Zrádce zůstane zrádcem

Při každém pohledu na svůj pracovní stůl, který zdobí česká a srbská vlaječka, se mi v mysli promítá ohavná zrada bývalé Topolánkovy vlády na bratrských Srbech. Zrada, která byla po Havlově „humanitárním bombardování“ další neodpustitelnou ranou do tváře srbského národa.

Kosovo bylo, je a vždy bude srbské!

Všichni dobře víme, jak si ministr zahraničí Schwarzenberg vydupal uznání samostatnosti Kosova. Narkostátu, vzniklého na zločinech, vraždách a obchodech s drogami. Státu, kde dnešní čelní představitelé a ministři ještě před pár lety v řadách teroristické Kosovské osvobozenecké armády vraždili nevinné Srby a ničili, bořili a pálili vše srbské, vše původní.

Ale uznání de iure samozřejmě nemá na svědomí pouze Schwarzenberg, sice vše zosnoval, nicméně většina členů tehdejší vlády jeho zrádný návrh ochotně podpořila. Nebudu tu spekulovat, jestli to dostal rozkazem při posledním setkání Bilderbegu či zda to udělal z přesvědčení a snahy zalíbit se „evropským vůdcům“. I když … málem bych zapomněl na třetí variantu. Možná to nikde nedostal rozkazem ani to nedělal z přesvědčení, ale z pouhého patolízalství a řiťolezectví. To ovšem na důsledcích nehraje žádnou roli.

Úlohou každého politika je povinnost zastávat a bránit zájmy svého národa a také národů, které nás nikdy nezradily, vždy stály při nás a v nouzi nám pomáhaly. Řeklo by se, že lidé poznali, jakou zrádcovskou vládu jsme to měli a „politiky“, kteří v ní byli, už nezvolí. Nestalo se tak. Že nenastala žádná změna postojů u zdegenerovaného Schwarzenberga a jemu podobných, není nikterak překvapující. Co mě udivuje, je fakt, že voliči nezměnili postoje právě k těmto „politikům“.

Nyní k jádru věci a důvodu proč píši o Kosovu. Pro objasnění myslím postačí citace následujícího novinového titulku: „Schwarzenberg nabídl Kosovu pomoc se vstupem do EU“. Dokonce prý na setkání s kosovským ministrem pro evropskou integraci (zajímavé jaké „potřebné“ posty si ti kosovští vrahové vytvořili) plánovali bilaterální spolupráci a rozšíření spolupráce obchodní. Nevím, jestli dříve křičet, brečet nebo nadávat. Je mi špatně. Špatně od žaludku i od srdce.

Tak my budeme rozvíjet úzkou obchodní spolupráci s teroristickým státem, jemuž vládnou zločinci a vrazi. Jak bude ta spolupráce vypadat? Budeme od nich nakupovat drogy nebo lidské orgány z unesených Srbů a na oplátku jim prodávat zbraně? A abych neopomněl. Není tomu tak dávno, co se v některých médiích objevila zpráva, že kosovští teroristé kupčili i s orgány Čechů, kteří byli uneseni při pomoci srbským bratrům. Teď už vážně nevím, co říct. Je mi dvojnásob nevolno.

Bratři, je-li to možné, odpusťte nám to…

Článek byl publikován na webu ČESKÉHO HNUTÍ ZA NÁRODNÍ JEDNOTU