Istému člověku se stratil...

    Dnes vám napíši něco veselejšího - a skutečně ze života. Je o mně známo, že i když žiji ve velkém, málem  stotisícovém městě, moje rodná obec začínající písmenem N… se nachází na Slovácku,

přesněji řečeno na Kyjovsku,  které je proslavené, kromě jiného, i nádhernými kroji a vinohrady. V dědině N… jsem prožila dětství a také kus mládí, na které stále ráda vzpomínám. 

A tož tu jsou některé  moje vzpomínky z toho času „malin nezralých." Tenkrát, v padesátých a šedesátých letech minulého století,  nebylo televizorů, ani mobilů, bakelitové rádio, zvané bakeliťák, měl málokdo. Důležité informace se dostávaly lidem z  novin - z denního  tisku, obecní informace, zprávy, jim  denně zajišťoval obecní bubeník, strýček  Rudolf Dobeš...

Později, když konečně pokrok zavítal i do naší dědiny, šířil  obecní zprávy místní rozhlas z kovových amplionů, umístěných na dřevěných sloupech elektrického vedení. Obstarával je předseda  MNV, nebo nějaký jiný strýček, pravděpodobně jeho právoplatný zástupce.

A tož - každé dopoledne před obědem to v kovovém amplionu na sloupu před naší chalupou několikrát hrklo, zachrčelo, pak se ozvala  dechovka doprovázející  některou z  tklivých písní - například  „Na Šumavě je dolina,“ „Teče potůček bublavý, “ nebo „Darovalo mi děvčátko…“ - a tak podobně. Pak se z kovového tlampače  ozvalo:

"Hlášení místního rozhlasu... Oznamujeme všem občanům,  že naši obec navštívil zvěrokleštík Šašinka. Kdo má něco ku kleštění, nechť to přihlásí  u  Ludvíka Války.  Další zprávy...  Istý člověk, jak šél z pola ze Záhumenice do dědiny, stratil srp. Žádáme poctivýho nálezce, kerý by ho snáď našél, aby ho odevzdal Jožovi H… pod kostelem, číslo popisné 103.“  Anebo. „Včera o veliké búřce vzala voda istému občanovi z humna hromadu cihel. Žádáme teho, kdo jich  posbíral a umístil na vlastní dvůr, aby jich  neprodleně vrátil temu, kemu uplavaly.  Nebo ať to aspoň oznámí na MNV. Temu občanovi, kerý jich má na dvoře,  taky oznamujeme, že byl při jejich přemisťování viděn… Poškozený občan mu děkuje předem za jejich vrácení.  ."

V rozhlase se hlásily  samozřejmě i vážnější  věci, jako jsou křtiny, oslavy narozenin, svatby, pohřby, venkovské tancovačky a podobně.

Někdy se  různé oznamy vyskytovaly i na plotech, na vratech stodol, nebo byly přímo vyškrábané  do omítky kotovicové zdi,  jako například tento:  „Joža  Klaťa je vůl,“   „Fanoš  miluje  Pepinu,“ anebo „Nezapomeňte, že v sobotu 31. května pořádá hasičská jednota v N… společně s fotbalisty na hřišti SRANDOVNÍ  kácení máje spojené  s  taneční zábavou u Kopečků. Zveme všecky občany...“ 

Zajímavé informace a různá sdělení, zejména těch občanů, kteří provozovali nějakou  důležitou živnost nebo službu pro občany, se vyskytovaly i na brankách do domu, nebo u domovních dveří. Vzpomínám si například na cedulku,  kterou měl jeden občan umístěnou  u elektrického zvonku...   

Třicátého dubna, večer před 1. májem, bývalo v dědině eldorádo, všechno bývalo povoleno. Chlapci stavěli děvčicím před chalupy májky, veřejnosti se dávaly na vědomí utajené lásky -  a to tak, že se vápnem vysypávaly cestičky od šohaja k jeho „nevěstě.“  Leckterá starostlivá matka  je pak před rozedněním rychle  odstraňovala, aby se to  tajemství nerozneslo po celé dědině. Páchaly se však  i  různé jiné rozpustilosti a skopičiny. Vzpomínám si, že kdysi na prvního května po ránu se ocitla i naše modrobílá  lavička ze zahrádky v koruně vysoké  lípy "U luže". Byla tam nahoře  připoutaná  masivním kravským  řetězem...

Tož takové veselé to bývalo koncem apríla a začátkem mája  u nás na dědině. A proč ne? Zima skončila, slunko svítilo, všecko ožívalo - i lidé... 

Snad se i u nás  v krajském městě Z....  slunce probere a konečně se oteplí. Letos na jaře si dává opravdu na čas…