Považujeme Američany za povrchní. Právem?

Američan = uřvaný, povrchní, nevzdělaný a nevychovaný trumbera, expanzivní imperialista. To je vcelku rozšířený pohled bežného Evropana na běžného Američana. Viděla jsem to stejně, dnes se na to dívám trochu jinou optikou. Je samozřejmě hloupé jakkoli generalizovat a házet všechny do jednoho pytle - nás i je. Přesto si myslím, že mezi našimi kulturami existují zásadní rozdíly, bez jejichž pochopení spolu nikdy nemůžeme uspokojivě komunikovat.

Američan - je vždy v pohodě.Eva Pallotto

Když přiletí na Ruzyňské letiště letadlo z USA a davy turistů se vyhrnou do příletové haly, poznáte to hned a ani se nemusíte dívat na informační tabuli. Strašně řvou. A má to svojí příčinu - stejně jako jejich "povrchnost".

Když jsem byla před nějakými 8 lety vyslána do USA zakládat americkou pobočku jedné české firmy, zhrozila jsem se. Co tam já, kultivovaná mladá dáma, budu mezi těmi arogantními primitivy dělat? Jak přežiju to jejich věčné přetvařování?

Před mým odjezdem jsem pro nesouhlas s americkou politikou dokonce došla tak daleko, že jsem americkou ekonomiku bojkotovala i výběrem žvýkaček. Nikdy nekupovat nic americké! Byla jsem vyhlášený antiamerikanista, bojovník proti jejich expanzivnímu imperialismu. Tak strašlivě jsem si byla jistá, že můj postoj je správný, že se za to s odstupem času až skoro stydím.

Tenkrát mi v mém světonázoru jaksi chyběla zkušenost a pochopení jistých subtilních principů (ostatně jako všem radikálům obvkle chybívá).

Jak se věci mají jsem pochopila až někdy v "roce 6". Dlouho mi trvalo vyrovnat se s odlišnou americkou mentalitou, cítila jsem se ublíženě, nepochopeně.

Neustále se mne například někdo ptal, proč jsem tak smutná, proč se neusmívám. Nedovedli pochopit, že ten placatý obličej bez výrazu je prostě moje normální, neutrální tvář, která rozhodně neznamená smutek.
V práci jsem americkým kolegům připadala hodně "divná" protože často v hovoru zabrousím do svého soukromí a dělávám si ze sebe ironickou legraci.

Mne zase naopak přiváděly k šílenství věčné dotazy "hello honey, how are you" - od prodavaček v supermarketu, od sousedů, od všech těch úplně cizích lidí u kterých přeci bylo zjevno, že je jim srdečně fuk jak se mám. Postupně jsem se naučila odpovídat jako každý "great" - to protože jsem si všimla jejich vystrašených obličejů, když jsem na tu otázku začala pravdivě odpovídat jak se mám.

Když jsem doma postopadesáté kňourala, jak jsou ti američané hrozní pokrytci, vysvětil mi můj chytrý manžel, že problém jaksi není v nich ale ve mě. Že totiž vůbec nerozumím tomu, co mi kdo říká a naznačuje. A podal mi malý kurz "komparativní kulturologie":

Věc se má tak - základní je, že si v žádném případě nemůžeme překládat slovo od slova, gesto od gesta ... protože mnoho věcí, které se nám zdají "jasné" a "srozumitelné" chápeme v kontextu naší kultury, ne jejich. A to je ten problém.

• Američan není povrchní když se Vás ptá jak se máte a ve skutečnosti ho to nezajímá. On se Vás totiž vůbec na nic neptá. "How are you" neznamená "jak se máš" ale čistě a pouze "ahoj".
• Ty jejich věčné odpovědi "I am great" neznamenají, že se mají skvěle. Znamená to doslova "ahoj, nechci ti otravovat den svými problémy, měj se fajn"
  
• Američan může vypadat, že se chová příliš familierně a (pseudo)přátelsky. Jenže on se tak nechová. To je totiž jeho "neutrální" výraz.
• Úsměv není výraz pro "přátelskost", úsměv je výraz pro "nejsem nebezpečný".
• Když s vámi někdo párkrát mile hovoří, nejste přátelé. Nejste dokonce ani "známí". Rozhodně po něm nic nechtějte, ocitnete-li se v úzkých.
• Přátelé se poznají tak, že jsou to ti lidé, kteří se vám "už" svěřují se svým soukromím - a trvá to dlouho než začnou.
  
• Ten jejich řev není řev. Je to standardní hlasitost mluveného projevu. (vysvětlovali mi to tak, že na americkém kontinentě jsou oproti Evropě větší mezilidské vzdálenosti. Lidé nebydlí tak blízko sebe, když spolu hovoří, tak z větší dálky. Proto musí být hlasitější, aby se vůbec slyšeli.)
• To, že spolu mimo kruh rodinný a blízké přátele hovoří jen o banalitách není plytkost. Je to výraz úcty k druhému a společenská korektnost. V prostředí, kde se tak dramaticky míchají různá náboženství, rasy, kultury a životní standardy je prostě nerozumné tyto věci rozebírat, protože by mohlo dojít k nechtěné urážce druhého, případně rvačce apod...
• Američanova podpora presidentovi není podpora presidenta, nedej bože jeho politiky. Je to podpora americké společnosti, úcta k tradici svobody. (i když to slovo svoboda bych měla dát do uvozovek - o americké "svobodě" napíšu jindy)
• Američanova nafoukanost není nafoukanost. Je to prostě obyčejná lidská hrdost jakou cítíme i my, ale vyjadřujeme ji jinak.
• Americký "imperialismus" není u běžného američana (korporace z toho vynechávám, ty mají motivace jiné) touhou po ovládnutí celého světa. Je to upřímná touha po tom, aby se všude všichni měli dobře. Oni věří, že když se mají dobře sami a jejich systém funguje, tak není důvod aby to nefungovalo jinde. Je to takové moderní misionářství svobody. Stejně jako nechápeme my je, ani běžný američan nechápe, že pro různé kultury znamená "dobro" rozdílné věci.

Kdyby Vás to bavilo, můžu pokračovat. Těch příkladů kde si prostě elementárně kulturně nerozumíme je mnoho.

Hezký večer Vám přeji.