Věci, věci, věci... Kam až se protoužíme?

Hodně jsem dumala nad tím, jak je v Čechách drahé oblečení a jiné spotřební zboží (ve srovnání s okolním světem). Nešlo mi na mysl, že je prostá sekretářka ochotna zaplatit za jedny džíny více než polovinu svého platu. Proč si dříve chudí kluci z ghet, dnes slavní rappeři, nechávají implantovat zlaté protézy s diamanty. Teď už to asi vím - je to celé o tom samém... o akcerovaném chtění, vyburcovaném dřívějším nedostatkem. O toužení po věcech... chci všechno co mají jiní a chci to hned.

Ze všech zvířat, jako by ta nejfrustrovanější byli lidé. Stále se něčím "zajišťujeme". Hromadíme věci které evidentně nepotřebujeme. Takovou veverku ani nenapadne nasbírat víc ořechů než kolik jich za zimu spotřebuje. Vlaštovka si nestaví pět hnízd. Želva nemá sedmnáct krunýřů.

A my? Mám ve skříni možná padesát párů bot. Na co proboha? Mám strach že se ze mne přes noc stane stonožka? Manžel má tolik šperků, že by se jimi mohl dovažovat při potápění. Tchán má čtyři auta a pět setů golfových holí. Švagrová asi sedm televizí, v každé místnosti bytu který sama s dcerou obývá má jednu.

Co blázníme?

Makáme a utrácíme, stále dokola... ženeme se jako posedlí.

Dalo by se říct, že bez té lidské touhy mít a ovládnout by naše společnost nevypadala tak jak vypadá. Tržní ekonomika by nefungovala, je založena na opakované spotřebě. Lidstvo by nikdy neovládlo a nezplundrovalo planetu, kdyby si každý uměl říct - a dost, to stačí.

Naše zakódovaná potřeba hromadit se dá nejlépe pozorovat na těch kteří zažili ať objektivní či subjektivní nedostatek. Naše babička zažila za války hlad - a tak má teď spíž nacpanou k prasknutí. Zavařenin dost tak pro sedm generací. Vajec její slepice produkují stovky měsíčně, a tak máme velmi často povinnou vajíčkovou dietu.

Ne v Čechách ale v Rusku je luxusní oblečení známých značek zdaleka nejdražší. Mladí lidé kteří jako děti museli chodit povinně v tesilových uniformách teď neváhají zaplatit za pestré oblečení co je "in" dvojnásobek, trojnásobek toho co by zaplatil Američan - a obchodník by byl hloupý, kdyby jejich touhu nezpeněžil.
Navíc - i on sám potřebuje hodně rychle zbohatnout. "Potřebuje" mít vilu s bazénem a nablýskaného mercedesa. A to nejlépe do měsíce, včera bylo pozdě.

Ti otrlejší v honbě za "víc a rychleji" neváhají překročit zákon, přiživit se na druhých. Ti chytří a podnikaví vymýšlejí dnem a nocí jak podobných výsledků dosáhnout legálně a přiživit se na druhých s jejich vřelým souhlasem. A ti méně drzí a méně chytří, neboli my ostatní prostí občané, dřou a dřou do úmoru na hypotéku bytu o jeden pokoj většího než si mohou dovolit, na leasing auta o třídu lepšího než by v pohodě splatili, neváhají zaplatit tučný úrok ze spotřebních úvěrů... jen aby to svoje zasloužené bohatstvíčko měli co nejrychleji a aby věcí pořízených bylo co nejvíc.

Šponujeme svoje síly kam až to jde. Kvůli myčce která nám ušetří čas děláme přesčasy, ve kterých ten získaný čas s chutí ztratíme...

Říká se tomu civilizace... bez našeho chtění a lpění na věcech by nikdy nebyla tam kde je.
Není ale to naše chtění a toužení cestou do pekel?