Produkti lásky opičí, aneb Oidipy nebrat!

Moderní doba s sebou přinesla nový fenomén - Čas Oidipů. Když se před nějakými dvaceti, třiceti lety začal hroutit obvyklý rodinný model, když se lidé začali hromadně a živelně rozvádět a když doba zplodila armády svobodných matek, možná nikdo netušil, co za dramatické důsledky to přinese pro generaci další, pro tu moji. Možná taky nějakého znáte - moderního Oidipa.

Neboj synáčku. Budu ta nejlepší ženská tvýho života. JEDINÁ ženská!Corbis

V tradičním rodinném modelu fungoval otec, mimo jiné, i jako "vyhazovač z hnízda". Byl regulátorem někdy přehnaného vztahu matek a synů. Když byl synek dospělý, otec ho prostě z domova vyštípal.

A dnes? Některé svobodné a rozvedené matky bez partnerů se bizarně upínají na svoje syny. Strach z osamělosti a potřeba mužského elementu je žene do jejich náruče. Obvykle takový patologický vztah matka-syn nemá přímý erotický náboj, ale freudista by si jistě zgustl na motivech v podvědomí.

Jistě, Oidipův komplex není úplná novinka, Homér i ten Freud by mohli povídat. Jenže v dnešní době je nějak přeoidipováno. Mám těch moderních Oidipů ve svém okolí hned několik a s jedním jsem dokonce před časem chodila.

Jsa duše prostá, dlouho mi nic nedocházelo.

Bylo mu 28 a bydlel s maminkou. Inu bytová krize, říkám si. Pak mě rozesmívalo, že mu mamička ráno navařila oběd a schovávala jej pečlivě zabalený do peřin, to aby Toníčkovi vydržel do poledne teplý. Lehce jsem však znejistěla v okamžiku, kdy jsem se dověděla, že Toníkovi maminka každý večer masíruje bolavý krk. Že není neobvyklé, že jí on myje záda...
Scházet jsme se museli tajně. To proto, že mne ona nenáviděla. Nesnesla, aby se tahal s tou "trajdou blonďatou" (to jako mnou). Źe prý mám na Toníčka špatný vliv.

Toníček byl jako od řetězu utržený, byl to největší pařmen z naší party... ovšem do okamžiku než přiťapkal k mamince domů. To se převlékl do pečlivě vyžehlených tepláčků a poslouchal s maminkou Mozarta.

Časem jsem ho za tu závislost na matce začala nesnášet. Měla jsem ho fakt ráda, byl a je to velmi talentovaný malíř, jeho tvorba mě fascinovala a nebyl vůbec hloupý.
Ale rozešli jsme se. Utekla jsem úprkem zvaným kvapný.
A on nikdy nepochopil, čeho se na něm jeho vlastní matka dopustila. V jeho očích je ona ta jediná "správná žena", ta která se pro něj obětuje, ta která se o něj bude vždy pečlivě starat. Vždy si myslel, že nevraživost mezi mnou a ní je jen obyčejná žárlivost.

Nemyslím si to.

Jsem přesvědčená, že tihle moderní Oidipové jsou tak trošku mrzáčci. Že byli svými matkami zneužiti jako náhradníci za chybějící partnery. Že byli znásilněni, zavlečeni do bezprecedentní role syno-muž. Že se možná mají relativně "dobře", jsouc náležitě oservisováni službami, které jim nikdy žádná partnerka nebude umět (nebo chtít) poskytnout. A že úplně nejhorší na celé věci je, že oni (a ani jejich matky) vůbec netuší, k jakému došlo zločinu.

S jinou ženou, než se svou vlastní matkou, nikdy nebudou šťastní. Nikdy nedokáží vytvořit funkční vztahy. Přebujelé lásce mateřské, lásce opičí, totiž nelze konkurovat.

Je to smutné, je to k smíchu? Nevím. Já jen, že je potřeba tyto Oidipy přičíst do rovnice na stejnou řádku, kam se tak halasně zařazují moderní slečny s přebujelými nároky na potenciální partnery. To jest do rovnice lidí pro budoucnost zcela nepoužitelných.

Oidipy nebrat!