Hóóří...

Bylo krásné sobotní  dopoledne a my přijížděli pracovně naladěni, cestou pod vinohrady nahoru k naší chalupě. Tam nás,  před stále ještě rozkvétající zahrádkou, vítali naši staříčci.  

Ale jen co jsme vešli dovnitř, zaslechli jsme sirénu a zvuk projíždějícího hasičského auta. Vyšla  jsem před dům a co vidím? Houf vzrušeně gestikulujících lidí se žene dolů, směrem na Chmelínek. „Co se děje?“  ptám se. „Ále, pod vinohrady hoří, letíme se tam podívat“, informuje mě jeden z nich.  „No, to je novina, to si nemohu nechat ujít... A že jsme si ničeho nevšimli, vždyť jsme  před chvílí jeli kolem“ - divím se. Běžím rychle k našim zavazadlům a  vyhrabávám z tašky fotoaparát, abych si událost zvěčnila.

Ale jen co vyjdu znovu na ulici, vidím, že se skupina spěchajících zvědavců vrací. Na můj dotaz, co tak brzy zpátky,  mávne jeden z nich zklamaně  rukou. „Ále, už je po ohni. Hořela enom tráva před sklepama, ale už ju uhasili.  Byly tam dvě hasičský auta...“ Tak to chválabohu dobře dopadlo - ale přiznám se, že i já jsem byla trochu zklamaná. Žádný dokument o požáru se nekoná...

Maně mi to ale připomnělo kreslený vtip od Josefa Lady.  U cesty stojí proti sobě dva stréci, jeden z nich drží v ruce fajfku a ten druhý se ho ptá. „Odkudpak sousede?“ „Ále, slyšel jsem, že na dolním konci hoří, tak jsem si tam běžel zapálit fajfku.  Ale už to bohužel uhasili...“ (Tenkrát prý byla nouze o zápalky).

Nicméně odhazování nedopalkú cigaret  "špačků",  ani jarní  vypalování trávníků se nedoporučuje, je to dokonce i zákonem zakázáno... Mnohdy se totiž stane, že i  nevinný ohýnek zmární kus lesa, zapálí stavení, anebo dokonce zaviní  smrt člověka.  Stalo se to kdysi i v našem okrese.  Buďme proto opatrní...