- před námi je Silvestr, Nový rok - a pak po něm už zase normální všední dny. Kolem svátků jsme si užili návštěv - dětí, vnuků i příbuzných, a také televize...
Po novém roce ji už raději nezapínat, to tam bude jen „volte toho, nebo onoho,“ samá předvolební agitace a propagace k volbě hlavy státu. Sledovat se mi to nechce, i když mě samozřejmě, jako řádnou občanku, zajímá kdo bude zvolen. Někdo z těch devíti kandidátů zvolen být musí... Koho budu volit já - nepovím, nikdo z nich bohužel neodpovídá mým poněkud nostalgickým představám o tom, jak by měl prezident ČR vypadat. Možná jsem příliš náročná - volit ale přece jen půjdu…
Ale vraťme se k vánočním svátkům. U nás byly docela tradiční. Upekla jsem jako vždycky několik druhů cukroví, ozdobila tři plechy vánočních perníčků a navíc, napekla i mísu tvarohových koláčků „ňam-ňam, těch božíhodových, podle receptu naší maminky. Koláče se snědly všechny, nějaké vánoční cukroví ještě v krabici zůstalo. Po novém roce ke kafíčku jistě přijde vhod…
A moje největší radost? Nejen z knih, které mi Ježíšek nadělil, ale hlavně z našich dvou malých pravnuček, které se již začínají projevovat "komunikativně." Ta mladší (1,5 r.) zatim jen jednoslovně - taťko, mámo, bábo... druhá (3 r.) již v celých větách. Ta první měla obrovská radost z houpacího koníka, tu druhou kupodivu zatím příliš nezajímala poměrně drahá kniha o zvířátkách, ani plastová krabice s dřevěnými korálky na navlékání, ale dala přednost obyčejnému barevnému míči a kulatému lízátku. Zaujaly ji i moje voňavé malované vánoční perníčky. Ukázala na chaloupku a zeptala se: „Babi, v té pelníkové chaloupce bydlí zlá ježibaba?“ Když jsem jí přisvědčila, strčila perník spokojeně do pusy a snědla ho…
A tož tak - dobře, že je po Vánocích. Byly krásné a bylo toho dost - i když, podle jednoho velebníčka z ČTv, trvají prý až do Tří králů.“ Nevadí, stromeček máme, do 6. ledna nám ještě vydrží. A možná přijdou i tříkráloví koledníci a zazpívají nám písníčku…
Zítra máme tedy Silvestra a pak Nový rok… Pro nás, důchodce, by to mohly být docela obyčejné všední dny, ale samozřejmě nejsou. Tradice nám velí - hezky, vesele se rozloučit s tím starým odcházejícím rokem a slavnostně přivítat ten nový, osmičkový - 2018.
A jaký bude? Doufám, že šťastný. Hlavně aby byl klidný - nestojíme o žádné přírodní, ani společenské katastrofy, natož o harašení zbraní… A abychom byli zdraví. To přeji nejen vám, nám, ale i všem dobrým lidem na celém světě...
Zlínští tříkráloví koledníci
