Proč se ve školách neučí jak uspět při hledání zaměstnaní?

Před několika týdny jsem přijímala pár studentů na letní brigádu. Překvapilo mne, jak zoufale špatně byli připraveni na přijímací pohovor. Jejich životopisy - až na jednu výjimku děs a hrůza. I ptala jsem se později, zda mají na svých vysokých školách něco jako předmět "a co si po škole počnu dál" - nemají. Proč ne? To je českým vysokým školám šumafuk jak se jejich absoloventi uplatní v budoucím životě?

Zasloužené vítězství - pro ty kdo jsou dobře připraveni...GettyImages

V USA nás na škole do semináře o tom jak se sebeprezentovat při pracovních pohovorech hnali hned v prvním semestru. I v kurzu počítačů jsme jako první tvořili svůj strukturovaný životopis a učili se ho "věšet" do databází na webu. V psychologii jsme na téma pracovních pohovorů narazili také hned v počátcích studia.

Například psaní životopisu se může zdát jako banalitka - ovšem omyl. Jedná se o poměrně sofistikovanou vědní disciplínu jejíž výsledek je pro váš budoucí život velmi velmi zásadní. Jedna drobná formulace v motivačním dopisu může zaujmout vašeho budoucího zaměstnavatele. Nezaujmete? Smůla. Nedostanete šanci ani přijít k pohovoru.

Prezentovat se u pohovoru neumí každý. Jistě jste to zažili sami - buď z pozice "vyslýchaného" nebo z pozice "vyslýchajícího". Není to běžný rozhovor. Přitom však probíhá všude relativně podobně a připravit se na něj do velké míry lze.

Co si má zaměstnavatel myslet, když na ty nejběžnější otázky: "Proč jse hlásíte právě na tuto pozici?" odpovíte nejistě: "Ééé....ehm... no vypadalo to zajímavě.....", a na: "Co jsou vaše silné stránky?" vykoktáte pouze...."Éh, óh, no já nevim." :-)

Ten kdo na pracovní pohovor přijde připraven má zpola vyhráno - ne svými vědomostmi a znalostmi, ale přístupem k věci už automaticky přeskočil deset těch, kdož mají možná lepší formální předpoklady, ale neprojevili to zásadní - profesionalitu.

Protože zodpovědný přístup k pracovnímu poměru již ve fázi jeho zrodu prostě profesionalitu značí. Opačný přístup naopak naznačuje, že dotyčný bude i v budoucnu se zodpovědností a profesionalitou na křížku. A chce zaměstnavatel zaměstnávat takové lidi? Eh... no nechce.

V USA se podle toho, jak jsou absoloventi úspěšní v profesionálním životě sestavují žebříčky - škola která dokáže "vyprodukovat" ty nejúspěšnější, ty kdo mají nejlepší platy a obsazují nejprominentnější profesní posty, je hodnocena nejlépe a logicky je na ní největší "nával". Zájemci se jen hrnou. Takový způsob hodnocení samozřejmě školy vede k tomu, aby měly zájem studenty naučit nejen své curriculum ale i k tomu aby kladly důraz na to, aby student uměl znalosti použít a "prodat" v běžném životě - tedy i k tomu aby uspěl u přijímacích pohovorů.

Mám za to, že schopnost znalosti uplatnit je stejně důležitá jako znalosti samy. A tak se ptám: Proč i naše vysoké a střední školy neučí studenty jak z toho co se na jejich škole naučí "vytřískat maximum"? Je jim to jedno? Nebo je praktické profesní uplatnění pod rozlišovací schopností noblesních vzdělávacích institucí?