -  lístek od opravy hodinek jsem  neměla já, ale on, našel ho ve své  peněžence...  A navíc -  nebyl zelený, ale bílý... On ale protestuje, tvrdí, že  za to mohu já, měla jsem si toho lépe všimnout...  

 "No, nevadí, i mně se to občas stává",  dodávám  smířlivě,  "aspoň jsme rozesmály všechny ty cérky za pultem..." Namísto té  jedné tam  stály najednou  tři... :-)

Pak už jsme vyzvedli v hodinářství na náměstí opravené hodinky (80 Kč)  a dokonce se nám povedlo koupit  i  ten zajímavý svatební dar. Sadu kávových,  originálních  porcelánových  hrníčků - a každý z nich byl výtvarně pojednaný  jinak, s různými dekory.  Líbily se nejen nám, ale  posléze  i podarovaným novomanželům. Na závěr výletu jsme se ještě pokochali krásnou jarní přírodou Javorníků, zastavili  se i  u vodní nádrže Stanovice, pozdravili rodinku  čápů, která  každé  jaro hnízdí  na elektrickém sloupu u silnice před  obcí Huslenky,  a pak jsme   již  ujížděli  domů.

Tuhle jsem něco hledala v kabelce. Sáhnu do boční kapsičky - a tam jakýsi  kamínek. Vyndám ho na světlo a nestačím se divit. Zlatý zub, zřejmě stolička..(Nález to poněkud žinantní).  Ale jak se  tam  dostal? Pak jsem si vzpomněla... Když jsme tehdy brouzdali městem  a sháněli ten svatební dar, něco se přede mnou  na chodníku zalesklo... Zvedla  jsem to a dala  do kabelky.   A on  to byl zub...  Kdo ví jak se  na  ten chodník dostal…  Že by tam  ten chudák, jeho majitel,  dostal od někoho do zubů?  

Poznámka: A ten zelený lístek byl samozřejmě od bot. Dala jsem si tam před pár dny opravit lodičky, samozřejmě na tu svatbu. .