Chlapečci a holčičky...

Dnes trochu rozmarné čtení - začnu jedním starším úsměvným vtipem. Hraje si skupinka malých děti   na pláží, a najednou jeden z těch chlapečků ukáže prstíkem - a jedné z těch holčiček se ptá: "Ujomijo?" "To už byjo" -  ona na to... 

Nevím proč se poslední dobou  stále vedou řeči o genderu - a o jakémsi snad třetím pohlaví - a dokonce i o jeho různých možných změnách, které si později ten dotyčný jedinec sám určí.. Možná je to jen móda, která brzy pomine, i když věřím, že výjimky (nebo omyly přírody), které skutečně existují, se dají později nějak (chirurgicky) napravit.

Vždyť chlapeček se od holčičky pozná od narození nejen podle těch viditelných pohlavních znaků, ale i od prvotních zájmů dítěte – a to hned,  jakmile „začne rozum bráti."  Mám s tím bohaté zkušenosti poněvadž pocházím z početnější rodiny -   tři sourozenci - a moje dnešní  rodina je také patřičně rozvinutá, demograficky díkybohu nestrádá... Máme děti, vnuky, a dnes již i pravnoučata obojího pohlaví.

Moje dvě mladší sestry se odjakživa projevovaly jako holčičky, měly zájem hlavně o panenky, o pokojíčky, o vlastní „parádu,“ a o vaření... Zato u našeho nejmladšího brášky - „vejškrabka“, se zase od začátku projevovaly zájmy vyloženě mužské... Vzpomínám si, že již jako malé, sotva chodící batole, neustále čmáral tužkou jakési  obdélníkové tvary, kterým říkal "tatól" etou  (traktor). Anebo posouval ručkou po stole hrozen vína, o kterém tvrdil, že je to fůra, kterou táhne koníček.

A naše  dcerka? Kdysi si  hrál syn s kamarádem Peťou v obýváku, pořádali tam na zemi automobilové  závody s angličáky. Přišla tam a začala se před nimi  všelijak nakrucovat: „Heč, já mám nové pyžamko, a s kytičkami…“ -  až jí ten kamarád Petr okřikl: „Hele, dej pokoj s tím pyžamem, já spávám jenom v trenýrkách…“ 

A naši vnuci? Jen co se vybatolili z plenek, už ztratili o mne, kromě jídla a různých pamlsků, zájem, důležitější byl pro ně samozřejmě děda, s kterým  bylo víc legrace... Vzpomínám si, že  kdysi přišli na návštěvu - a hned ve dveřích otázka: „Babi, je doma děda?“ A na moje "není, je v práci," opáčili zklamaně: „Nevadí, babi, tebe máme taky rádi…“

Tož tak to máte s dětmi. Jejich holčičí a  klukovské zájmy se projevují velmi brzy - i když existují výjimky, které  potvrzují pravidlo. Znala jsem chlapce, dvojčátka,  ti dávali přednost  holčičím hračkám, kuchyňkám a nádobíčku, možná se z nich  později stali domácí kutilové, nebo kuchaři... A  některé holčičky se také spíš zajímají o autíčka  a o různé technické stavebnice, než o pokojíčky a načančané "barbíny." Výjimky tedy samozřejmě existují, svět, i lidstvo, jsou rozmanité…

Na závěr přikládám video z naší nedávné rodinné oslavy narozenin  jedné z našich malých pravnuček. Jsou na něm dva naši nejmladší pravnoučci  D… a M… Oba zatím ještě nechodí, pohybují se jen po čtyřech, ale jakmile spatřili nové autíčko, hned byli ve svém živlu… Posuďte sami.  Z těch „holčičky“ určitě nikdy nebudou...