Galerie v přírodě

Tož tolik řemeslníků  (dřevěných) a představitelů různých profesí - od  skláře až po harmonikáře,  jste pohromadě  ještě určitě  neviděli... A navíc - krásnou, nově postavenou  dřevěnou kapli  Svatého Huberta. 

Dětem pomalu končí prázdniny, většině dospělých do

volená,  jen pro nás,  co jsme se dřív narodili   a jsme,  jak se  říká  na zaslouženém odpočinku, se nic nemění. Čas už není našim pánem,  jezdit po výletech můžeme  pořád, v každou roční dobu – a za každého počasí.  Přiznám se ale,  že v létě,  za sluníčka,  je  i  pro nás cestování přece jen příjemnější.

A tak jsme se s manželem  jednu srpnovou  sobotu vydali  do míst,  které vždycky  potěší naše oči  a oblaží naši mysl. Na naše milé,  často navštěvované Valašsko, do Velkých Karlovic - podle bedekru typické valašské obce, ležící na úpatí Javorníků.

Zastavili jsme u Valašského muzea a navštívili  tam výstavu, tentokrát barda valašských malířů, slavného mistra štětce, akad. malíře Aloise Schneiderku.  Pak  jsme se s naší Felicií vydali po silnici nahoru směrem na Soláń a  Čarták. V galerii Zvonice  jsme potěšili naše oči  další malířskou výstavu, tentokrát umělce z blízké vesnice Hovězí,  akad. malíře Ludvíka Klímka.

Podle několika malých družiček, pobíhajících kolem, a dalších  slavnostně vystrojených  svatebčanů, jsme zaznamenali, že na posečené strání za Zvonicí se právě  chystá svatba. Na tu jsme bohužel pozváni nebyli,  proto jsme pokračovali dál.

Chodníkem nahoru jsme se s ostatními turisty a milovníky přírody vydali  na krátkou tůru  na nepřliš vzdálený kopec  Soláň.  Cestou jsme se pokochali pohledem  do údolí, na přikrčené vesnice i městečka, na lesy i stráně,  i na modravé  hory na obzoru.  Po návratu dolů,  a  po krátkém zastavení na oběd v Hotelu (spíš hospodě)  Čartáku -  jsme se vrátili do Velkých  Karlovic a přemýšleli  co dál... Slunce stálo ještě vysoko a  domů se nám ještě nechtělo.

V blízkém informačním středisku  jsem se dozvěděla, že  nedaleko odtud,  snad pouhých dvě stě metrů,   je nově zřízená, nedávno otevřená  Galerie v přírodě -  a je  tam i  nová,  asi před dvěma měsíci vysvěcená dřevěná  kaple Svatého Huberta. To si prý nemáme nechat ujít...  Slečna v informaci měla pravdu - vydali jsme se tam,  a to, co jsme tam viděli, opravdu stálo za to...

Jednotlivé   figury  vyřezané ze dřeva,  postavy řemeslníků a představitelů různých profesí (v nadživotní velikosti), jsou prý dílem několika řezbářů, prý i slovenských.  Jejich  množství  mě  opravdu překvapilo... Zrovna tak i  dřevěná kaple, spíš ale malý kostelík,  postavený v tradičním duchu valašských církevních  dřevěných staveb -  včetně  střechy z pravých, nefalšovaných  šindelů. No, zajeďte si tam a posuďte sami - určitě nebudete zklamáni...