A máme po Vánocích

- před námi je Silvestr, Nový rok - a pak po něm už zase normální všední dny. Kolem svátků jsme si užili návštěv - dětí, vnuků i příbuzných, a také televize... 

Po novém roce  ji už raději nezapínat, to tam bude jen „volte toho, nebo onoho,“ samá předvolební agitace a propagace  k volbě hlavy státu. Sledovat se mi to nechce, i když mě samozřejmě, jako řádnou občanku, zajímá kdo bude zvolen. Někdo z těch devíti kandidátů zvolen být musí... Koho budu volit já - nepovím, nikdo z nich bohužel neodpovídá mým poněkud nostalgickým představám o tom, jak by měl prezident ČR vypadat. Možná jsem příliš náročná - volit ale přece jen půjdu… 

Ale vraťme se k vánočním svátkům. U nás byly docela  tradiční. Upekla  jsem jako vždycky několik druhů cukroví, ozdobila  tři plechy vánočních perníčků a navíc, napekla  i  mísu  tvarohových  koláčků „ňam-ňam,  těch  božíhodových, podle receptu naší maminky. Koláče se snědly všechny, nějaké vánoční cukroví  ještě  v  krabici zůstalo. Po novém roce  ke kafíčku jistě přijde vhod…

A moje největší radost? Nejen z knih, které mi Ježíšek nadělil, ale  hlavně z našich dvou malých pravnuček, které se již  začínají  projevovat  "komunikativně."  Ta mladší (1,5 r.) zatim jen jednoslovně - taťko, mámo, bábo... druhá (3 r.) již v celých větách. Ta první měla obrovská radost z houpacího  koníka, tu druhou kupodivu zatím příliš nezajímala poměrně  drahá kniha o zvířátkách, ani plastová krabice s dřevěnými korálky na navlékání,  ale dala přednost  obyčejnému barevnému  míči a kulatému lízátku. Zaujaly ji  i  moje voňavé malované  vánoční perníčky. Ukázala na chaloupku a zeptala se: „Babi, v té pelníkové chaloupce bydlí zlá ježibaba?“  Když jsem jí přisvědčila,  strčila  perník  spokojeně do pusy a snědla ho…  

A tož tak - dobře, že  je po Vánocích. Byly krásné  a bylo toho   dost - i  když, podle jednoho velebníčka z ČTv,  trvají prý až do Tří králů.“  Nevadí, stromeček máme, do 6. ledna  nám ještě vydrží. A možná  přijdou i tříkráloví koledníci a zazpívají nám písníčku…

Zítra máme tedy Silvestra a pak Nový rok… Pro nás, důchodce, by to mohly být docela  obyčejné všední dny, ale samozřejmě nejsou. Tradice nám velí -  hezky, vesele se rozloučit  s  tím  starým odcházejícím rokem a  slavnostně přivítat ten nový, osmičkový - 2018.

A jaký bude? Doufám, že šťastný. Hlavně aby byl klidný - nestojíme o žádné přírodní, ani společenské  katastrofy, natož o harašení zbraní… A abychom byli zdraví.  To přeji nejen vám, nám, ale  i  všem dobrým lidem na celém světě...

Zlínští tříkráloví koledníci