Co nevidět bude svátek Dušiček…

Říjen se chýlí ke konci a co nevidět bude svátek Dušiček - Památka zesnulých, jak se praví v kalendáři. A jak je u nás dobrým zvykem, lidé přicházejí na hřbitovy, aby upravili hroby svým blízkým…. 

Na trhu i v supermarketech je plno květináčů a kytic chryzantém, „kateřinek“ - ale  i kytic a věnců ze šišek a suchých květin, ozdobených lesklými, sytě zelenými větvičkami  mahonky , anebo podzimních větviček a květů uměle vyrobených…    

V tuto dobu pořizujeme dušičkové  věnce a kytice i my… Manžel má své zesnulé blízké na hřbitově v místě našeho bydliště, ale moji blízcí, rodiče a prarodiče, jsou pochováni na hřbitově v mém rodišti, ve vesnici N…. na Slovácku, mezi Kyjovem a Hodonínem. Protože mám raději živé květy než ty suché, na hroby vždy kupujeme kořenáče s nakvetlými květy kateřinek, tentokrát jsme koupili bílé a v neděli jsme se tam rozjeli. Ranní vycházející slunce nám dávalo naději, že bude hezky - a také bylo… Krásné, teplé, slunečné „babí léto,“ s modrou oblohou a načechranými beránkovými mráčky. Díky tomu se mi cestou povedlo pořídit nějaké fotografie - z kraje, který někteří pro jeho  malebnost nazývají „moravské Toskánsko.“ Snad i vás potěší.

Ještě přidám úryvek z básně J. Seiferta:

Vzpomínka na  Slovácko

Nebe dalo modré kamení,  

louky  květ  a jitro píseň ptačí..

Padl hrozen k mému rameni

jako hlava znavenému spáči.

Ještě vidím meruňkový sad ,

navždy zůstane mi vzpomínka ta .

Tenkrát jsem si mohl natrhat

plné kapsy vonícího zlata..

Durancie, réva, meruňky,

ty snad jinde také dozrávají,

když sáhne však zpěvák na strunky,,

poznáš teprv krásu v tomto kraji…